Report from the camp of old workers

28. 8. 2024 / Beno Trávníček Brodský

Paní N, 63,5 roku: „Jak je to s Vámi?“ „V práci mi mladší nemohli odpustit, že chodím ze zdravotních důvodů jen na půl úvazku a tak přicházím déle a odcházím dřív. Nic na tom nezměnilo ani to, že dostanu podstatně méně peněz než oni. Okázale mi dávali najevo, jak jsem méněcenná. Znáte to – takové ty kyselé obličeje, skrytý výsměch.... jak pak máte dělat? Je vám z nich zle.“

Paní L, 66 let: „Vy nevypadáte právě špatně – proč jste tady?“ „Už jsem stará a mám revma.“ (Ukazuje oteklé klouby na rukách.) „Pracuju už asi 20 let jako úřednice v halové kanceláři. Po obvodu té šílené místnosti je asi tucet oken. Ti, co sedí přímo u nich, si je otevírají, jak je napadne, není šance to ovlivnit. Když se ozvete, akorát se vám vysmějou. Když poprosíte vedoucího o řešení, chová se otřesně - s křikem vám vysvětlí, že chyba je ve VÁS.“

Pan K, 62 let: „Já? Jezdil jsem s traktorem, kombajnama všeho druhu, s kde čím. Záda mám na cucky a blbě slyším. Mám maturitu – strojařinu – tak sem chtěl zaměstnat u nás v kanclu, ale to víte, maj to pro svý! Tlačenku nemám, uplácet nikoho nebudu, tak se můžu jít leda klouzat před pracovní úřad.

Paní R, 59 let: „A co Vy? Na první pohled vypadáte jako letitá důchodkyně?“ „Já pracovala celý život jako uklízečka. Tak, jak mi odcházely nohy i všechny ostatní klouby, mi spíš práci ještě přidávali. Větší rajon = víc práce. Pak, když už jsem nemohla, sem střídala vždycky pár týdnů neschopenky a pár v práci - několik let... Až mě vyhodili.“

Paní J, 55 let: „Vy zase na důchodce nevypadáte vůbec. Co sem přivedlo Vás?“ „Covid mi sežral plíce, a tak mám problém i vyjít pár schodů. Invalidku mám jen poloviční, tak musím do práce - někdo za mě musí platit sociální a zdravotní. A taky musím být za něco živá! A najít si tu správnou práci?! To jako že přijdete na pohovor a řeknete: Prosím potřebuju práci, akorát, že nemůžu dejchat? A oni vám radostně skočí kolem krku. Ještě je tu tohle - jinak by se mnou byl konec.

Pan V, 67,5 roku: „Vy se pořád usmíváte – čím to?“ „To je ten předsmrtný humor – víte?“... a chechtá se dál. „Dělal jsem třicet tři let na jednom místě – ve strojní dílně u mašin. Bylo nás tam pět a fakt jsme si rozuměli. Zákazník byl vždycky spokojenej. Loni ale pan majitel pořídil dva roboty a k nim si vzal nějakýho mladýho inženýrka. Nás vyhodil. Když jsme se ho ptali na nějaký aspoň odstupný, dal každýmu pět tisíc a ať prý se s ním klidně soudíme... copak na to mám? Kdo asi bude mít na lepšího právníka?

To je, milí čtenáři, krátké seznámení s novým záchytným pracovním systémem pro přestárlé pracovníky. Zatím jde o dva pilotní projekty v Praze a Brně, ale podařilo se nám zjistit, že vláda by ráda zřídila několik takových zařízení v každém kraji – zejména kvůli dostupnosti. Slibuje jejich dostatečnou síť nejpozději do pěti let, tj. do roku 2035.

Tahle sci-fi povídka byla prázdninovou poslední - u nějaké další se těším třeba kolem Vánoc:-)