Francesca Albanese a osamělá cesta vzdoru

31. 12. 2025

čas čtení 12 minut

NICE, Francie — Je pozdní listopadové odpoledne. Jedeme do italského Janova s Francescou Albanese, zvláštní zpravodajkou OSN pro situaci v oblasti lidských práv na palestinských územích okupovaných od roku 1967. Cestujeme za stávkujícími dokaři. Přístavní dělníci požadují moratorium na dodávky zbraní do Izraele a zastavení plánů italské vlády na zvýšení vojenských výdajů , píše Chris Hedges.

Míjíme temné vody Baie des Anges po naší pravici a ostré hřebeny francouzských Alp po naší levici. Na zvlněných svazích se tyčí zámky a skupinky domů s červenými taškovými střechami, zahalené do slábnoucího světla. Pobřežní silnici lemují palmy.

Francesca – vysoká žena s šedivými prameny ve vlasech, velkými černými brýlemi a kruhovými náušnicemi – je postrachem Izraele a Spojených států. Byla zařazena na seznam Úřadu pro kontrolu zahraničních aktiv (OFAC) amerického ministerstva financí — který se obvykle používá k sankcionování osob obviněných z praní špinavých peněz nebo zapojení do teroristických organizací — šest dní po zveřejnění její zprávy „Od ekonomiky okupace k ekonomice genocidy“.


 

Seznam OFAC — který Trumpova administrativa využila k pronásledování Francesky a který jasně porušuje diplomatickou imunitu udělenou úředníkům OSN — zakazuje všem finančním institucím mít na seznamu uvedené osoby jako klienty. Banka, která umožní někomu ze seznamu OFAC provádět finanční transakce, má zakázáno obchodovat v dolarech, čelí pokutám v řádu milionů dolarů a je blokována z mezinárodních platebních systémů. 

Ve své zprávě Francesca uvádí 48 firem a institucí, včetně Palantir Technologies, Lockheed Martin, Alphabet Inc., Amazon, International Business Machines Corporation (IBM), Caterpillar Inc., Microsoft Corporation a Massachusetts Institute of Technology (MIT), spolu s bankami a finančními společnostmi, jako je BlackRock, pojišťovnami, realitními společnostmi a charitativními organizacemi, které v rozporu s mezinárodním právem vydělávají miliardy na okupaci a genocidě Palestinců.

Zpráva, která obsahuje databázi více než 1 000 právnických osob spolupracujících s Izraelem, požaduje, aby tyto firmy a instituce přerušily vztahy s Izraelem, jinak budou hnány k odpovědnosti za spoluúčast na válečných zločinech. Popisuje „věčnou okupaci“ Izraele jako „ideální testovací pole pro výrobce zbraní a velké technologické firmy – poskytující neomezenou nabídku a poptávku, malý dohled a nulovou odpovědnost – zatímco investoři a soukromé i veřejné instituce volně profitují“.

Francesca, jejíž předchozí zprávy, včetně analýzy „Gaza Genocide: a collective crime“ (Genocida v Gaze: kolektivní zločin) a „Genocide as colonial erasure“ (Genocida jako koloniální vymazání), spolu s jejími vášnivými odsudky masového zabíjení Izraelem v Gaze, z ní udělaly terč kritiky. Je ostře kritizována pokaždé, když se odchýlí od schváleného scénáře, včetně případu, kdy pro-palestinští demonstranti zaútočili na sídlo italského deníku La Stampa, když jsme byli v Itálii.

Francesca odsoudila tento vpád a ničení majetku – demonstranti rozházeli noviny a na stěny nastříkali slogany jako „Svobodná Palestina“ a „Noviny spolupracující s Izraelem“ –, ale dodala, že by to mělo sloužit jako „varování pro tisk“, aby dělal svou práci. Tímto výrokem vyjádřila svou frustraci z toho, jak média diskreditují reportáže palestinských novinářů – od 7. října bylo Izraelem zabito více než 278 novinářů a pracovníků médií spolu s více než 700 členy jejich rodin – a nekriticky šíří izraelskou propagandu. Její kritici, včetně italské premiérky Giorgie Meloni, toho však využili, aby ji lynčovali.

Ministr zahraničí Marco Rubio uvalil na Francescu v červenci sankce.

„Spojené státy opakovaně odsoudily a protestovaly proti zaujatým a zlovolným aktivitám Albanese, které ji již dlouho činí nezpůsobilou pro výkon funkce zvláštní zpravodajky,“ uvádí se v tiskové zprávě amerického ministerstva zahraničí.

