Úspěšná klavíristka

19. 9. 2023 / Soňa Svobodová

V témže roce k němu přidala i absolutní vítězství na mezinárodní klavírní soutěži Mozart v Římě. V následujícím roce 2022 zvítězila na mezinárodní klavírní soutěži Broumovská klávesa a k tomu ziskala i krásné druhé místo na soutěži Music competetion Paris. A v letošním roce si zopakovala získ absolutního vítězství z roku 2019 v celostátní soutěži ve hře na klavír Prague Junior Note, takže se stala její dvojnásobnou absolutní vítězkou. A to se jí povedlo i na další letošní mezinárodní soutěži s názvem Elevato piano, která proběhla pro změnu v Portugalsku, a na níž si zopakovala zisk druhého místa z roku 2021 ze Švýcarska. Kromě toho vítězila i v online soutěžích, jako Orbetello piano, S. A. Aphrodite voice international music Kypr, kde se stala absolutní vítězkou, Klára Gibišová.

Klárko, když se ale ještě ve vzpomínkách vrátíš ke svému absolutnímu vítězství v Římě, jaké byly tvé pocity, když jsi se to dozvěděla?

Ano, vzpomínám si na to. Protože jsem v tu dobu ještě neuměla anglicky, tak jsem jim vůbec nerozuměla, co říkají. Až podle šťastného výrazu mojí paní učitelky jsem poznala, že je to asi dobré. Když mi řekla, že jsem absolutní vítěz, vůbec mi to nedocházelo.

Ale od té doby jsi ve studiu angličtiny určitě pokročila?

Ano, myslím si, že jsem výrazně pokročila, neboť na všech soutěžích navazuji nová přátelství, díky nimž se v angličtině zdokonaluji. A jsem tomu ráda,neboť když jsem byla na soutěži v Belgii, tak jsem se již domluvila sama anglicky.

Když se ještě vrátíme k tvým absolutním vítězstvím, tak nesmíme zapomenout ani nato, které jsi získala v srpnové online soutěži Royal sound music competetion, díky němuž jsi si zahrála na koncertě vítězů vTorontu. Jaké to bylo?

Bylo to krásné, ale byla to naše nejdelší cesta, která byla celkově velmi náročná po časové, finanční i zážitkové stránce.

Takže součástí koncertu byly i cesty za poznáním?

Ano. Součástí koncertu byly i společné výlety k Niagarským vodopádům a do Torontského akvária.

A zážitky z nich?

Nádherné, prostě neopakovatelné!

Tvoje paní učitelka o tobě s oblibou říká, že jsi hudební tygřík, ale já si myslím, že jsi už hezky velká hudební tygřice, když jsi se v průběhu devíti let dokázala takto posunout ve svém studiu klavíru. Co myslíš?

Myslím, že od začátku, kdy jsem hrála Prší, prší, Dú kravičky, dú - nebo třeba Travička zelená, jsem se hodně zlepšila. Nechci se tu vychvalovat do nebes, ale jsem na sebe pyšná za to, co jsem dokázala a za svůj hudební pokrok.

Ano. Ten pokrok je ohromný, znamená to, že si stanovuješ postupné cíle, které se ti daří zdolávat s lehkostí sobě vlastní?

Vlastně ani ne, ono to všechno přichází tak nějak samo :), i když se zdokonaluji na různých seminářích a kursech v ČR, i v zahraničí. Teď jsem již potřetí byla přijata do ročního stipendijního programu Akademie Men Art pod vedením lvo Kahánka.

O hudebních virtuosech je všeobecně známo, že musí hrát denně, aby nevyšli ze cviku. Kolik hodin hraješ ty?

Já cvičím každý den alespoň hodinu, o víkendu dvě hodiny.

A co tomu říkají tvá záda a ruce. Nebolí?

Ruce mě bolí jenom když je mám studené kvůli studenému okolí, nebo když píšu. Záda mě bolí, ale ne z klavíru, ale ze školních lavic :)

A jak je posiluješ?

Záda si každý den protahuju, abych uvolnila svaly, právě aby mě tolik nebolela. Také mám na zahradě trampolínu, kde se vydovádím a naučila jsem se na ní dělat salto. A vedle domu je parkourové hřiště a hřiště na workout, kam také každý den chodím.

Je o tobě známo, že velmi ráda hraješ rychlé skladby. Je to z důvodu té jejich svižnosti, která posluchače dobře naladí?

Teď už rychlé skladby tolik moc nemusím, ale stále je mám moc ráda. Přesně nevím, proč jsem je měla ráda, ale myslím že proto, jak byly zábavné jak na poslouchání, tak na hraní.

Takže ve svém repertoáru nyní upřednostňuješ spíše skladby klidnější – pomalejší. Je to tak?

Ano, zrovna na poslední hodině mi paní učitelka dávala nové skladby, pomalé.

