Falešnický postoj Sinn Féin k Hamásu

24. 11. 2023

Trápení Thomase Handa, Ira původem z Dun Laoghaire v Dublinu, přímo promlouvá k nejniternějšímu strachu každého rodiče: Že jednoho dne zjistíme, že jsme bezmocní a nedokážeme ochránit své dítě. Hand žil se svou osmiletou dcerou Emily v kibucu Be'eri nedaleko Gazy, ale když Hamás 7. října zaútočil na kibuc, Emily byla na přespání u kamarádky. Ona i rodina její kamarádky od té doby zmizeli.

Pan Hand byl nejprve informován, že jeho dcera byla zabita, pak mu izraelská armáda sdělila, že nyní věří, že Emily je ve skutečnosti naživu a je držena v Gaze. Apeloval na Hamás, aby alespoň propustil své dětské rukojmí, aby "měl trochu lidskosti, trochu soucitu". Jeho dcera oslavila minulý pátek devět let bez něj: Nyní musí upínat své naděje k úspěšnému výsledku nově uzavřené dohody o rukojmích mezi Izraelem a Hamásem.

Během nedávné krátké cesty do Irska se pan Hand obrátil na irské politiky s prosbou o jakoukoli pomoc, kterou by mohli poskytnout. Jak Taoiseach (v Irsku titul premiéra - pozn. BL) Leo Varadkar, tak Tánaiste (místopředseda vlády) Micheál Martin přislíbili svou podporu co nejdůraznějšími slovy. Mary Lou McDonaldová, vůdkyně strany Sinn Féin, také vyjádřila soustrast a řekla, že "trauma a žal, které tato rodina prožívá, jsou nesnesitelné. Znovu opakuji, že odsuzuji braní rukojmích a znovu opakuji náš jasný požadavek, aby rukojmí byla okamžitě propuštěna."

V Irsku panuje značná sympatie k situaci pana Handa, i když je veřejnost zděšena rostoucím počtem civilních obětí v Gaze. Neutěšená situace mladé rukojmí Hamásu s irsko-izraelským původem je však pro Sinn Féin choulostivým územím. Dlouho se velmi hlasitě vyjadřovala k palestinské otázce a v průběhu let měla řadu kontaktů s Hamásem s údajným cílem "podpořit mírový proces". Například v roce 2020 uspořádala Sinn Féin online akci – kterou uvedla Mary Lou McDonaldová – na níž vystoupili palestinští řečníci, včetně zástupců Fatahu a Hamásu. Patřil mezi ně i Dr. Basem Naim, šéf mezinárodních vztahů Hamásu, který se připojil z Gazy. Po událostech ze 7. října to byl Naim, kdo opakovaně řekl zjevně ohromenému reportérovi Sky, že Hamás nezabil žádné izraelské civilisty.

Dokonce i v době, kdy poprvé prosakovaly zprávy o hrůzách, které Hamás páchal na izraelských civilistech, mládežnické křídlo Sinn Féin, Ógra Shinn Féin, vytrvale tweetovalo o historických zločinech Izraele. Sama McDonaldová útok Hamásu odsoudila, ale opakovaně vyzývala k vyhoštění izraelské velvyslankyně Dany Erlichové kvůli izraelskému bombardování Gazy. Na výroční konferenci strany Sinn Féin začátkem tohoto měsíce se palestinský velvyslanec v Irsku Jilan Wahba Abdalmajid setkal s potleskem ve stoje a výkřiky "Svobodná Palestina!".

Toto napětí je však ještě hlubší. Zatímco McDonaldová je ve svých výzvách k návratu Emily Handové bezpochyby upřímná, minulé aktivity Prozatímní IRA a její vlastní role při připomínání a obraně organizace vrhají nevykořenitelný stín na současné události. 9. října řekla, že "útoky na civilisty a braní rukojmích je třeba jednoznačně odsoudit".

Ale je tomu skutečně tak? Ne, zdá se, pokud Armádní rada IRA schválila útoky na civilisty, braní vysoce postavených rukojmích nebo prostě "mizení" lidí.

Pro McDonaldovou je nešťastné načasování, že podrobnosti a důsledky taktiky PIRA v sedmdesátých a osmdesátých letech jsou v poslední době velmi často ve zprávách. Minulou sobotu zemřel ve věku 74 let irský podnikatel Ben Dunne Jr., bývalý ředitel Dunne's Stores. Prominentní irští politici se o zesnulém vyjadřovali vřele: Taoiseach Leo Varadkar ho popsal jako "většího než život"; McDonaldová na Twitteru napsala, že její "myšlenky jsou s jeho milovanou rodinou". Je spravedlivé říci, že myšlenky Sinn Féin nebyly primárně zaměřeny na jeho rodinu v říjnu 1981, kdy byl pan Dunne unesen maskovanými ozbrojenci IRA, když šel otevřít nový supermarket v hrabství Armagh. Propuštěn byl o týden později, údajně po zaplacení velmi vysokého výkupného.