„Albanese se bezostyšně dopouštěla antisemitismu, vyjadřovala podporu terorismu a otevřeně pohrdala Spojenými státy, Izraelem a Západem. Tato zaujatost byla patrná po celou dobu její kariéry, včetně doporučení, aby Mezinárodní trestní soud (ICC) bez legitimního důvodu vydal zatykače na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a bývalého ministra obrany Yoava Gallanta.“

„V poslední době své úsilí ještě zintenzivnila tím, že napsala výhružné dopisy desítkám subjektů po celém světě, včetně významných amerických společností z oblasti financí, technologie, obrany, energetiky a pohostinství, v nichž vznesla extrémní a nepodložená obvinění a doporučila ICC [Mezinárodnímu trestnímu soudu], aby zahájil vyšetřování a stíhání těchto společností a jejich vedoucích pracovníků,“ pokračuje tisková zpráva. „Nebudeme tolerovat tyto kampaně politické a ekonomické války, které ohrožují naše národní zájmy a suverenitu.“

Sankce navázaly na sankce uvalené v  únoru a v červnu na prokurátora soudu Karima Khana
a dva soudce za vydání zatykačů na Netanjahua a Gallanta.

Francesce je zakázán vstup do USA, a to i za účelem vystoupení v OSN v New Yorku, kde má předložit jednu ze svých dvou výročních zpráv. Druhá zpráva je předkládána v kanceláři OSN v Ženevě.

Francescina aktiva v USA byla zmrazena, včetně jejího bankovního účtu a bytu v USA. Sankce ji odřízly od mezinárodního bankovního systému, včetně blokování používání kreditních karet. Její soukromé zdravotní pojištění jí odmítá proplatit lékařské výdaje. Hotelové pokoje rezervované na její jméno byly zrušeny. Může fungovat pouze s hotovostí nebo si půjčit bankovní kartu.

Instituce, včetně amerických univerzit, lidskoprávních skupin, profesorů a nevládních organizací, které kdysi s Francescou spolupracovaly, přerušily vztahy z obavy před sankcemi, které byly stanoveny pro všechny americké občany, kteří s ní spolupracují. Ona a její rodina často dostávají výhrůžky smrtí. Izrael a USA zahájily kampaň, aby byla odvolána ze své funkce v OSN.

Francesa je důkazem toho, že když se neochvějně postavíte na stranu utlačovaných, bude s vámi zacházeno stejně.

Není si jistá, zda její kniha „When the World Sleeps: Stories, Words, and Wounds of Palestine“ (Když svět spí: Příběhy, slova a rány Palestiny), která byla přeložena do angličtiny a jejíž vydání se očekává v dubnu příštího roku, bude distribuována v USA.

„Jsem sankcionovaná osoba,“ říká smutně.

Ale nenechá se zastrašit. Její další salvou bude zpráva, která dokumentuje mučení Palestinců v izraelských věznicích. Zatímco mučení, jak říká, nebylo před 7. říjnem „rozšířené“, nyní se stalo všudypřítomným.

Shromažďuje svědectví těch, kteří byli propuštěni z izraelského vězení.

„Připomíná mi to příběhy a svědectví, které jsem četla o argentinské diktatuře,“ říká mi Francesca. „Je to tak zlé. Je to systematické mučení stejných lidí. Stejní lidé jsou uneseni, znásilněni a přivedeni zpět, uneseni, znásilněni a přivedeni zpět.“

„Ženy?“ ptám se.

„Ženy i muži,“ odpovídá.

„Aby vám ženy řekly, že byly znásilněny, a to několikrát. Byly požádány, aby masturbovaly vojáky. To je neuvěřitelné,“ říká Francesca. „Aby to řekla žena. Představte si, co musely vytrpět? Jsou lidé, kteří ztratili řeč. Nemohou mluvit. Po tom, co prožili, nemohou mluvit.“

Mainstreamová média, říká, nejenže poslušně opakují izraelské lži, ale také rutinně blokují zprávy, které se na Izrael dívají negativně.

„V dubnu jsem informovala o prvních případech sexuálního obtěžování a znásilnění, ke kterým došlo v lednu a únoru 2024,“ říká. „Lidé nechtěli poslouchat. New York Times se mnou dělal dvouhodinový rozhovor. Dvě hodiny. A nenapsali o tom ani řádek.“

„Financial Times měl – kvůli relevanci tématu – embargo na verzi  knihy ‚Od ekonomiky okupace k ekonomice genocidy‘,“ říká. „Nezveřejnili ji. Nezveřejnili ani recenzi, ani článek, několik dní po tiskové konferenci. Ale zveřejnili kritiku mé zprávy. Setkala jsem se s nimi. Řekla jsem: ‚To je opravdu deprimující. Kdo jste? Jste placeni za svou práci? Komu jste loajální, svým čtenářům?‘ Tlačila jsem na ně. Odpověděli: ‚No, neshledali jsme to jako odpovídající našim standardům.‘“

Takto, říkám jí, New York Times zamítá články reportérů, které redaktoři považují za příliš provokativní.

