Viděl jsem realitu nové „pomoci“ pro Gazu, kterou podporuje Izrael. Není to nic jiného než smrtící PR trik

30. 5. 2025

 
To, co GHF dělá, není nic jiného než public relations kampaň: šíří iluzi, že do pásma začala významně proudit pomoc. Zjistili jsme, že GHF ve středu distribuovala pouze osm nákladních vozů s potravinami. Navíc americká charitativní organizace Rahma Worldwide, která měla potravinové balíčky, které se nemohly dostat do Gazy, a proto je nechala „vzít do úschovy“ GHF, obvinila tuto organizaci z toho, že při distribuci pomoci bez povolení používala její logo. (Rahma uvedla, že je proti spolupráci s GHF kvůli tomu, že tato organizace využívá ozbrojené bezpečnostní služby.) Nakonec jsou v pásmu Gazy desítky tisíc lidí, kteří se do nově vytvořených center nedostanou. I kdyby fungovala, nedokázala by uspokojit stále rostoucí denní potřeby zdejšího obyvatelstva.

Jako humanitární pracovník jsem tuto zprávu tento týden přijal s zoufalstvím. Takto to dál nejde. Není to odpověď na totální blokádu, kterou nad námi uvalil Izrael. Jediným řešením je bezpodmínečný vstup humanitární pomoci pod dohledem agentur OSN.

Před devatenácti měsíci by byla katastrofa, kterou prožíváme, nepředstavitelná. Rozsah utrpení a bolesti je nepochopitelný. Lidé zde chodí po ulicích bez jídla a pitné vody a životní úroveň klesla na nejnižší úroveň v nedávné historii, s ochromující inflací a prázdnými regály.

Více než 600 dní se humanitární pracovníci jako já věnují péči o obyvatele Gazy, kteří žijí pod brutální okupací a bombardováním Izraele. Ministři izraelské vlády prohlásili, že mají v úmyslu etnicky vyčistit celý pásmo Gazy od Palestinců. Vzhledem k úplnému zákazu veškeré humanitární a lékařské pomoci a uzavření jediného humanitárního přechodu Kerem Shalom na jihu od března čelí distribuce pomoci nesčetným problémům.

Náš místní výbor pro distribuci pomoci spolupracuje s místními a mezinárodními subjekty, aby se pokusil zmírnit utrpení civilistů, zejména dětí, uprostřed vln vysídlování. Devatenáct měsíců evakuačních rozkazů, kdy jsou lidé nuceni uprchnout téměř bez varování, často pod bombardováním a ve strachu, zanechalo všechny v panice. Lidé nevědí, kam mají jít ani jaké základní věci – jako jídlo, vodu nebo deky – si mají vzít s sebou.

Během prvních vln vysídlení zřídily humanitární organizace desítky táborů v každém regionu a vytvořily dočasnou infrastrukturu pro odvod vody a zásobování pitnou vodou, v závislosti na našich možnostech zajistit studny nebo koordinovat pomoc se zbývajícími místními samosprávami v různých oblastech pásma.

S intenzivnějším bombardováním a vojenskými operacemi však byly naše humanitární snahy neustále ohrožovány. Navzdory opakovaným neúspěchům jsme zůstali odhodláni pokračovat v pomoci dětem, zraněným a vysídleným lidem, z nichž mnozí byli násilně vysídleni v průměru pětkrát za rodinu.

Gaza je pod palbou již téměř 20 měsíců, ale nejděsivější kapitola se odehrála v posledních 90 dnech, kdy rakety a hladomor pustoší těla dětí. Osobně znám mnoho lidí, kteří byli zabiti nebo zraněni. Humanitární organizace pokračují ve své práci uprostřed této nepochopitelné složitosti, ale v této fázi jsou i ty nejzákladnější návrhy nereálné – pokusit se nakrmit a postarat se o tisíce lidí, kteří sotva najdou denní obživu.

Jak uvedl ředitel Světového potravinového programu OSN (WPF), humanitární konvoje, které se dostaly do Gazy, jsou „kapkou v moři“. Nemůžeme vykonávat svou práci, pokud mezinárodní společenství nevyvine skutečný tlak na Izrael. Jsou uzavřeny dokonce i silnice a budovy jsou zničeny, což znemožňuje dodávky pomoci. Je to zcela jasné: potřebujeme bezpodmínečný přístup k humanitární pomoci, abychom zabránili ještě větší katastrofě.

Gaza potřebuje každý den nejméně 500 až 600 nákladních vozů, aby pokryla své humanitární potřeby. Hrstka center působících na jihu pásma nemůže nahradit stovky distribučních center spojených s programy a institucemi OSN, které byly kvůli blokádě nuceny zastavit činnost. Je třeba jasně říci, že je naléhavě nutné zastavit genocidu a umožnit bezpodmínečný vstup pomoci. Pouze prostřednictvím distribuce agenturami OSN a mezinárodním společenstvím – nikoli Izraelem – můžeme začít tuto krizi zmírňovat.