Motovýlety do sféry politických halucinací aneb Austrálie a Finsko, jaké svět neviděl
6. 2. 2026 / Bohumil Kartous
čas čtení
5 minut
Ministři
z Tykačovy garáže politických rachotin začali úřadovat. Zřejmě
intoxikováni výfukovými plyny halucinují na témata, kterým nerozumějí.
Aby tomu parazitnímu zločinu na veřejném zájmu, který považují za
politiku, dali zdání serióznosti, sahají nahodile pro příklady do
zahraničí. Problém ale je, že příklady, které tahají ze svých
politických montérek, a které připisují reálně existujícím zemím, ve
skutečnosti neexistují.
Model Ota, připomínající devadesátkový pokus rumunské automobilky Dacia o produkci dvoumístného kabrioletu, estébáček s nulovou kvalifikací, ze kterého udělali ministra kultury, se nejprve plazil před prezidentem a tvrdil, že veřejnoprávní média jsou "grál". Už za pár týdnů poslušně hýká za zrušení koncesionářských poplatků a tedy - de facto - za zrušení nezávislosti veřejnoprávních médií. To se dalo předpokládat.
Aby ale ukázal, že má řešení, vytasil se s inspirací z Austrálie. Prý se do Austrálie "dívá", protože se tam "podařilo celkem efektivně donutit velké online platformy, jako je třeba Google, Facebook – a v Česku i Seznam –, přispívat na provoz jiných médií."
Nevím, kdo to mezi auty rozvezl, ale asi to byl kus s hodně vychozenými válci. Austrálie, do které se model Ota díval, totiž není Austrálie skutečného světa. Regulace v Austrálii totiž funguje na bázi podílu zisku z reklamy, protože o něj platformy ochuzují producenty mediálního obsahu.
Principiálně jde o narovnání vztahů s médii, jejichž finanční model je závislý právě na reklamě, tedy ne o veřejnoprávní média.
Nominálně, i kdyby se takovou regulaci podařilo zavést v Česku (pravděpodobnost takřka nulová), znamenalo by to pro ČT i ČRo zcela bagatelní částku, jelikož jejich podíl reklamy na vysílacím čase je mizivý.
Kulturněministerské auto pouze mate své pologramotné voliče vlhkým snem o tom, že platformy budou spolufinancovat veřejnoprávní média. Nebudou, je to povrchní plk, který ukazuje, že ten člověk nechápe ani elementární souvislosti daného problému a bohapustě blábolí.
Nepodstatnou polehčující okolností může být, že to asi vůbec netuší. Jediné, co umí, je nechat se zvěčnit na fotce ve stylu pěšáka drogového kartelu z Podgorici (omlouvám se Černé hoře, nic lepšího mě nenapadlo).
Cena v motoristické grand prix o titul největšího blba je defaultně a definitivně v rukou závodníka a zmocněnce Turka, vždy o nárazník před předsedou Macinkou. Zbytek se ovšem nechce nechat zahanbit, jak dokazuje další auto, tentokrát to sportovněministerské.
Velmi nesportovně působící model Boris se zase koukal do Finska, když se hluboce zamýšlel nad školním stravováním. Jaké Finsko Boris viděl a jaké Finsko ve skutečnosti je popsal trefně Standa Biler, jehož text si zde dovolím citovat:
"Pan Boris, který si vymrčel speciální trafiku, v rámci níž radí chodit do schodů pěšky, se nyní bohužel zamyslel také nad jídlem. Za velkou částí civilizačních chorob, epidemií obezity, atd. stojí náš rozbitý vztah k jídlu, za které se vydává průmyslový odpad. Pan Šťastný doporučuje danou katastrofu prohloubit a děti prostě nechat napospas osudu:
„Jsem pro minimalistickou regulaci, která dá možnost poskytovatelům připravovat jídlo podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Odpovědnost nese ředitel a vedoucí stravovacího provozu. Nepotřebují, aby jim to diktoval stát, … Dodal, že pokud by to bylo finančně únosné, preferoval by bufetovou formu stravování, která je známá například ve Finsku. Děti si tam nandají jídlo, jaké chtějí.“ …píší na webu Hospodářek.
Jak je to ve Finsku doopravdy. Ano, děti mají k dispozici bufet, ale to není motoristický bufet z benzinky s párkem v rohlíku, bagetou a bezedným kelímkem na kolu. Systém je řízen Národní radou pro výživu. Základem je nutriční kvalita nabízené stravy a tzv. model talíře.
Ten určuje, že polovina jídla musí být zelenina (čerstvá nebo vařená) a saláty. Čtvrtina brambory, celozrnné těstoviny, čtvrtina bílkoviny. Nápoj typu podmáslí nebo voda. Sladké nápoje a džusy jsou zakázány. Přísně se limituje sůl, hlídá se dostatečné množství vlákniny. Systém je tak mnohem přísnější, než s čím přichází naše vyhláška, kterou chce Šťastný a další lobbisté zkažených žaludků rušit.
Díky tomu toho ví finské děti o jídle mnohem víc než Boris Šťastný. Navíc se nají všichni, protože obědy ve školách jsou pro všechny zdarma. Šťastný by tam měl vyrazit na exkurzi."
Konec citace, byť implicitně lze totéž vyčíst i ze Standova textu: Takhle to bude s touto vládou idiotů neustále.
352
Diskuse