Válka mezi Izraelem a Gazou: EU stojí před rozhodujícím okamžikem. Bude pokračovat v obchodních sankcích proti Izraeli, nebo upadne do bezvýznamnosti?
2. 6. 2025
Probíhá přezkum dodržování lidských práv ve vztazích mezi EU a Izraelem. Jeho výsledky budou mít význam jak pro válku, tak pro pověst Evropy, upozorňuje Martin Konečný
Po mnoha měsících nečinnosti a spoluviny na ničení Gazy ze strany Izraele se Evropa konečně začíná hýbat. Desítky tisíc zabitých lidí a útoky na školy a nemocnice zřejmě nestačily. Ale spolu s blokováním humanitární pomoci a otevřenými výzvami k etnickým čistkám se izraelské akce nakonec staly příliš závažnými, než aby je bylo možné ignorovat, popírat nebo ospravedlňovat. V posledních týdnech se z evropských hlavních měst ozývá řada neobvykle silných prohlášení, diplomatických výtek a hrozeb sankcí – každý krok zesiluje ten následující, jako by se dlouho spící stádo náhle dalo do pohybu.
Mezi těmito událostmi je nejvýznamnější možná pozastavení dohody o přidružení mezi EU a Izraelem, která Izraeli zaručuje preferenční přístup na největší jednotný trh světa. Minulý měsíc prolomil mlčení EU nizozemský ministr zahraničí Caspar Veldkamp dopisem, v němž požadoval formální přezkoumání dodržování článku 2 dohody ze strany Izraele, který mu ukládá „respektovat lidská práva“.
Tento krok vyvolal vlnu dalších států EU, které se za tento návrh postavily. Na zasedání ministrů zahraničí EU dne 20. května podpořila nizozemský návrh jasná většina – 17 členských států. Šéfka zahraniční politiky EU Kaja Kallasová, která se před zasedáním jevila skepticky, během diskuse zřejmě změnila názor a na konci jasně oznámila zahájení přezkumu.
Jedná se o skutečný zlom, nebo jen o další prázdná slova? To se teprve uvidí.
Jasné je, že dynamika EU se změnila. Před rokem, když Španělsko a Irsko – vlády, které se nejhlasitěji vyjadřovaly k palestinské situaci – navrhly stejnou revizi, nenašly téměř žádnou podporu. Nizozemsko je naopak tradičně blíže Izraeli a v této otázce zaujímá v EU střední pozici. Právě tento široký střed, který dosud upřednostňoval dialog a úzké vztahy s Izraelem, se nyní posunul a přidal se k kritičtější části. Pouze nejvěrnější stoupenci Izraele – včetně Německa, Itálie, Maďarska a České republiky – zůstali v menšině a hlasovali proti revizi.
Revize je pouze prvním krokem: posouzením, zda Izrael porušuje článek 2, který definuje dodržování lidských práv jako „základní prvek“ dohody. Vzhledem k rozsahu porušování a zločinů v Gaze a na Západním břehu, které potvrzují zjištění mezinárodních soudů, by takové přezkoumání nemělo být ani nutné. Jak to vyjádřil jeden irský aktivista: „Je to jako stát před hořící budovou a žádat o přezkoumání, zda tam hoří.“ Fakta jsou jasná – ale i jejich uznání je politicky výbušné.
Přezkum, který by měl být dokončen do příštího zasedání ministrů zahraničí EU 23. června, nyní závisí na dvou klíčových osobnostech: Kallasové a předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové. Potvrdí to, co je zřejmé – že Izrael porušuje článek 2 – a vyvodí z toho logické důsledky? Nebo se budou snažit ochránit vztahy mezi EU a Izraelem před jakýmkoli rozrušením?
