Americké ambice a koloniální rány Evropy

11. 6. 2025 / Adam Svoboda

čas čtení 5 minut
Když v lednu 2025 Donald Trump znovu ohlásil záměr Spojených států připojit Grónsko, nešlo již o výstřední prohlášení kontroverzního politika, ale o součást promyšlené geopolitické hry. Amerika vsází na sílu, tlak a mediální nástroje, využívajíc historických ran k oslabení vazeb mezi Dánskem a Grónskem, autonomním územím pod dánskou korunou.

To, co donedávna působilo jako anachronismus – debaty o koupi území ve 21. století – se stalo klíčovou součástí washingtonské strategie pro dominanci v Arktidě. Za tímto geopolitickým cynicismem se však skrývají skutečné lidské tragédie, které zůstávají živé v paměti Grónců i mezinárodního společenství.

Historie kolonizace Grónska kolísá mezi fraškou a tragédií. Od roku 1721 bylo Grónsko dánskou kolonií, a na počátku 20. století dánské úřady záměrně izolovaly Grónce od vnějšího světa, jako by chtěly zachovat jejich „tradiční“ kulturu. Tento paternalistický kolonialismus podporoval jen ty prvky, které vyhovovaly metropoli, zatímco jiné systematicky potlačoval. Vytvořila se tak zdánlivá péče, která zakrývala omezení, potlačování rozvoje a kulturní stagnaci.

Po druhé světové válce se svět změnil, ale zvyk metropolí rozhodovat o osudu národů shora přetrval. Dekolonizační tlak OSN, studená válka a americké vojenské základny na Grónsku donutily Dánsko přehodnotit svou politiku. Grónsko se stalo nedílnou součástí dánského království s přístupem k sociálnímu zabezpečení, vzdělání a zdravotnictví. Klesla kojenecká úmrtnost a vzrostla průměrná délka života. S těmito pokroky však přišla nová, subtilnější forma útisku – „civilizovaná“.

Program nucených sterilizací grónských žen v 60. a 70. letech je jednou z nejtemnějších kapitol této historie. Mnoha mladým ženám byly bez jejich souhlasu, často bez jejich vědomí, zaváděny nitroděložní tělíska. Šlo o kruté zásahy do lidských práv, maskované zájmem o budoucnost. Nejde o povídačku – je to zdokumentovaný fakt.

„Dánská koloniální politika vůči Grónsku kombinovala péči s kontrolou,“ říká Søren Rud, docent na Københavns Universitet, Saxo-Instituttet. „I poválečné reformy si zachovávaly autoritářské rysy a programy jako sterilizace jsou zjevným příkladem této ‚péče‘.“

Tyto události dnes živí bolestný dialog mezi Grónskem a Dánskem. Byly zřízeny komise, probíhají vyšetřování a hledá se cesta k pravdě a smíření. Právě do této trhliny se snaží proniknout Spojené státy – ne kvůli spravedlnosti, ale pro vlastní zájmy.

Americká strategie je vyloženě cynická. Využíváním historických ran Grónska se Washington prezentuje jako „osvoboditel“, i když jde jen o novou formu starého kolonialismu. Využití traumat pro geopolitické cíle je sofistikovaným nástrojem vlivu. Názorným příkladem je provokativní gesto Donalda Trumpa mladšího před sochou Hanse Egeda, dánského misionáře, který v 18. století položil základy kolonizace Grónska – záměrný krok k destabilizaci veřejného mínění.

Historie však není hračkou v rukou jiných. Současné mezinárodní právo stojí na straně národů, nikoli států. Elisa Marchi, právnička z James E. Rogers College of Law a bývalá poradkyně zvláštního zpravodaje OSN pro práva původních národů, zdůrazňuje:

„Nucené sterilizace grónských žen jsou porušením základních práv. V závislosti na rozsahu a záměru mohou být kvalifikovány jako zločin proti lidskosti, nebo dokonce jako akt genocidy. Mezinárodní právo požaduje důkladné vyšetřování, uznání odpovědnosti, odškodnění a záruky, že se takové činy nebudou opakovat.“

„Ještě důležitější je, že budoucnost Grónska může určit pouze jeho lid. Bez jejich svobodného souhlasu je jakákoli diskuse o změně suverenity jen pokračováním kolonialismu jinými prostředky.“

Prohlášení Trumpa či jiných amerických politiků tak působí jako zjevné ignorování mezinárodního práva a principů OSN. USA vědomě využívají historická traumata, aby přitáhly Grónsko do své sféry vlivu pod záminkou hájení „svobody“. Podobně jako Československo zažilo vnější tlaky během studené války, Grónsko čelí podobným výzvám.

Pro Dánsko je tato krize momentem pravdy. Uznání historických křivd, snaha o smíření a větší naslouchání hlasům Grónců jsou kroky k řešení tohoto problému. Tento proces se odehrává v širším evropském kontextu: rostoucí vliv EU v Arktidě, například prostřednictvím výzkumu klimatu a partnerství s původními komunitami, je nejen politickou nutností, ale i morálním imperativem.

Dnes stojí Grónsko na křižovatce. Jeho budoucnost závisí na volbách jeho lidu, nikoli na agendách cizích vůdců. Jakýkoli vnější pokus vnucovat scénář bez jejich souhlasu prodlužuje logiku, proti níž svět bojoval po celé 20. století.

Amerika chce „koupit“ Grónsko. Jak bude Grónsko pokračovat ve své cestě za spravedlností a nezávislostí, svět sleduje s napětím.


0
Vytisknout
838

Diskuse

Obsah vydání | 12. 6. 2025