Vnitropolitická bilance roku 2024: kupní síla a vývoj války na Ukrajině
30. 12. 2024 / Boris Cvek
čas čtení
8 minut
Po
premiérově vánočním projevu mám obavu, zda práce sociologů a
dalších odborníků, kteří se zabývají popisem situace naší
společnosti pomocí vědecky získaných dat, není vlastně
vlastizrada, protože podle premiéra tím šíří blbou náladu a
podrývají demokracii.
Nicméně
já se nemohu ve svých úvahách řídit ničím jiným než daty,
resp. kvalifikovanými veřejně sdělovanými názory expertů. O to
přesvědčivější pro mě jsou, oč méně odpovídají tomu, co
by říkali v zájmu své vlastní pozice. A myslím, že daty
by se měla řídit i vláda, která se hlásí k demokracii,
vzdělanosti a západní společnosti.
Celý
rok podrobně sleduji (a komentuji) Otázky V. Moravce, denně Český
rozhlas (typicky několik hodin denně), denně jsem na Seznamu,
vysoce si vážím práce odborníků z CERGE-EI nebo PAQ
Research.
Co mi z toho všeho plyne? Vlastně on to zmínil i
premiér ve svém vánočním projevu: inflaci jsme sice porazili,
ale ceny se nevrátí, mzdy musí růst. Proto také nedávno vytáhl
ten blábol o dohnání německých mezd, který vyvolal takovou
mediální bouři.
Možná
čekáte, že do vnitropolitické bilance roku 2024 zahrnu na prvním
místě vyhození pirátů z vlády a odložení digitalizace
stavebního řízení do roku 2028. Určitě by sem patřily výsledky
krajských voleb. To jsou ale jen důsledky mnohem hlubšího
problému, který ohrožuje budoucnost nejen České republiky, ale
západní demokracie jako takové.
Bilance
roku 2024 je dána poklesem kupní síly v předchozích letech.
Ono to má dopady až časem. Zpočátku lidi zatnou zuby, zvládají
inflaci (kterou jsme měli jednu z nejvyšších v Evropě,
což je ale podle premiéra zjevně v pořádku, protože jsme
všechno zvládli), ale pak už nemohou. Policisté, hasiči, soudní
úředníci protestovali až v roce 2024, kdy už inflace je
normální, a je to logické.
K tomu
přidejte opakující se hrozby výpovědí lékařů, situaci ve
školství nebo dokonce v oficiálně prioritní v armádě.
S napětím budeme sledovat, zda nám NATO uzná všechno, co
jsme chytrácky zahrnuli do dvou procent výdajů na obranu (prý je
to velmi nepravděpodobné). Podle generála Šedivého je armáda
v kritickém stavu, sklady jsou prázdné, platy jsou mnohem
nižší, než by měly být. Nešíří on blbou náladu?
Jenže
ti všichni, tedy vojáci, policisté, hasiči, lékaři, učitelé
asi nejsou podle premiéra „my“, protože my jsme to přece
zvládli. Mohl dodat, že my máme jachty a Vánoce trávíme u moře.
Kdo ne, ten není my. Je naprosto zásadní, abychom českou
společnost nehomogenizovali a nevytvářeli si o ní představy na
základě toho, jak moc Češi nakupují třeba nemovitosti nebo jak
moc jezdí na luxusní dovolené. Kteří Češi?
Chcete
pochopit výsledky krajských voleb nebo jim dobře odpovídající
výsledek šetření předvolebních preferencí? Podívejte se na
to, co se stalo s reálnými příjmy většiny občanů.
Podívejte se na státní rozpočet, v němž je stále díra
přes 100 miliard po snížení daní bohatým během rušení tzv.
superhrubé mzdy.
Podle
zprávy PAQ Research zvýšení daní z nemovitostí dopadlo
především na chudé. A podobných dat o pádu velké části české
společnosti do chudoby je mnohem více. Helena Horská
z Raiffeisenbank prohlásila v Otázkách V. Moravce, že
máme extrémně vysoké zdanění nízkopříjmových a extrémně
nízké zdanění majetku. Je přitom zajímavé, že premiér
přestal mluvit o tom, že na nákladech krize a války se musíme
podílet všichni.
