Jednání v Islámábádu signalizují vznik nového čtyřstranného bloku na Blízkém východě
31. 3. 2026
Neobvyklé seskupení Egypta, Pákistánu, Saúdské Arábie a Turecka zintenzivňuje úsilí o zprostředkování příměří a omezení dominance Íránu a Izraele
Nedělní setkání ministrů zahraničí Egypta, Pákistánu, Saúdské Arábie a Turecka v Islámábádu představovalo nejen největší naději na příměří v Íránu, ale bylo také zárodkem nového řádu, jehož cílem je omezit dominanci Izraele a Íránu po válce.
Ačkoli se tyto čtyři země již dříve setkaly jako kvarteto, nedělní jednodenní setkání ministrů zahraničí v Islámábádu bylo v jistém smyslu oficiálním zahájením iniciativy, která diplomaty velmi zajímá.
Prvním cílem této skupiny v čím dál složitější síti sporů je přesvědčit všechny strany, aby zastavily eskalaci a dohodly se na příměří. Podle Yasmine Farouk, specialistky na Perský záliv z International Crisis Group, se proto bude skupina scházet mnohem častěji.
„Tato čtveřice začala být velmi aktivní, protože se nacházíme ve skutečně nebezpečné fázi války,“ uvedla Farouk. „Již jsme byli svědky toho, jak Izrael poškodil jaderné elektrárny v Íránu, a také potenciálního nasazení vojsk. To je noční můra … která by mohla přimět některé země Perského zálivu, které dosud tvrdí, že nechtějí, aby válka skončila, k uvědomění si, že se situace vymyká kontrole.
„Protože pokud zaútočíte na odsolovací zařízení a elektrárny a dojde k úniku radioaktivity do vod Perského zálivu, stane se to celostátní krizí v těchto zemích.“
Nedělní setkání v Islámábádu přineslo určitý pokrok a skončilo dohodou Íránu, že povolí plavidlům plujícím pod pákistánskou vlajkou průjezd Hormuzským průlivem, pravděpodobně dvěma denně. Jedná se o skromné opatření na budování důvěry.
Bylo také stanoveno, že skupina bude působit jako hlavní partner pro jednání s Íránem, čímž se udrží otevřené nepřímé vyjednávací kanály mezi Teheránem a USA. Írán trvá na tom, že se jedná o jediný spolehlivý kanál a že řeči Donalda Trumpa o přímých jednáních s Íránem jsou fikcí určenou ke snížení ceny ropy.
Bezprostředně po nedělním setkání odletěl Ishaq Dar, pákistánský ministr zahraničí, do Číny, aby informoval Peking o krizi. Z Íránu zaznívají hlasy, že by Čína měla hrát roli garanta jakékoli dohody, což by USA odsoudily.
Na první pohled může složení kvarteta vypadat překvapivě. Například Saúdská Arábie – o které se opakovaně uvádí, že stejně jako Spojené arabské emiráty soukromě naléhá na USA, aby s Íránem skoncovaly – je aktivním členem. To naznačuje, že Saúdové si přinejmenším nechávají otevřené možnosti.
Farouk řekl: „Všechny možnosti pro státy Perského zálivu jsou nákladné. Chtějí, aby Írán zaplatil za útoky na ně a také za to, že vzal Hormuzský průliv jako rukojmí. Na druhou stranu nemohou vědět, zda USA ‚dokončí práci‘ bez toho, aby vyvolaly chaos a poté odešly, což je něco, co Saúdská Arábie nechce vidět.“
Katar, přirozenější spojenec Turecka, v Islámábádu přítomen nebyl. Jedním z vysvětlení je, že Katar stále vře vztekem nad tím, co považuje za zradu Íránu, který zasáhl zařízení na zkapalněný plyn v Ras Laffanu, i když již bylo odstaveno. Jeden komentátor vysvětlil: „Dauhá, na rozdíl od Spojených arabských emirátů, prosazuje ukončení války, ale nemá náladu být aktivním zprostředkovatelem jménem Íránu.“
Pravděpodobně nejodhodlanějším členem skupiny a tím, kdo do jejího úspěchu investoval nejvíce, je Turecko. Ankara již dlouho tvrdí, že rozhovory o íránském programu balistických raket a jeho podpoře pro proxy skupiny by měly být vedeny se zeměmi v celém regionu, nikoli pouze bilaterálně s USA. Otázka íránského jaderného programu a zrušení amerických sankcí by byla vyjednávána převážně bilaterálně. Spojené arabské emiráty se proti tomuto rozdělení staví.
O víkendu turecký ministr zahraničí Hakan Fidan a ředitel turecké rozvědky İbrahim Kalın vyzvali státy Perského zálivu, aby nahlížely na válku v širším kontextu a uvědomily si rizika, která podstupují, pokud budou podporovat výsledek, v němž Izrael vyjde silnější.
Kalın uvedl: „Mezi zamýšlené cíle této války patří nejen eliminace íránských jaderných kapacit, ale i něco mnohem nebezpečnějšího, a to položení základů pro konflikt, který by mohl trvat desítky let mezi základními národy regionu – Turky, Kurdy, Araby a Peršany. To by připravilo půdu pro dlouhotrvající občanskou válku a krvavé spory,“ řekl.
„Velmi dobře víme, že ti, kdo tuto válku začali, se snaží vytvářet novou situaci na místě v Libanonu, Sýrii, na palestinských územích a jinde prostřednictvím politiky ničení, anexí a okupace. Útoky Íránu na země Perského zálivu jsou nepřijatelné,“ zdůraznil Kalın. „Ale nikdy nesmíme zapomenout, kdo válku začal.“
Fidan v pátečním rozsáhlém rozhovoru pro televizi A Haber tvrdil, že cílem Izraele je, aby se islámské země mezi sebou pohádaly, což mu umožní rozšířit protíránskou koalici. „Bohužel je region krok za krokem vtahován do hry, kterou napsal Izrael,“ řekl. „Země Perského zálivu by neměly naletět na izraelskou hru.“
Tvrdil, že americká veřejnost se obrátila proti válce a Trump se snaží vysvětlit její cíle, ale strukturálním problémem americké politiky je absence mechanismu tlaku na Izrael.
Dodal: „Pokud chce Amerika dosáhnout dohody o jednáních s Íránem, musí být připravena vyvinout na Izrael velmi silný tlak. Uvidíme, kdo zde zvítězí. Uvidíme, kdo koho vládne a do jaké míry.“
Zdroj v angličtině ZDE
Diskuse