Sbohem, Radku Ptáčku, který vedl mé první české kroky

4. 9. 2024 / Fabiano Golgo

čas čtení 6 minut
30753
 
Radkova manželka v neděli zalarmovala policii poté, co od něj dostala zprávy, které vypadaly jako sebevražedné. O několik hodin později bylo nalezeno jeho tělo. V době psaní tohoto článku nebyly známy žádné další podrobnosti. Radek Ptáček se stal známým díky mnoha mediálním vystoupením jako jeden z nejuznávanějších dětských psychologů a soudních znalců. 


 
Velmi známým se stal jeho boj proti fyzické agresi rodičů, stejně jako jeho prezentace o tom, jak je náš mozek zodpovědný za většinu našich nemocí, a dokonce i o nedávných objevech v medicíně, které poukazují na přímý vztah mezi střevním biomem a mozkem, s převratnými poznatky o tom, jak mohou mikroby a bakterie v našich střevech souviset s depresí nebo stárnutím. 

Radka jsem poznal, když jako jednadvacetiletý pracoval v internetové kavárně (Highland) svého bratra na Národní třídě. Byl to doslova můj první český kamarád. Přijel jsem den předtím a první, co jsem ráno udělal, bylo, že jsem vyhledal internetovou kavárnu, typ dnes již zaniklého podniku, který však v roce 1997, kdy se online svět stával mainstreamem, vznikal po celém světě. Domácí připojení k internetu bylo drahé a méně rozšířené, a tak vznikaly internetové kavárny. Radek mluvil velmi dobře anglicky a neustále mi přicházel na pomoc pokaždé (asi každých 10 minut), když počítač zamrzl nebo se zhroutil, což byla tehdy další běžná věc. 

Radek mi nabídl, že mě ve dnech volna provede po Praze, a velmi jsme se sblížili. Byl jsem o šest let starší a právě jsem se přestěhoval z Ameriky, on se velmi ochotně učil všemu, co jsem měl na srdci, a zároveň mě krmil bohatými porcemi české historie a psychologie. Už tehdy se zajímal o psychologii a hltal literaturu na toto téma, takže naše rozhovory byly naplněny jeho psychologickými znalostmi s mými antropologickými, které byly hlavním důvodem, proč si chtěl povídat. 

Když přišlo léto, Radek mi řekl, že dělá vychovatele na letním táboře exkluzivně pro děti velmi slavných herců. Pozval mě, abych s nimi zůstal dva týdny. Ondřej Brzobohatý byl jedním z nich. Výrazně si ho pamatuji, protože jeho otec měl při nočním povídání u ohně se mnou mimořádné znalosti o Brazílii a jeho slovenská matka byla velmi hřejivá a poutavá osobnost. 

Radek mě doslova naučil všechna moje první slova a věty v češtině. Byl to on, kdo mě seznámil s českými zvyky, popkulturou, rodinnými tradicemi. Byl to můj první učitel češtiny. 

Nemohl jsem uvěřit, když jsem si přečetl, že zemřel. V pouhých 48 letech. Na videu s rozhovorem, který poskytl před necelými dvěma měsíci, nejsou vidět žádné známky deprese nebo zoufalství. Spíše naopak. Stejně jako ve všech svých předchozích vystoupeních, z nichž mnohé jsou k vidění na jeho instagramovém profilu, ukazuje stále stejného velmi jistého a inteligentního Radka, jehož šarm ovládne celé studio a jehož úžasné schopnosti dokonale komunikovat nejrůznější psychologické teorie jsou ohromující. 

Radek vypadal jako obraz dokonalého muže. Neuvěřitelně pohledný (říkal jsem mu Clark Kent), klidný, soustředěný, úspěšný, vzdělaný, s perfektní kariérou. Jak mohl tento muž, který strávil svá pracovní léta tím, že učil lidi, jak se vypořádat s depresemi a dalšími psychickými potížemi, podlehnout něčemu, na co byl odborníkem, když proti tomu bojoval? 

V jednadvaceti letech už byl velmi soustředěný, nikdy neztrácel nervy, s věčně poskakujícími dětmi na letním táboře se vypořádával s klidem jako Ghándí. 

Ještě před několika týdny propagoval své semináře. Ještě nedávno aktivně publikoval na svých sociálních sítích. Vůbec žádné známky depresivního člověka. Vypadal stále, jako vždy, plně pod kontrolou. Jeho oči měly vždy lehkou úsměvnou kadenci na bočních špičkách, jeho zadumaný, jeho živý hlas vždy promítal sebevědomí a jeho chování bylo symbolem celistvosti. 

Něco to však zlomilo a on se rozhodl ukončit svůj život podle svých vlastních představ. Smutnější by bylo jen to, kdyby zemřel na nějakou nemoc nebo nehodu. Když už se jednou rozhodl, i když to zlomilo srdce mně i mnoha lidem, kteří obdivovali jeho zdánlivou dokonalost, mohu si alespoň oddechnout s vědomím, že to tak chtěl. 

Radek nám všem zanechal poslední vzkaz na svém facebookovém účtu:

„Kdybych měl říct, po 25 letech v psychologii, co je v životě důležité? Láska, láska, láska... vlastně nic jiného. Pečujte o vztahy, protože jedině vztahy vám dají dobrý život. Můžete dobře jíst, sportovat, ale když nemáte vztahy, je to stejně jedno. Nehledejte elixír dlouhého života, máte ho možná vedle sebe. Pečujte o toho druhého víc než o sebe. A jestli bych měl definovat to, co v životě opravdu zabíjí, je to samota. Samota vás zničí, pomalu a spolehlivě. Vztahy vás udrží při životě a dají vám život věčný a vděčný. Milujte život. Jo a k mým oblíbeným tématům: opravdu nebijte děti, opravdu je to naprosto zbytečný, jde to a lépe i bez toho, nezapomeňte, že děti by se s vámi měly cítit bezpečně, ne se bát, kdy zase nějaké přiletí,“ končil vzkaz.

Lituji, že jeho smrt může zastínit jeho velmi důležitá poselství, která budou vždy dostupná online. Jeho postavení v české psychologické sféře bylo velmi vysoké, neboť nejenže ve svých mediálních vystoupeních popularizoval řadu důležitých témat, ale také proto, že byl v mnoha aspektech svého oboru v popředí. Od nenásilného přístupu k výchově dětí přes experimenty s fekální transfuzí, moc mysli nad naší pohodou až po techniky duševního zdraví v boji proti depresím, byl Radek Ptáček jedním z největších novodobých Čechů. A já jsem měl tu čest mít ho jako první průvodce tohoto národa. 

Díky za tvůj odkaz, Radku. 

1
Vytisknout
4755

Diskuse

Obsah vydání | 6. 9. 2024