Ve srovnání s mnoha jinými únosy IRA však měl Dunneův únos šťastný konec. Mnohé jiné ho neměly, v neposlední řadě kvůli rodinám, které byly nenávratně poškozeny násilím. Nová kniha The Kidnapping (Únos) od irských novinářů Tommyho Conlona a Ronana McGreevyho vypráví pochmurně dramatický příběh únosu ředitele supermarketu Quinnsworth Dona Tideyho IRA v listopadu 1983. Pan Tidey vezl svou třináctiletou dceru Susan do školy v hrabství Leitrim, když na něj upozornil někdo, o kom si myslel, že je policista. Ve skutečnosti to byl muž z IRA, jehož společníci odstrčili mladou Susan Tideyovou na kraj silnice – spolu s jejím bratrem Alistairem, který řídil auto za ní – a unesli pana Tideyho se zbraní v ruce a požadovali výkupné ve výši 13 milionů liber šterlinků.

Rozvědka nakonec vystopovala jeho věznitele z IRA až na místo zvané Derrada Wood a zahájila záchrannou operaci. Během ní IRA zabila dva agenty státu: Garyho Sheehana, třiadvacetiletého praktikanta Gardy, a Patricka Kellyho, pětatřicetiletého vojáka irské armády a otce čtyř dětí. Nejstarší ze synů vojína Kellyho, David, později popsal katastrofální dopad otcovy vraždy na rodinu: Jeho zranitelná matka se znovu provdala za panovačného muže, který je všechny odvezl do Anglie, kde snášeli chudobu a domácí násilí: "Za pár let jsme ušli velký kus cesty."

V roce 2020 McDonaldová o násilí IRA řekla: "Přála bych si, aby se to nestalo, ale byla to oprávněná kampaň." David Kelly ji pak požádal, aby vraždu jeho otce přímo odsoudila: když na ni byl vyvíjen nátlak, přiznala, že konkrétní zabití irského vojáka IRA bylo "špatné".

Které vraždy tedy byly správné? Kultura Sinn Féin, kterou McDonaldová nadšeně prosazuje, je jednou z častých, sentimentálních vzpomínek na "padlé dobrovolníky", jejichž činy jsou zahaleny do mlhavých eufemismů "osvobozeneckého boje" a "aktivní služby". Je na jiných, aby zdokumentovali brutální generační trauma, které PIRA přinesla rodinám svých obětí.

Mezi nejtrýznivější patří případy, kdy po únosu jednoduše následovalo mlčení, což příbuzným způsobilo nevýslovnou agónii. Minulý týden bylo šesté pátrání po Columbovi McVeighovi odvoláno poté, co se opět nepodařilo odhalit místo jeho pohřbu. Columba byl devatenáctiletý katolický chlapec z hrabství Tyrone, který byl unesen IRA v roce 1975: IRA šířila fámy, že byl informátorem, což jeho rodina důrazně popřela. Láska je však tvrdohlavá a téměř 19 let po jeho zmizení se jeho matka Věra držela naděje, že je stále naživu. Ona a jeho otec kupovali Columbovi každý rok vánoční a narozeninové dárky pro případ, že by se vrátil domů. Po 24 letech pak IRA konečně přiznala, že jejich syn byl jedním ze "zmizelých", které zavraždila a tajně pohřbila v neoznačených hrobech. Vera zemřela v roce 1999, aniž by věděla, kde je Columbovo tělo.

Thomas Niedermayer byl dalším civilistou, který se nikdy nevrátil domů poté, co těsně po Vánocích v roce 1973 zaklepali na jeho domovní dveře v Belfastu dva muži s tím, že došlo k nehodě jeho auta. Jeho dcera Renate otevřela dveře a přivolala svého otce, který vyšel ven v domácích pantoflích, aby se na problém podíval zblízka. Jak sžíravě zaznamenává nedávný dokument irského režiséra Gerryho Gregga Face Down, bylo to naposledy, co někdo z rodiny viděl Niedermayera živého.

Niedermayer, ženatý otec dvou dcer, byl uznávaným ředitelem továrny Grundig v západním Belfastu, která zaměstnávala jak katolické, tak protestantské dělníky. Naneštěstí pro něj byl po určitou dobu továrním vedoucím – s kterým, jak vzpomíná jeho bývalá sekretářka, se občas dostal do konfliktu – muž jménem Brian Keenan. V roce 1971 byl Keenan proviantním důstojníkem Belfastské brigády IRA. Zdá se, že ke svému bývalému šéfovi choval zášť.

