Žijeme ještě v demokracii?
27. 10. 2024 / Jan Molič
čas čtení
7 minut
Nejsem tak naivní,
abych tvrdil, že v lidské společnosti se nikdy nepředstíralo
nebo že se nehrály hry. V podstatě všechno je hra. Přesto
demokracie snad někdy opravdu existovala, totiž na počátku. Po
revoluci vznikla spousta stran, které se postupně přetvořily
v systém dvou monopolů. Přesně tak jak se to stalo v USA nebo
Británii. České strany naoko ještě jsou, ale samy o sobě
nevolitelné, takže bez velké koalice nemají šanci.
(Vede mě to k
paralele s kapitalismem a volným trhem, který taky zřejmě na
počátku existoval, ale postupně se změnil v korporátní
monopoly. Tendenci k monopolizaci si všiml už Marx.)
Tendence k
monopolizaci je zřejmě přirozený, obecný proces. V podstatě se
jedná o směřování od decentralizovaného řízení k
centralizovanému. Jak centralizované tak decentralizované řízení
má své výhody a nevýhody, ani jeden způsob, zdá se, nelze
dlouhodobě udržet. K centralizaci dochází postupně, kdežto k
decentralizaci skokově nějakou válkou nebo revolucí.
Demokracii vnímám
jako způsob, jak co možná nejvíc oddálit příchod monopolů
stran a ve finále příchod nové oligarchie. Oligarchie totiž má
tendenci zvrhnout se v
tyranii, což se asi intuitivně ví, a proto je dobré to
oddálit (tyranie je pak to co způsobí revoluci, která opět
obnoví demokracii.) Jelikož asi nechceme neustálé revoluce,
zvolili jsme si cestu demokracie, byť je jako systém řízení
velice těžkopádná.
Těžkopádnost
demokracie, kdy se všichni pohádají a nedosáhnou téměř ničeho,
to je právě ono! To je její největší poklad. Právě tím se
zabraňuje autokratickým jedincům příliš rychle vyrůst.
Nemotornost však může přerůst ve stagnaci, a tudíž demokracie
se vylučuje s děláním rázných rozhodnutí, která jsou někdy
potřeba. Proto asi má lid nakonec pocit, že by potřeboval
autokrata, který by to tu konečně dal dohromady (protože už
Stačilo!)
(Komunismus se také
snažil nalézt stabilní alternativu k oligarchii. Zašel přitom
ještě dál s prevencí té tyranie oligarchie, když sám začal
tyranií. Nicméně ani komunismu se dlouhodobá
stabilita nepovedla a skončil. V Číně sice přetrvává, jenže
tamější režim má ke komunismu blízko asi tak jako panda ke
krtečkovi.)
Zajímavé je, že k
velmi podobnému režimu jako čínskému směřují také v USA. Jako by
bylo lhostejné
jak se režim původně nazývá, když konverguje k témuž - k
oligarchii. V USA momentálně bojují dvě kliky a boj buď vyústí
v utužení věrchušky (a tyranii následovanou revolucí) nebo
válkou, pokud se miliardáři podporující Trumpa nebo Harris
nedohodnou.
Pakliže by
demokracie měla opravdu dlouhodobě fungovat, vidím dva
zásadní nedostatky v jejím nastavení. (Nikde není řečeno, že naše
nastavení má být "demokracie", ta může mít spoustu podob a antická
se od té naší výrazně liší.)
První nedostatek
je, že může volit každý jouda, který o problematice houby ví.
Jistě, je to snaha o takzvanou rovnost. (Také se říká, že
všichni jsme si rovni, přestože každý jsme se narodili do úplně
jiných společenských kast a s úplně jinou mentální výbavou.
Je to jako vždycky, někteří jsou si prostě rovnější. Ale říkat se
to nemá.)
Z logiky věci ti,
kteří o problematice houby ví, nemohou dělat kvalifikovaná
rozhodnutí. Proto se toto rovné volební právo v praxi obchází.
Buď tím způsobem, že se z demokracie udělá pouze zastupitelská
nebo tím, že se “joudům” dá pomocí PR na výběr z několika
předpřipravených “poblitých
talířů”. (Nebo tím, že se obyčejný jouda do politiky vůbec
nevpustí, poněvadž ten se musí ohánět, aby zaplatil nájem a
Home Credit. Hypotéka, to je přesně ten způsob, jakým si
oligarchie
uvazuje poddané a zamezuje jim být si spolu rovní.)
Druhý problém
nastavení nejen naší demokracie spočívá ve volbě jednoduchou
většinou. Velice často dochází k situacím, kdy volba dopadne
49:51. Jinak řečeno, polovina občanů bude vždy nespokojena. A
polovina občanů je hodně občanů. Právě tohle vede k rozdělení
společnosti, nikoli populisté, kteří principu jen využívají. Volba
jednoduchou většinou je tudíž spíš
nástroj “rozděl a panuj”, který vyhovuje oligarchii. Lepší
nastavení by bylo volit kvalifikovanou většinou, aspoň 60%, což by
aspoň trochu odráželo opravdovou vůli lidu.
Špatně nastavený
systém na začátku, ve finále formální hra na demokracii,
naprosto vyhovuje oligarchii. Ze dvou důvodů. Jednak odvádí
pozornost od její reálné moci a jednak preventivně působí proti
občanské neposlušnosti.
Odvádění
pozornosti se děje pomocí neustáleho hašteření nad okrajovými
tématy. Občanům jsou předhazovány marginálie typu LGBTIQ+-*/ a
občané se kvůli nim jsou schopni pořezat do krve, zatímco ti
reálně mocní si někde lyžují a pouze občas se dozvíme, že
tam s nimi spadnul vrtulník.
Prevence občanské
neposlušnosti se zase dělá tak, že Budelíp. Občan v
pseudodemokracii dostává pravidelně každé čtyři roky pocit, že
tentokrát už to vyjde. A hlavně se pak chvíli domnívá, že to
byl on, kdo si dotyčné politiky zvolil, a tudíž nebrblá. (Navíc
lze vždycky tvrdit, že to byl přeci občan, který si dotyčné
politiky zvolil, takže ani brblat nemá!)
Proto si dosud
aspoň hrajeme na demokracii a nemáme oficiálně monarchii nebo
feudalismus. I ten přijde, ale až ta formální hra přestane
fungovat
úplně a lid začne tvrdit, že demokracie nefunguje a bude volat po
příchodu krále - samozřejmě bude mít pravdu, ale neuvědomuje si,
že
to může být horší. Nebo taky nemusí. Nikde není řečeno, že
by oligarchie měla způsobit katastrofu.
Jsou to přirozené
cykly. Myslím si, že nás spíš než oficiální monarchie čeká
hybridní režim; cosi mezi socialismem, oligarchií, komunismem s
prvky kapitalismu. Rozdíly mezi levicí a pravicí už se stírají.
Historie se opakuje, ale nikdy ne stejně, a tak ani budoucí
feudalismus nebude stejný jako ve středověku.
Hybridní režim
nemusí být špatný. Tak jako u každého
režimu platí, že jde především o to, koho zastupuje, čili jak
velké skupině lidí vyhovuje. Možná bude reálně vyhovovat víc
než současná hra na demokracii.
Ovšem za každého
režimu je
otázkou, zdali má jít Vašek s pány
na led. Mnohý příklad známe…
2466
Diskuse