Umělá inteligence učiní bohaté ještě nezměrně bohatšími. Je to opravdu to, co chceme?

17. 9. 2025

 
Revoluce v oblasti AI je tady a jak nám její zastánci denně připomínají, změní náš svět, zefektivní fungování všech firem a vládních agentur, sníží jejich náchylnost k chybám a pomůže nám dosáhnout dosud nevídaného pokroku v oblasti vědy a technologií. A nejen to, pokud budeme postupovat správně, nejnovější boom velkých technologických společností by mohl přinést bezprecedentní ekonomický růst.

Můžeme se však ptát, růst pro koho?

Vezměme si například OpenAI, technologického giganta stojícího za ChatGPT. V propagačním videu oznamujícím nejnovější aktualizaci jejich vlajkového softwaru se jeho generální ředitel Sam Altman chlubil: „Dokáže napsat celý počítačový program od nuly.“ O tři dny později New York Times informoval, že absolventi informatiky „čelí jedné z nejvyšších mír nezaměstnanosti“ mezi svými vrstevníky. A nejde jen o programátory a inženýry. Automatizace založená na umělé inteligenci vyhrožuje, že pohltí i pracovní místa na spodní hranici trhu práce, přičemž McDonald's, Walmart a Amazon se předhánějí v integraci nástrojů umělé inteligence, aby automatizovaly vše od interakcí se zákazníky až po chystání a třídění zboží ve skladech.

Jako předběžná odměna za všechno toto propouštění vedoucí ke snížení nákladů se jmění podnikatelů v oblasti umělé inteligence nafouklo do nevídaných rozměrů. Pokud zatím umělá inteligence v něčem uspěla, pak v tom, že velmi bohatí lidé jsou ještě bohatší. Na Wall Streetu zaznamenaly akcie umělé inteligence rekordní růst u stovek takzvaných „jednorožců“ – téměř 500 startupů v oblasti umělé inteligence, jejichž hodnota přesahuje 1 miliardu dolarů. Podle agentury Bloomberg je nyní 29 zakladatelů společností zabývajících se umělou inteligencí novými miliardáři. A nezapomeňte, že téměř všechny tyto firmy byly založeny v posledních pěti letech.

Proč jsou investoři tak optimističtí ohledně boomu AI? Částečně proto, že tato technologie slibuje propouštění více pracovníků a rychleji než jakákoli jiná inovace v nedávné historii. Absurdní ocenění startupů v oblasti AI vychází z představy, že tato technologie má sílu eliminovat samotnou potřebu lidské práce. A propouštění je velmi lukrativní byznys. V tomto smyslu by boom umělé inteligence mohl představovat nejúčinnější redistribuci bohatství v moderní historii.

Někteří odborníci na umělou inteligenci samozřejmě tvrdí, že dopady tohoto vývoje nebudou pro obyčejné lidi tak špatné. Společnost Microsoft dokonce předpovídá, že dělníci by mohli mít v ekonomice umělé inteligence budoucnosti výhodu. Nic z toho však není příliš přesvědčivé. Někteří pracovníci s trvalými dovednostmi si budou moci po určitou dobu udržet dobré mzdy a stabilní práci. S průlomovými technologiemi v oblasti samořídících automobilů, stále více robotizovaných skladů, bezobslužných továren a plně automatizovaných restaurací však pracovníci bez vysokoškolského vzdělání pocítí dopad AI mnohem dříve, než naznačují optimistické předpovědi.

To vše vyvolává otázku ohledně současného směřování naší ekonomiky a toho, zda strategie upřednostňující rozvoj high-tech technologií před vším ostatním má ještě smysl – nebo zda ho vůbec někdy měla. Na konci 90. let bylo nastolení znalostní ekonomiky ohlašováno jako řešení mnoha ekonomických problémů. Jak ekonomika mozku nahradila ekonomiku svalů, Američanům byly slíbeny nové výšiny slávy. Jistě, továrny by zavřely a s nimi by zmizely miliony dobře placených pracovních míst chráněných odbory, ale nová pracovní místa v Googlu by byla mnohem lepší. Když byla jedna generace pracovníků propuštěna, jejich děti byly povzbuzovány, aby si „zdokonalily své dovednosti“, šly na vysokou školu a naučily se programovat pro pracovní místa budoucnosti. Jak ironické tedy je, že AI, vrchol znalostní práce, vede ke zrušení znalostních pracovních míst. Karl Marx kdysi napsal, že buržoazie vytvořila svého vlastního hrobníka v podobě zbídačeného proletariátu. Dnešní technologická elita se zdá být odhodlána tuto proroctví naplnit.

Nejde jen o to, že informační věk dal vzniknout nové třídě oligarchů, od Billa Gatese a Jeffa Bezose po Elona Muska, kteří nyní disponují nepochopitelnými bohatstvími. Jde také o to, že dále na příjmovém žebříčku se otevřely široké třídní rozdíly podle úrovně vzdělání. Jak se práce s počítačem stala ceněnou, mzdová nerovnost mezi pracovníky s vysokoškolským vzděláním a bez něj vytvořila prohlubující se sociální propast.

