Evropská byrokracie zabila chlapa. Proto se Unie do dvou až čtyř let rozpadne

11. 9. 2025 / Ivan Větvička

Goča nesbírá informace o Evropě jenom na internetu, nyní je v civilu a žil dva roky na Maltě a v jižní Itálii. Na Maltu se odstěhovala i jeho dcera. Jeho závěry poskytují velmi cenný vhled do toho, jak na evropský západ pohlížejí lidé  vnějšku. To ale neznamená, že by bylo snadné s Gočovými názory souhlasit.

Jeho snahy brát spravedlnost v rodném údolí do svých rukou jsou občas diskutabilní, přestože jeho přístup má oporu v místní tradici a je to východisko z nouze, protože policie sem nezajíždí. Musím také polemizovat s jeho přesvědčením, že živá diskuze o genderových otázkách či milostná záliba ve stejném pohlaví oslabuje obranyschopnost kultury. Nemusí to tak být. Vzpomeňme na řecké Théby, kde byl ve 4. století před naším letopočtem zformován elitní „Svatý oddíl“ tvořený páry vojáků, kteří spolu žili a souložili. Armády ostatních řeckých měst nedokázaly tuto jednotku porazit dlouhé desítky let, selhali i Sparťané. Svatý oddíl rozdrtili až Makedonci pod velením Filipa II. a jeho syna Alexandra. Oproti tomu výsledky armády gruzínských chlapáků, mezi kterými je nadávka „ty buzerante“ jedna z nejčastějších, jsou od vyhlášení nezávislosti Gruzie na Sovětském svazu – diplomaticky řečeno – rozpačité.

Siláckými řečmi lze válku vyhrát těžko. Rozhodující je výcvik, vybavení, morálka, kvalita velení i logistiky, obecně: funkčnost armády; ruku v ruce s její celkovou silou, která je z velké míry závislá na hospodářském zázemí a lidnatosti státu. A především – vedení státu musí být ochotné armádu v případě potřeby použít.

Právě v tom Evropská unie po napadení Ukrajiny selhala. Již v roce 2014 a ještě flagrantněji v roce 2022. U Kyjeva jsme měli ruské vojsko na lopatě. Místo toho, abychom ho rozdrtili jako Makedonci Svatý oddíl homosexuálů a donutili Rusko k návratu k civilizované formě mezinárodních vztahů, jsme nechali ruské vojáky odejít a vypěstovali jsme si problém, který od té doby nabobtnal do obludných rozměrů. Dobrý hospodář nenechá takový plevel bujet vedle svého pole, nestrpí nestoudné provokace a nenechá bez náležité odezvy projevy přímého nepřátelství, ať už jde o aktuální drzý nálet dronů na Polsko, nebo skrytý, ale účinný útok na vojenský sklad ve Vrběticích.

Zatímco Gruzie je malá země s mnoha problémy, u které (pokud zůstane sama) lze nedobrý výsledek konfrontace s Ruskou federací předpokládat, Evropská unie si měla vést lépe a nespoléhat se na Američany, že to vyřeší za ní.

Gruzínské vedení tuto neschopnost vidí, změnilo orientaci zahraniční politiky státu, snaží se Rusko příliš nedráždit a získat podporu od Číny i Turecka. Pokud nedokážeme uklidit na svém kontinentu, budou takto od nás odpadat i další sympatizanti a spojenci. Prohlášení představitelů Evropské unie i jejích jednotlivých členských států pak budou mít pouze hodnotu papíru, na kterém budou vytištěna – jak nyní vidíme například v Gaze. Evropané proti izraelskému postupu „důrazně protestují“ a izraelský premiér ví, že to může ignorovat, protože nemáme vůli dodržování civilizačních hodnot vynutit silou ani ve svém pohraničí, natož v Palestině za mořem. A Putin nyní pomocí dronů zkouší, jestli nám může otevřeně přede všemi plivat do obličeje.

