Kafkův stát, kratom a trestání poslušných

23. 3. 2026 / Fabiano Golgo

Kdyby dnes žil Franz Kafka, nemusel by si lámat hlavu s metaforami. Stačilo by mu otevřít Sbírku zákonů a sledovat, jak se v přímém přenosu vyrábí absurdita. Stačí vlastnit včera legální produkt a dnes jste podezřelý. Zítra možná zase ne. A pozítří? Kdo ví. Právo se u nás nevyvíjí – ono cuká.

 
Příběh HHC ukázal, kam až jsme ochotni zajít: z běžných lidí se přes noc stanou kriminálníci, aniž by změnili jediné své chování. Ne proto, že by někomu ublížili. Ne proto, že by porušili pravidla. Ale proto, že stát zpanikařil, ztratil nervy a začal přepisovat realitu podle momentální politické nálady.

A teď si vezměme kratom.

Ten je – alespoň prozatím – na opačné straně barikády. Ne zakázaný, ale regulovaný. A světe div se: systém funguje. Licencovaní prodejci udělali přesně to, co po nich stát chtěl. Zaplatili nemalé peníze za licence. Nechávají testovat každou šarži. Zavádějí věkovou kontrolu. Označují produkty podle přísných pravidel. Investovali statisíce, někdy miliony. Jinými slovy: hrají podle pravidel.

A jaká je odměna?

Jsou terčem.

Stát totiž opět řeší problém tam, kde není. Nebo přesněji: tam, kde je to pohodlné. Protože skutečný problém neleží v legálních obchodech, ale na sociálních sítích a v šedé ekonomice. Facebookové skupiny, anonymní prodejci na bazarech, Instagramové profily bez jakékoli odpovědnosti. Bez licence, bez testů, bez věkového omezení. Černý trh v přímém přenosu.

Jenže ten je nepohodlný. Není snadno uchopitelný, není zdanitelný, není „viditelný" v tabulkách. A tak se neděje nic. Nebo téměř nic.

Místo toho se mediální a politická palba obrací na ty, kteří jsou dohledatelní, kontrolovatelní a – ironie osudu – poslušní. Na ty, kteří pravidla dodržují. Je to jako pokutovat řidiče, který zastavil na červenou, protože někdo jiný projel křižovatku na plný plyn a policie ho nestihla chytit.

Logika naruby.

Regulace má smysl pouze tehdy, pokud se vymáhá tam, kde dochází k porušování. Jinak se z ní stává karikatura – kulisa, za kterou bují přesně to, co měla potlačit. Pokud stát toleruje černý trh a současně dusí legální prodejce, vysílá naprosto jasný signál: vyplatí se pravidla obcházet.

A pak přichází klasický politický reflex: „zakážeme to celé". Protože když něco nefunguje, tak to přece zrušíme. Že tím pouze posílíme černý trh, vytlačíme kontrolovaný produkt do ilegality a otevřeme dveře ještě rizikovějším alternativám? To už se do tiskových konferencí nehodí.

Přitom základní princip je banálně jednoduchý: regulovaný trh je vždy menší zlo než trh neregulovaný. U legálního prodeje víte, co kupujete. Existují testy, dohled, odpovědnost. Na černém trhu kupujete víru. A ta se, jak známo, laboratorně testovat nedá.

Kratom v regulovaném režimu není dokonalý. Ale je to pokus o racionální přístup. O přiznání reality, že zákaz sám o sobě nic neřeší. Že dospělý člověk bude psychoaktivní látky vyhledávat bez ohledu na paragrafy. A že úkolem státu není předstírat opak, ale minimalizovat škody.

To, co sledujeme dnes, je přesný opak. Směs politického populismu, mediální hysterie a institucionální lenosti. Výsledkem je prostředí, ve kterém se pravidla mění rychleji než počasí a odpovědnost se systematicky přesouvá na ty, kteří ji nesou nejvíc.

Kafkovská situace nevzniká náhodou. Vzniká tam, kde stát rezignuje na vlastní roli a místo správy reality začne vyrábět její iluzi.