Dnes lze postoj člověka k různým kulturním rozdělením – od genderové ideologie po imigraci – spolehlivě určit podle jeho postavení na trhu práce. Ti, kteří stále vydělávají peníze kombinací řemesla a svalové síly, se stále více odcizují těm, kteří vydělávají peníze manipulací a správou „dat“. V městských centrech znalostí převládá téměř středověký třídní systém, na jehož vrcholu stojí nedotknutelná klika bankéřů a velkých technologických duchovních. Pod nimi se nachází velká, relativně zámožná vrstva právníků, lékařů a znalostních pracovníků v bílých límečcích, následovaná hrdou, ale stísněnou skupinou dělníků a pracovníků ve službách a nakonec krizí zmítanou skupinou tvořenou částečně a trvale nezaměstnanými.

Není překvapivé, že tato nerovnost vedla k politické dysfunkci. Nepřátelství, podezíravost, zášť a extrémní polarizace charakterizují naši občanskou scénu a v konečném důsledku vedou k politice, ve které nejsou žádní vítězové kromě finanční a technologické elity, která účinně monopolizovala svůj vliv na vládu. Za vlády Joea Bidena byli zahrnuti pobídkami a dotacemi v podobě zákona o čipech a vědě (Chips and Science Act). Za vlády Donalda Trumpa získali daňové úlevy a deregulaci. Bez ohledu na to, kdo je u moci, zdá se, že vždy zbohatnou.

V sociální oblasti také velké zisky znalostní ekonomiky nesplnily své sliby. S okamžitou globální konektivitou nám byla slíbena kulturní excelence a sociální živost. Místo toho jsme dostali nekonečný proud braku. Závislost na smartphonech nás učinila zlomyslnějšími, zahořklejšími a nudnějšími. Sociální média z nás udělala narcisty. Naši pozornost rozptýlila neustálá, patologická potřeba kontrolovat naše mobily. V zastavěném prostředí všudypřítomnost dotykových kiosků odstranila i tu nejmenší možnost sociální interakce. Místo konverzací s cizími lidmi nyní komunikujeme pouze s obrazovkami. To vše nás učinilo osamělejšími a méně šťastnými. Jako lék nám nyní nabízejí společníky s umělou inteligencí, kteří mají nešťastný vedlejší účinek v podobě občasného vyvolávání psychotických záchvatů. Opravdu to ještě potřebujeme?

Většina toho, co skutečně potřebujeme k dosažení určité míry společného dobra, vyžaduje společnou práci. K obnově naší chátrající infrastruktury a dokonce i k modernizaci naší elektrické sítě potřebujeme elektrikáře, oceláře a zedníky – ne gigantická datová centra. K úklidu městských ulic potřebujeme více a lépe placených pracovníků v oblasti hygieny – ne „chytré“ lisy na odpadky. K řešení problémů kriminality a veřejného pořádku potřebujeme více policistů v terénu – ne flotilu robotických policejních psů. Ke zlepšení dopravy nepotřebujeme samořídící auta, potřebujeme autobusy a vlaky s lidmi, kteří je řídí. Jinými slovy, je spousta smysluplné práce, kterou je třeba udělat, pokud bychom jako společnost investovali do low-tech ekonomiky. Nemluvě o tom, že všechny podstatné věci života – láska, rodina, přátelství, komunita – je stále nejlepší nechat v analogové podobě.

Kromě toho, že je to žádoucí, investice do low-tech budoucnosti se může stát nutností. Navzdory veškerému humbuku kolem potenciálu umělé inteligence může být celá věc pouhou iluzí. Samotný objem peněz, které investoři vkládají do umělé inteligence, má všechny znaky spekulativní bubliny. Pokud praskne, mohla by potopit již tak křehkou Trumpovu ekonomiku.

Samozřejmě nejde o ludditský apel. Technologický pokrok by měl pokračovat rychlým tempem. Ale měl by být technologický rozvoj hlavní a převládající prioritou vlády? V roce 2022 schválil Kongres investice do high-tech technologií ve výši přibližně 280 miliard dolarů. V roce 2024 dosáhly soukromé investice do umělé inteligence samy o sobě 230 miliard dolarů. Letos, povzbuzeny Trumpovou deregulací a přehnanou sebedůvěrou Wall Streetu, se největší technologické společnosti chystají investovat dalších 320 miliard dolarů do umělé inteligence a datových center. Pro srovnání, cena Bidenových údajně mamutích investic do silnic a mostů činila pouhých 110 miliard dolarů. Nejde o to, že bychom měli technologii omezovat, ale rovnováha je narušena.

Marx – který byl tak velkým prometheovským progresivistou, jakého lze najít – si myslel, že technologie by měla sloužit sociálním a lidským potřebám. Dnes máme přesně opačný vzorec – společnost slouží technologii. Lídři ze Silicon Valley nám samozřejmě rádi říkají, že stále složitější výzvy budoucnosti lze vyřešit pouze dalšími investicemi do výzkumu a vývoje, další deregulací a povolováním stále větších datových center s vysokou spotřebou energie. Nejobtížnější však nejsou složité problémy budoucnosti. Jsou to odvěké hádanky peněz, tříd a moci.

Zdroj v angličtině ZDE