Kallasová, liberálka z Estonska, se až donedávna vyhýbala kritice Izraele, ale nyní se zdá, že se přiklonila k politickému středu EU. Von der Leyenová, německá křesťanská demokratka, zastupuje křídlo bloku, které je více nakloněno Izraeli. Byla tváří počáteční plné podpory EU pro devastující reakci Izraele na zvěrstva Hamásu ze 7. října 2023 a poté, co počet civilních obětí v Gaze prudce vzrostl, se téměř odmlčela. Minulý týden však poprvé prohlásila, že zabíjení civilistů Izraelem je „odporné“ a „nelze jej ospravedlnit humanitárním a mezinárodním právem“. Tato slova jednoznačně směřují k jedinému věrohodnému závěru, ke kterému může přezkum dospět.
Po dokončení přezkumu budou ministři zahraničí EU diskutovat o možných dalších krocích, které by měly zahrnovat pozastavení dohody o přidružení. Úplné pozastavení by vyžadovalo jednomyslnost všech 27 členských států, což je vzhledem k zastáncům tvrdé linie, jako je Maďarsko, nemožné. Pozastavení preferenční části dohody, která je z ekonomického hlediska nejvýznamnější, však vyžaduje pouze kvalifikovanou většinu: 15 členských států představujících alespoň 65 % obyvatel EU.
Skutečná páka spočívá v obchodním pilíři. EU je největším obchodním partnerem Izraele a představuje 32 % jeho celkového obchodu. Izrael naopak představuje pouze 0,8 % obchodu EU. Zrušení preferenčního přístupu by obchod nezastavilo, ale Izraeli by způsobilo hmatatelné náklady v podobě vyšších cel a omezeného přístupu na trh. EU by také mohla pozastavit účast Izraele v programu Horizont Evropa, vlajkovém programu Unie v oblasti výzkumu, což již vyvolává znepokojení v izraelském akademickém sektoru.
Dosažení kvalifikované většiny je stále obtížný úkol. Ne všechny státy, které hlasovaly pro přezkum, nutně podporují jeho skutečné pozastavení. A aby byla splněna hranice 65 % obyvatelstva, musely by změnit názor Německo nebo Itálie – velké státy, které se proti přezkumu postavily. To se prozatím jeví jako nepravděpodobné. Pokud však Izrael bude pokračovat ve svém současném extremistickém kurzu, tlak poroste. Neobvykle ostrá kritika Izraele ze strany kancléře Friedricha Merze z minulého týdne naznačuje, že ani podporu Berlína nelze považovat za samozřejmou.
A pokud by se EU rozhodla ignorovat závěry poctivé revize, zbavila by článek 2 smyslu a podkopala by ustanovení o lidských právech v dohodách EU po celém světě. Od 90. let 20. století se EU na tato ustanovení odvolala více než dvacetkrát, aby pozastavila výhody v případě závažných porušení, většinou v Africe.
Proto nelze možnost pozastavení vyloučit. Pokud Izrael zásadně nezmění kurz, pravděpodobnost pozastavení se bude jen zvyšovat.
Pro Evropu je to příležitost vystoupit ze své vlastní irelevantnosti a začít znovu hrát důležitou roli. Dialog bez nátlaku zcela selhal. Když EU v únoru uspořádala zasedání asociační rady s Izraelem a zdvořile vyzvala k větší pomoci Gaze a zastavení rozšiřování osad, Izrael reagoval zablokováním veškeré pomoci a zrychlením rozšiřování osad. Teprve poté, co nizozemská iniciativa začala získávat na síle, začali izraelští představitelé vnitřně tlačit na povolení určité pomoci do Gazy, přičemž se odvolávali na hrozbu sankcí EU.
Aby se zabránilo hrozící etnické čistce a anexi, musí EU jít dále a uvalit na Izrael skutečné ekonomické a politické náklady. Pokud tak učiní, mohla by se perspektiva obnovení pozastavených výhod stát nejmocnějším nástrojem EU k podpoře jiné cesty: cesty, která nevede k nekonečnému útlaku a násilí, ale k míru a bezpečnosti založeným na rovnosti.
Diskuse