Nikdo mimo IRA nevěděl, co se s Niedermayerem stalo, ani kdo ho unesl. Jeho žena se neustále zjistit, kde se nachází, ale kolem manželova zmizení, řečí o aférách a pašování zbraní se vyrojily myriády falešných zvěstí – záměrně podstrčených. Pak, sedm let poté, co zmizel, bylo jeho tělo díky tipu od informátora IRA objeveno policií, pohřbené obličejem dolů na mouchami zamořené skládce v belfastské čtvrti Colin Glen.

Plán byl zosnován Keenanem, řekl informátor. Niedermayer měl být použit jako vyjednávací trumf s britskou vládou ohledně propuštění atentátníků IRA Marian a Dolours Priceových z Anglie do Severního Irska. Třetí den zajetí se však Niedermayer pokusil o útěk a byl svými vězniteli tak brutálně zbit, že zemřel.

Velkou část Face Down vyprávějí Niedermayerovy statečné a důstojné vnučky Tanya Williams-Powell a Rachel Williams-Powell. Jsou jediné, kdo zůstaly, aby vyprávěly příběh, protože vražda si na rodině vybrala téměř nepředstavitelnou daň. Niedermayerova manželka Ingeborg a jejich dcery Renate a Gabriele si v letech po jeho smrti různými způsoby vzaly život. Stejně tak Gabrielin manžel Robin v roce 1999.

Strůjce únosu, Brian Keenan, vydržel o něco déle. V IRA byl díky své taktické bezohlednosti považován za postavu s nesmírnou autoritou. Rozhodně se zdálo, že udělal dojem na nadějnou Mary Lou McDonaldovou, která po příchodu z Fianna Fáil do Sinn Féin dychtila posílit své republikánské renomé. V roce 2003 se po jeho boku veřejně objevila na vzpomínkové akci za Seana Russella, člena IRA, který zemřel na žaludeční vřed v roce 1940 na německé ponorce poté, co požádal nacistické Německo o pomoc při plánované invazi do Severního Irska. V roce 2008, poté, co Keenan zemřel na rakovinu, nesla McDonaldová rakev na jeho pohřbu. Jeho památka je každoročně připomínána a členové strany jsou vyzýváni, aby se připojili k Brian Keenan Mountain Challenge, fundraisingové akci Sinn Féin.

Vzhledem k tomu, že Sinn Féin je nyní největší stranou v Irsku, existuje zřetelná možnost, že by se McDonaldová mohla po příštích volbách stát Taoiseachem: Její sebevědomá otevřenost a energické rozhořčení nad lidovými otázkami oslovuje tu velkou část irských voličů, která je rozčarována selháním staré politické gardy.

Vzpomínky na násilí Prozatímní IRA však nelze odsunout do minulosti – jak by si mnozí nepochybně přáli – z velké části proto, že Sinn Féin nechce, aby se to stalo. Strana nemá zájem o omluvu: Netouží po odpuštění, ale po ospravedlnění. Nepřeje si ani tak zapomenout na násilí Prozatímní IRA, jako spíše ho přepsat, přebalit to, co bylo brutální, srdcervoucí a špinavé, jako něco radikálního, vzrušujícího a hrdinského pro generaci, která nikdy nezažila realitu Troubles.

Sinn Féin tak neustále žene Irskou republiku k jakési vyostřené vnitřní bitvě o sebeurčení. Mezi těmi, kdo se snaží dokumentovat drsnou realitu Irska, a těmi, kdo energicky prosazují doktrínu Sinn Féin, nemůže být snadné usmířit se: Portrét Prozatímní IRA a problémů, které vyvstávají z Únosu a Tváří v tvář, je prostě neslučitelný s narativem Sinn Féin, v němž jsou Gerry Adams nebo zesnulý Brian Keenan morálně nezpochybnitelnými irskými vlastenci. A tak se spor už netýká jen toho, co Irsko dělá, ale toho, co Irsko je. Kdo je skutečným strážcem národní identity: Ti, kteří si budou připomínat zesnulého irského vojáka Patricka Kellyho, nebo ti, kteří budou ctít organizaci, která ho zabila?

Tato prohlubující se úzkost je cítit z prohlášení lídrů stran Fianna Fáil a Fine Gael. V září, po zhlédnutí filmu Tváří v tvář, Micheál Martin řekl, že Sinn Féin "infikuje novou generaci mladých lidí" tím, že se "snaží triumfálně zvítězit nad strašlivými činy" Prozatímní IRA. Leo Varadkar nedávno řekl, že myšlenka Sinn Féin na ministerstvo spravedlnosti, zahraničních věcí nebo obrany je pro něj "odporná" vzhledem k tomu, že strana odmítá "uznat válečné zločiny, které se v této zemi mohly stát". To je neobvykle silný jazyk na adresu opoziční strany v západní demokracii, ale roztržka, kterou to znamená, bude jen intenzivnější. Částečně tomu tak bude proto, že – jak nyní vidíme na Blízkém východě – debata o dalších konfliktech přetrvává a nastavuje zrcadlo irské minulosti.

Zdroj v angličině: ZDE