Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Hrůzný návrh zákona o zahraničních vlivech, který uvrhne Česko do naprosté izolace

20. 3. 2026

čas čtení 3 minuty

V dnešním absolutně mezinárodně provázaném světě navrhuje klika zločinců kolem Babiše zavést zákon, který má uvrhnout Česko do absolutní izolace. Jak by to asi fungovalo třeba se sociálními sítěmi? Budete platit pokutu, když na ně píšete? Nebo by bylo zakázáno, aby člověk učil na českých univerzitách prostřednictvím Zoomu z Británie? Nebo by byli vyhozeni zahraniční studenti z Čech? Nebo budou zakázány po třiceti letech Britské listy, které mají sice redakci v Praze, ale píší do nich lidé z celého světa? Vždyť je to absurdní. Daniel Prokop zveřejnil tuto nesmírně varovnou, děsivou analýzu. Berte ho vážně. JČ

Pokud máte úspěšné statusy na LinkedIn, nejspíš byste museli hlásit kontakty se zahraničím. A při nevyplnění absurdního množství informací by vám hrozila pokuta až 15 milionů korun či zákaz těchto styků, píše Daniel Prokop

Vládní poslanci Radek Vondráček, Libor Vondráček či Jindřich Rajchl napsali návrh zákona, který má evidovat zahraniční vazby. Podle právních expertů jako profesorka Veronika Bílková je tvrdší než ten ruský. Vláda jej po vlně kritiky bude revidovat. Je ale dobré vědět, co je v zákoně za problémy a nenechat se opít uhlazenou verzí.

První problém je šíře evidujících subjektů – do registru by musely přispívat nejen tisíce neziskovek, ale i celá akademie, velká část veřejně působícího byznysu (agentury, reklamky atd.) a fyzické osoby s dosahem na sociálních sítích apod. To je evidentní nesmysl likvidující vědu, byznys a veřejný život. A je dobré, že se řada z těchto oborů ozvala.

I pokud by se zákon omezil na NGOs, zůstává druhý problém. Tím je extrémně vágní definice zahraničních vazeb, nutnost evidovat i vazby českých subjektů, s nimiž spolupracujete, a přitom všem hrozba extrémní penalizace mnoha milionů korun i pro menší subjekty. Právě na kombinaci vágně definované povinnosti a obřích pokut upozorňuje právnička Bílková. Tohle spojení se totiž může stát nástrojem autoritářů v likvidaci nepohodlných subjektů.

Zákon navíc nemá smysl pro posílení transparence. Nadace, ústavy či obecně prospěšné organizace musí transparentně uvádět zdroje financování ve výročních zprávách. Od pěti či desetimilionového obratu musí ověřovat účetní závěrku auditor. V neposlední řadě pro komerční i neziskové subjekty nově existuje i registr lobbování, který zaznamenává politické zapojení bez ohledu na to, jestli má někdo partnery v Německu či Británii.

Paradoxem je, že slušné organizace toto vše dělají, zatímco subjekty stojící za ruským návrhem pravidla často nerespektují a obcházejí už současné zákony. Viz analýza Kateřiny Mahdalové a Michala Škopa (v komentářích). Pokud by stát chtěl posílit transparenci, stačí vynucovat současná pravidla. Maximálně je mírně upraví, aby ve výročních zprávách bylo jasněji vidět podíl zahraničního financování.

Nejde se tak spokojit s tím, že upravený zákon zacílí jen na neziskovky apod. Kombinace vágnosti + extrémních pokut + redundance vzhledem k současným povinnostem jasně ukazuje původní smysl. A to je nástroj represe a vynucení autocenzury, aby se člověk či organizace nedostala do problémů.

Nás se ten zákon ani moc netýká, máme jen minimum zahraničních donorů a činnosti. Ale považuji za svoji povinnost na jeho pravou podstatu upozornit.