Žijeme ještě v demokracii?

27. 10. 2024 / Jan Molič

čas čtení 7 minut
Představte si, že jste v restauraci a dají vám na výběr ze dvou jídel: jedno přinesou poblité a to druhé taky, ale jenom trochu. Budete to jíst? (Pokud ano, říká se tomu volba menšího zla.) Jsme-li ve stavu, že volíme pouze z porůznu poblitých talířů, má volba ještě smysl? Není naše demokracie už jen hrou na demokracii, kolektivním předstíráním něčeho, co fakticky neexistuje?

Nejsem tak naivní, abych tvrdil, že v lidské společnosti se nikdy nepředstíralo nebo že se nehrály hry. V podstatě všechno je hra. Přesto demokracie snad někdy opravdu existovala, totiž na počátku. Po revoluci vznikla spousta stran, které se postupně přetvořily v systém dvou monopolů. Přesně tak jak se to stalo v USA nebo Británii. České strany naoko ještě jsou, ale samy o sobě nevolitelné, takže bez velké koalice nemají šanci.

(Vede mě to k paralele s kapitalismem a volným trhem, který taky zřejmě na počátku existoval, ale postupně se změnil v korporátní monopoly. Tendenci k monopolizaci si všiml už Marx.)

Tendence k monopolizaci je zřejmě přirozený, obecný proces. V podstatě se jedná o směřování od decentralizovaného řízení k centralizovanému. Jak centralizované tak decentralizované řízení má své výhody a nevýhody, ani jeden způsob, zdá se, nelze dlouhodobě udržet. K centralizaci dochází postupně, kdežto k decentralizaci skokově nějakou válkou nebo revolucí.

Demokracii vnímám jako způsob, jak co možná nejvíc oddálit příchod monopolů stran a ve finále příchod nové oligarchie. Oligarchie totiž má tendenci zvrhnout se v tyranii, což se asi intuitivně ví, a proto je dobré to oddálit (tyranie je pak to co způsobí revoluci, která opět obnoví demokracii.) Jelikož asi nechceme neustálé revoluce, zvolili jsme si cestu demokracie, byť je jako systém řízení velice těžkopádná.

Těžkopádnost demokracie, kdy se všichni pohádají a nedosáhnou téměř ničeho, to je právě ono! To je její největší poklad. Právě tím se zabraňuje autokratickým jedincům příliš rychle vyrůst. Nemotornost však může přerůst ve stagnaci, a tudíž demokracie se vylučuje s děláním rázných rozhodnutí, která jsou někdy potřeba. Proto asi má lid nakonec pocit, že by potřeboval autokrata, který by to tu konečně dal dohromady (protože už Stačilo!)

(Komunismus se také snažil nalézt stabilní alternativu k oligarchii. Zašel přitom ještě dál s prevencí té tyranie oligarchie, když sám začal tyranií. Nicméně ani komunismu se dlouhodobá stabilita nepovedla a skončil. V Číně sice přetrvává, jenže tamější režim má ke komunismu blízko asi tak jako panda ke krtečkovi.)

Zajímavé je, že k velmi podobnému režimu jako čínskému směřují také v USA. Jako by bylo lhostejné jak se režim původně nazývá, když konverguje k témuž - k oligarchii. V USA momentálně bojují dvě kliky a boj buď vyústí v utužení věrchušky (a tyranii následovanou revolucí) nebo válkou, pokud se miliardáři podporující Trumpa nebo Harris nedohodnou.

Pakliže by demokracie měla opravdu dlouhodobě fungovat, vidím dva zásadní nedostatky v jejím nastavení. (Nikde není řečeno, že naše nastavení má být "demokracie", ta může mít spoustu podob a antická se od té naší výrazně liší.)

První nedostatek je, že může volit každý jouda, který o problematice houby ví. Jistě, je to snaha o takzvanou rovnost. (Také se říká, že všichni jsme si rovni, přestože každý jsme se narodili do úplně jiných společenských kast a s úplně jinou mentální výbavou. Je to jako vždycky, někteří jsou si prostě rovnější. Ale říkat se to nemá.)

Z logiky věci ti, kteří o problematice houby ví, nemohou dělat kvalifikovaná rozhodnutí. Proto se toto rovné volební právo v praxi obchází. Buď tím způsobem, že se z demokracie udělá pouze zastupitelská nebo tím, že se “joudům” dá pomocí PR na výběr z několika předpřipravených “poblitých talířů”. (Nebo tím, že se obyčejný jouda do politiky vůbec nevpustí, poněvadž ten se musí ohánět, aby zaplatil nájem a Home Credit. Hypotéka, to je přesně ten způsob, jakým si oligarchie uvazuje poddané a zamezuje jim být si spolu rovní.)

Druhý problém nastavení nejen naší demokracie spočívá ve volbě jednoduchou většinou. Velice často dochází k situacím, kdy volba dopadne 49:51. Jinak řečeno, polovina občanů bude vždy nespokojena. A polovina občanů je hodně občanů. Právě tohle vede k rozdělení společnosti, nikoli populisté, kteří principu jen využívají. Volba jednoduchou většinou je tudíž spíš nástroj “rozděl a panuj”, který vyhovuje oligarchii. Lepší nastavení by bylo volit kvalifikovanou většinou, aspoň 60%, což by aspoň trochu odráželo opravdovou vůli lidu.

Špatně nastavený systém na začátku, ve finále formální hra na demokracii, naprosto vyhovuje oligarchii. Ze dvou důvodů. Jednak odvádí pozornost od její reálné moci a jednak preventivně působí proti občanské neposlušnosti.

Odvádění pozornosti se děje pomocí neustáleho hašteření nad okrajovými tématy. Občanům jsou předhazovány marginálie typu LGBTIQ+-*/ a občané se kvůli nim jsou schopni pořezat do krve, zatímco ti reálně mocní si někde lyžují a pouze občas se dozvíme, že tam s nimi spadnul vrtulník.

Prevence občanské neposlušnosti se zase dělá tak, že Budelíp. Občan v pseudodemokracii dostává pravidelně každé čtyři roky pocit, že tentokrát už to vyjde. A hlavně se pak chvíli domnívá, že to byl on, kdo si dotyčné politiky zvolil, a tudíž nebrblá. (Navíc lze vždycky tvrdit, že to byl přeci občan, který si dotyčné politiky zvolil, takže ani brblat nemá!)

Proto si dosud aspoň hrajeme na demokracii a nemáme oficiálně monarchii nebo feudalismus. I ten přijde, ale až ta formální hra přestane fungovat úplně a lid začne tvrdit, že demokracie nefunguje a bude volat po příchodu krále - samozřejmě bude mít pravdu, ale neuvědomuje si, že to může být horší. Nebo taky nemusí. Nikde není řečeno, že by oligarchie měla způsobit katastrofu.

Jsou to přirozené cykly. Myslím si, že nás spíš než oficiální monarchie čeká hybridní režim; cosi mezi socialismem, oligarchií, komunismem s prvky kapitalismu. Rozdíly mezi levicí a pravicí už se stírají. Historie se opakuje, ale nikdy ne stejně, a tak ani budoucí feudalismus nebude stejný jako ve středověku.

Hybridní režim nemusí být špatný. Tak jako u každého režimu platí, že jde především o to, koho zastupuje, čili jak velké skupině lidí vyhovuje. Možná bude reálně vyhovovat víc než současná hra na demokracii.

Ovšem za každého režimu je otázkou, zdali má jít Vašek s pány na led. Mnohý příklad známe…

2
Vytisknout
2954

Diskuse

Obsah vydání | 29. 10. 2024