Tenhle
film už jsme viděli. Průmyslová revoluce nahradila manuální práci
stroji, digitální revoluce nahradila papírování softwarem. Teď AI
revoluce slibuje nahradit samotnou lidskou inteligenci. Optimisté tvrdí,
že to povede k explozi inovací, k nové éře efektivity, kde bude lidská
kreativita osvobozená od rutinních úkolů.
Ale tady je paradox:
pokud automatizujeme inteligenci - vlastnost, která z nás udělala
dominantní druh - co nám vlastně zbude? Gates ujišťuje, že AI přinese
průlomy v medicíně, pomůže řešit klimatickou krizi a zlepší vzdělávání.
Zároveň ale s nádechem nejistoty přiznává, že pro růst AI „neexistuje
žádná horní hranice“. Je to síla, která se vymyká naší kontrole,
poháněná nejen technologickým pokrokem, ale také tržními pobídkami,
investičním kapitálem a lidskou ambicí.
Gates, jakožto
pragmatický futurista, nabízí alespoň částečné řešení - tři profese,
které AI jen těžko nahradí: programátory, energetické experty a biology.
Proč? Protože AI potřebuje lidi, aby vytvářeli lepší AI. Protože
energetická infrastruktura je příliš komplexní na to, aby se dala plně
automatizovat. Protože vědecké objevy stále vyžadují lidský přístup.
Ale
i tato útěcha zní trochu dutě. Programátoři už teď sledují, jak AI
generuje a ladí kód během vteřin. Energetičtí experti budou muset řešit
obrovské nároky AI na energii. Biologové budou spíš analyzovat vzorce
odhalené algoritmy, které lidský mozek nedokáže zpracovat tak rychle.
Tihle „přeživší“ nejsou vůči AI imunní - jen oddalují svou vlastní
zastaralost.
AI nepřekoná lidstvo přes noc, ale ani nebude jen
„užitečným pomocníkem“. Převrátí průmyslová odvětví, přetvoří ekonomiky
a přehodnotí samotný pojem zaměstnatelnosti. A stejně jako průmyslová
revoluce přinesla prosperitu i chaos, AI revoluce vytvoří vítěze a
poražené.
Německý výzkumník Kristian Kersting přirovnává
současný vývoj k Goethově baladě „Čarodějův učeň“. Uvolnili jsme sílu,
které plně nerozumíme, a která už teď překonává naši schopnost ji
ovládat. Firmy vyvíjející AI, které do závodu o dominanci lijí
miliardy, zároveň varují před jejími riziky - a tvrdí, že jen ony samy
dokážou tyto hrozby zvládnout. To je vrcholný paradox moci: ti, kdo
technologii vytvářejí, zároveň tvrdí, že jen oni nás před ní mohou
zachránit.
Nejvíce znepokojivá otázka možná není, jestli AI
překoná lidskou inteligenci, ale jestli v takovém světě ještě poznáme
sami sebe. Přijmeme budoucnost, kde diagnózy stanovují chatboti,
vzdělání řídí algoritmy a umění vytvářejí neuronové sítě? Nebo se budeme
bránit, abychom uchovali nepostižitelné kvality lidské zkušenosti -
zápas, kreativitu, nedokonalost?
Gates věří, že AI nás „osvobodí“. Ale od čeho? Od práce? Od smyslu? Od sebe navzájem?
AI
revoluce už nečeká za rohem - už je tady. A to, jestli nás dovede do
zlatého věku, nebo do éry bezvýznamnosti, nezávisí na samotné
technologii, ale na rozhodnutích, která uděláme v nadcházejících letech.
Budoucnost se píše v řádcích kódu. Otázka zní: budeme ještě mít prsty v
tom scénáři?
Diskuse