Úkolem ruských dronů nebylo způsobit v Polsku závažné materiální škody, ale ukázat Putinovým sympatizantům v Evropě i jinde ve světě, že Rusko může Evropu fackovat jako šikanovaného školáka. To může ovlivnit vnitropolitickou situaci v evropských zemích: Jen se podívejte na Fica s Orbánem, jak už se Ruska bojí a jejich strach rezonuje u voličů. I v České republice nyní zkoušejí štěstí ve volbách prokremelští srabi, na západ od nás sbírá body proruská Alternativa pro Německo... Ti všichni nyní budou s obavami volat po deeskalaci, utlumení podpory Ukrajiny a poraženeckému jednání s Ruskem. Gruzie bude dál hrát svoji mnohoznačnou hru a na Západ se nepožene. Pro Putina samá pozitiva. *)

Evropané si v posledních desetiletích zvykli problémy řešit v rukavičkách – potížistům kultivovaně domluvit, a když to nepomůže, nepozvat je na společné setkání, při nejhorším jim sáhnout na peníze – uvnitř Unie přiškrcením dotací, vně EU sankcemi. To je oproti neustálému válčení v minulých staletích velký civilizační posun, jenomže pokud jemné metody selžou, přecházíme problém po většinu času netečným mlčením a čekáme, až to „vyhnije“, samovolně odezní (diktátor zemře, nedemokratická strana se rozhádá…). Jenom když je situace opravdu neudržitelná, odhodláme se k dalšímu verbálnímu „důraznému protestu“ a zopakujeme kolečko izolace a sankcí. Enfant terrible z toho může na své domácí politické scéně i těžit a chlubit se před voliči, jak na něj z Bruselu nemůžou a jak jim to zase nandal. Zapomněli jsme, jak v mezinárodních vztazích ukázat jiskru.

Je to nezamýšlený důsledek složitých byrokratických drah, jimiž musí každá myšlenka projít, než se přetaví v unijní rozhodnutí. Evropskou mentalitu také zásadně formuje enormní procento populace, které získalo univerzitní vzdělání. Kdo dokončil vysokou školu ví, že některé problémy je lepší neřešit, a pokud možno ani nevidět. Kdo moc vidí a řeší, bude označen za konfliktního, ocitne se v izolaci, nedostuduje, nedostane granty... Takto vychované vedení Evropské unie i jednotlivých členských států je nyní bezradné, když ho začal šikanovat fracek z Petrohradu. Kdyby před lety okamžitě dostal jednu výchovnou ťafku nazpátek, věděl by, že tudy cesta nevede a nejspíš by si nás i vážil.

Podcenil Putin dvojkolejnost moci v Evropě?

Jenomže Putin si před útokem na Polsko plně neuvědomil, nakolik se liší správa Evropy od Ruska. V Evropě je oddělená moc vojenská a civilní. Když Putin otevřeně zaútočil na Polsko, probudil mechanismy, které zásadně posílí vliv vojáků na rozhodování v Evropě. Reakce by měla být rychlá, dobře cílená a ničivá. Musí být, jinak ruská provokace dosáhne svého největšího cíle – nejenom Goča v odlehlém kavkazském údolí se utvrdí, že Evropané jsou dnes nanicovatí a nechají si všechno líbit. Vzápětí by Evropská unie čelila stupňující se ruské agresi a zároveň náletu politických kobylek, které by se pokusily Unii rozežrat zevnitř a její zbytky úslužně předložit svému pánu v Kremlu. Stalo by se to už za 2 – 4 roky, jak odhaduje Goča? Nejspíš ne, vazby mezi členskými zeměmi jsou v EU natolik silné a složité, že by rozpad trval podstatně déle. Navíc některé země se zajisté ubrání demagogickému zatmění a v Unii zůstanou.

Ale opusťme katastrofické scénáře – je třeba Putina silou přivést k rozumu anebo ho zlikvidovat (což bude proveditelnější, protože tento pán už svůj pohled na svět nezmění). Do mrtvého zadku nepoleze ani Orbán s Ficem. Unie má výhodu v tom, že tento problém nemusí zvládnout sama, protože na kontinentě máme paralelní mocenskou strukturu, která vznikla, aby potíže s Ruskem (Sovětským svazem) účinně řešila. Je to Severoatlantická aliance, která má velkou sílu i v případě, že si Američané vezmou timeout, aby si vyřešili vnitropolitické problémy. Nechme vojáky pracovat. Nejenom Goča uvidí, že jsme dobří hospodáři a s plevelem si poradíme.

Poznámka:

*) Jenom „mistr Si“ za Čínskou zdí se při pohledu na rozbité drobné ruské modýlky (jež by nejspíše neletěly bez čínských součástek a některé z nich jsou kopiemi íránských vzorů) na polských polích pousměje. Číně se na nedávné vojenské přehlídce podařila impozantnější ukázka síly, aniž by svým soupeřům poskytla důvod k útoku na čínské území.