A
to je další zásadní rozměr naší vnitropolitické situace:
válka na Ukrajině a vývoj v západní Evropě. Zhruba do
zvolení Donalda Trumpa byla linie vládní politiky naprosto jasná:
jediná možnost je vítězství Ukrajiny nad Ruskem. Česká
republika spolu s Polskem a pobaltskými státy byly jednoznačně
na straně válečného rauše směřujícího k nevyhnutelnému
vítězství, přičemž bez západní Evropy a USA by Ukrajina dávno
musela kapitulovat. Nastává problém, co teď a jak se to vysvětlí
občanům.
Jako
přijatelný, ne-li ideální, recept se podává zmrazení konfliktu
na současných liniích. Kvůli tomu to všechno bylo? Ale Putin
bude chtít bohužel mnohem více. Co když bude chtít jako na
začátku roku 2022 demilitarizaci Ukrajiny a omezení suverenity
zemí, které do NATO vstoupily po roce 1997 (včetně ČR)?
Co
řekne Trump svým voličům: mýlil jsem se, musíme dále
pokračovat ve válce a ještě více? Co když bude chtít Putin
Pobaltí? Nebo návrat sovětské sféry vlivu včetně ČR? Ostatně
Slovensko a Maďarsko už má. Zatím se běžně čaruje s tím,
že Trump je nevypočitatelný a že jeho nároky na radikální
zvýšení výdajů na obranu evropských zemích NATO je férové.
Trump prý nerad prohrává. Ano, neuznává výsledky demokratických
voleb, v tom slouží Putinovi. Ale jinak to neprohrávání
můžete vidět na tom, jak dopadl s Kimem. Co sliboval! A
Abrahámovské dohody? Za to poděkujte společnému strachu z Íránu.
Ve
srovnání s úsilím zaměřeným na nevyhnutelné vítězství
Ukrajiny nad Ruskem nebylo ideově ani reálně pro přežití
demokracie u nás a v Unii uděláno mnoho, spíše nic.
Ukrajina má nepochybně právo na to, aby získala zpět všechna
svá území. Ale z toho neplyne, bohužel, že je to možné.
Neplyne z toho, že demokracie v ČR a v Evropě tuhle
válku přežije. Neplyne z toho, že Putim nezačne válku
s NATO.
Problém
je, že veřejnost začíná vnímat, že ani ten primární a
nejvyšší cíl, tedy ukrajinské vítězství, se nedaří. Právě
naopak. Putin je na koni a my nemáme žádný reálný plán. Buď
krajní pravice, nebo válečný rauš východního nacionalismu. Rok
2024 může z většího odstupu znamenat začátek konce
demokracie a prosperity v Evropě. Schengen už prakticky
neexistuje a Německo a Francie se potácejí v hluboké
politické i hospodářské krizi. Trend je přesně takový, jaký
Putin mohl chtít jen v těch nejodvážnějších snech. A to
nebudeme mít ani Krym, abychom to něčím vyvážili, i když ještě
před pár měsíci ukrajinský prezident vyhlásil plán vítězství.
Budeme někdy konečně mluvit realisticky, nebo je nám to vlastně
jedno?
Ale
skončeme něčím pozitivním: v roce 2040 bychom možná mohli
mít nové jaderné bloky. Konečně levná a stabilní elektřina
s krásným výhledem do roku 2100. Určitě je to mnohem lehčí
úkol než digitalizace stavebního řízení, která měla být
kompletní letos v červenci, ale odkládá se na rok 2028 (a
pak se asi odloží znovu). Třeba do roku 2040 nebude v Koreji,
odkud má přijít ta jaderná spása, vojenská diktatura nebo
válka. Ostatně to by mohly stát už i první základy
protipovodňových opatření v Jeseníkách. Samé nadějné
vyhlídky.
Zvýšení daně z nemovitosti dopadlo především na chudé domácnosti.
Zvýšení daně z nemovitosti dopadlo především na chudé domácnosti. Systém vyžaduje komplexní reformu
Černochová a Řehka velmi surově a jasně deklarovali, že armáda je v kritickém stavu, hodnotí Šedivý
2031
Diskuse