Sen o živé a mrtvé víle
2. 11. 2025 / Filip Mahďák
čas čtení
4 minuty
Místo: Jakási
slavnost. Španělština. Veliké klobouky. Bolero.
Pravděpodobně Střední Amerika. Mexiko. Slavnost mrtvých.
Ročním obdobím a datováním se shoduje s našimi Dušičkami.
Trvá asi pět dnů – nepřetržitě. Přesný název
neznám. Asociace asi pochází z vyprávění jednoho mladého
indiánského kuchaře.
Atmosféra: Hlavním
organizátorem matka paní domu, hlava rodiny. Otec farmář
hraje též výborně na kytaru. V zahradách za domy začínají
veliké hostiny, podlouhlé stoly přetékající všemožnými
místními dobrotami, pochutinami a lahodinami, nastaveny ve
směru od západu k východu slunce. Nikdo nepracuje,
hudebníci ponoření v nepřetržitém sledu písní, střídají na
strunách den a noc, tančí všichni kdo nemají zrovna plná
břicha, milenci se ztrácejí a zase objevují ve světlech
ohňů, děti, psi a kočky, dobytek, dědkové a babky, taťkové
a mamky, kůň strejda a kohout, teta přináší další koláč.
Děj: Dům je pečlivě
uklizen a vyčištěn. Všechna okna otevřena. Avšak v kamnech
je chladno, nikdo nesmí vstoupit , neboť právě v těchto
dnech přicházejí, z nebe dolů komínem, zpět do domu mrtví,
kteří našli cestu a vzpomněli se zpět na tomto světě.
Jediné dveře otevřené do zahrady volají přilétající
dušičky ven na bohatě vyzdobenou cestu, za vůní
nejkrásnějších květin, těchto podzimních, mexických,
tropických měsíců, naskládaných v hromadách z obou stran
dlouhého běhounu, vysvěceného knězem a opatrovaném po celý
rok výhradně pro tyto účely … vedoucího ode dveří až ke
stolu, nad kterým přilákáni, z nebe vůní všech těch květin
a doteky výparů esencí těch nejlepších jídel stoupajících
vzhůru, v modlitbách všudypřítomné radosti, právě
spokojeně hodují vznášející se andělé, nejvznešenější to
hosté slavnosti - a po té co nasyceni, odlétají, berou
sebou zapomenuté duše na svém letu zpět do ráje…
Prožitek týkající
se přítomnosti: Vše propojeno s evokačními obřady na
hřbitovech v dotecích laskavých svíček, transformace
démonů… Velice silně všude voní jasmín! …mizí hranice mezi
nebem a zemí, pohled na napřažené dlaně a pocit, že po
nich přichází duše tohoto okamžiku, za zdí nad plnými
stoly zase šumí křídla… Jasmín! ...a silné uvědomění
léčivé, síly kouzelné
bytosti ...jako
bych ji znal již stovky let, mezi
světy... Kamarádko... Vystupuješ v živé víle z hrobu,
procházíš světlem
mého srdce, proházím
skrze tvé otevřené oči, světly a stíny, na hvězdách, mezi
věnci květů, odlesk plamínků v hladině vlnící se vody a
čas se zastavil, když jedna noha překračuje práh a druhá
se ještě... nezvedla... a… možná jen coby hořící bránou
-skrze hrob- z nebe… tak je to tedy více pochopitelné:
tomu co umírajíc zahlédlo jasný den, ...neboť umřelo i to
co mělo být živé bez pochyb a právě teď v tvém objetí
probudilo se v život vycházejícího slunce.
Konec: A pak v
akordu přeznívajících kytar, zároveň já jako svědek stojím
v povzdálí u kmenu jakéhosi stromu, ...nepopsatelná
chvíle, snažím se ještě podržet vůni květu v sevřené ruce.
Zmizela... Naštěstí umírajíce zase, do míru zapomnění v
jednom úderu velikánského
jitřního zvonu...
Krásný
Víkend, Filip... Jasný Sokol... Přepínám...
641
Diskuse