„Diskreditují vaše zdroje bez ohledu na to, jaké jsou,“ říkám jí. „ Není to diskuse vedená v dobré víře. Neposkytují spravedlivou analýzu vašich zdrojů. Kategoricky je odmítají. Neříkají vám pravdu, která zní: ‚Nechceme se zabývat Izraelem a izraelskou lobby.‘ To je pravda. To ale neříkají. Vždycky říkají: ‚Nesplňuje to naše standardy.‘“

„V Itálii už neexistují svobodná média, svobodný tisk,“ lituje Francesca. „Existují, ale jsou okrajové nebo na okraji. Jsou výjimkou. Hlavní noviny vlastní skupiny spojené s velmocemi, finančními a ekonomickými mocnostmi. Vláda přímo nebo nepřímo kontroluje většinu italské televize.“

Posun k fašismu v Evropě a Spojených státech je podle Francesky úzce spjat s genocidou, stejně jako vznikající odpor.

„V Evropě se šíří hněv a nespokojenost s politickým vedením,“ říká. „V mnoha zemích také přetrvává strach z nástupu pravice. To už jsme zažili. Jsou lidé, kteří mají živé vzpomínky na fašismus v Evropě. Jizvy nacistického fašismu jsou stále patrné, dokonce i trauma. Lidé nedokážou zpracovat, co se stalo a proč se to stalo. Palestina šokovala lidi. Zejména Italy. Možná proto, že jsme tím, kým jsme, v tom smyslu, že nás nelze tak snadno umlčet, nelze nás zastrašit, jak se to stalo Němcům a Francouzům. Ve Francii jsem byla šokována. Strach a represe jsou neuvěřitelné. Není to tak zlé jako v Německu, ale je to mnohem horší než před dvěma lety. Francouzský ministr školství zrušil akademickou konferenci o Palestině na Collège de France – nejvyšší instituci ve Francii. Ministr školství! A ještě se tím chlubil.“

Francesca říká, že naší jedinou nadějí je nyní občanská neposlušnost, vyjádřená například stávkami, které narušují obchod a fungování vlády, nebo pokusy flotily dosáhnout Gazy.

„Flotily vytvořily pocit, že ‚něco se dá udělat‘,“ říká. „Nejsme bezmocní. Můžeme něco změnit, i když jen otřeseme zemí a rozhoupeme loď. Pak přišli dělníci. Studenti už byli mobilizováni. Díky různým protestům vznikl pocit, že stále můžeme něco změnit. Lidé začali spojovat souvislosti.“

Francesca v říjnu předložila Valnému shromáždění OSN svou 24stránkovou zprávu „Genocida v Gaze: kolektivní zločin“, kterou musela kvůli sankcím předložit na dálku z Desmond and Leah Tutu Legacy Foundation v Kapském Městě v Jižní Africe.

Danny Danon, izraelský velvyslanec při OSN, po její prezentaci řekl: „Paní Albanese, jste čarodějnice a tato zpráva je další stránkou ve vaší knize kouzel.“ Obvinil ji, že se snaží „proklít Izrael lžemi a nenávistí“.

„Každá stránka této zprávy je prázdné kouzlo, každé obvinění je kouzlo, které nefunguje, protože jste neúspěšná čarodějnice,“ pokračoval Danon.

„Vyvolalo to moment osvícení,“ říká Francesca o urážkách. „Spojila jsem to s nespravedlností, kterou ženy po staletí trpěly.“

„To, co se děje Palestincům a těm, kteří se za Palestince ozývají, je ekvivalentem pálení čarodějnic na veřejném náměstí v roce 2025,“ pokračuje.

„Dělalo se to vědcům a teologům, kteří se neztotožňovali s katolickou církví. Dělalo se to ženám, které ovládaly sílu bylin. Dělalo se to náboženským menšinám, domorodým obyvatelům, jako jsou například Sámové.“

„Palestina,“ říká Francesca, „otevřela bránu do historie, do místa, odkud pocházíme, a do toho, co riskujeme, pokud nezabrzdíme.“

0
Vytisknout
556

Diskuse

Obsah vydání | 31. 12. 2025