Tvůj repertoár je velmi rozsáhlý, neboť kromě vážné hudby dokážeš zahrát vše i mimo tuto sféru, kterou písničku si dokážeš hrát stále dokola a pořád se ti líbí?

Mám pár písniček, které nemůžu dostat z hlavy: Get lucky - Daft Punk, poté hlavně hodně písniček od One Direction: Olivia, One thing, Kiss you, You and I, Steal my girl, Live while we're young, Drag me down, What makes you beautiful, Best song ever, Night changes, Story of my life, Perfect, One way another, History.

Ano. Ty jsou velmi melodické. A co třeba Heartbeat od Enriqua Iglesiase a Nicole Scherzinger?

To je také docela pěkná písnička. Nikdy předtím jsem ji neslyšela, ale představuji si, že sedím na lavičce a přemýšlím o životě :)

Vždy, když jdu v poledne kolem školy, prochází kolem mne žáci se zabořenými pohledy do chytrých mobilů, tak silně, že nevnímají dění na chodníku, ani na silnici. Jak to máš ty s chytrým mobilem, také jsi mu tak propadla nebo spíše klavíru?

Já jsem svůj mobil dostala na Vánoce, když mi bylo 8 let. V tu dobu jsem byla z mobilu úplně vykolejená. Ale ani v tu dobu jsem mu nepropadla natolik, abych nevnímala okolí. Na mobilu jsem měla sice plno her, ale hrála jsem asi jen dvě a jenom tak pět minut za den, ani ne každý den. Mobil jsem využívala hlavně k tomu, abych napsala mamce že jsem v autobuse, v metru, v tramvaji nebo u školy, protože už jsem ve třetí třídě začala jezdit sama do školy.

Ale na koncerty tě rodiče ještě doprovází, že?

Ano, na koncertech/soutěžích bez rodičů neudělám (zatím) ani krok.

Naproti tomu si tě ale maminka pochvaluje, jako úžasnou průvodkyni, jenž si všude a se vším dokáže poradit. Co na to říkáš?

To mě těší. Ano, dokážu se již všude plynule domluvit, ale také umím číst v mapách, takže když maminka propadá stresu z cesty, zda jsme v cizí zemi nezabloudily, vyvedu ji z omylu, protože vždy v mapě naleznu to správné místo a cestu, jak se tam dostat.

V jednom ze svých rozhovorů jsi se zmínila, že by sis ráda zahrála v kostele na varhany. Splnilo se ti toto přání?

Ano, splnilo se mi asi v roce 2020, někdy v únoru. Byl to pro mě skvělý zážitek. Poté jsem si jednou zahrála na noci kostelů.

To musel být pro tebe i pro posluchače velmi mysteriózní zážitek?

Ano, bylo to skvělé, myslím, že na to nikdy nezapomenu.

Prý jsi také měla natočit své první CD s Pražským komorním orchestrem. Podařilo se to?

Bohužel ne, ale věřím, že na to někdy také dojde.

Koncertuješ na nejrůznějších světových festivalech. Jak to máš s létáním, už jsi dokázala překonat strach z něj?

Ano, povedlo se mi překonat strach z létání. Sama tomu nemůžu uvěřit. Proto vzkazuji všem, kteří to mají nebo měli s létáním podobně jako já, pár věcí, které mi ten strach pomohly odstranit.

Den před odletem mít klidný den, abych si mohla srovnat v hlavě kam a proč letím, jak dlouho poletím, případně jak to bude probíhat. Před odletem si na letišti koupit pití a vypít ho co nejvíc. Když už se bojím, tak ať nejsem dehydratovaná, protože to strach akorát zesílí. Dát si jen lehkou snídani, na letišti si dojít na záchod. Mít sebou VŽDY po ruce v letadle žvýkačky a pití.

V letadle nemyslet na to, že jsem v letadle, že může to letadlo spadnout, atd. To letadlo tam doletí v pořádku, nic se mi nestane, ve vzduchu je zrovna dalších 500, klidně i více letadel. Také nespadly, tak proč by mělo spadnout moje. Mně osobně pomáhá koukat se z okénka, protože se mi líbí ty maličké domečky.

Takže jsi si dokázala vytvořit takovou svoji „psychologickou mantru“, která tě zbavuje strachu z létání?

Ano, víceméně jsem se snažila "očarovat" můj mozek, abych se tolik nebála.

A když po takovém letu následující den vkročíš na pódium, máš čas vnímat publikum nebo jsi plně soustředěna na koncert?

Na publikum se usměji, jako by se nic nedělo. Sednu si ke klavíru, odhodím stres do vzduchu, začnu se soustředit a publikum nevidím. Po mém výkonu si jich pomalu začnu všímat :)

Nejsi jen úspěšná klavíristka, jsi také ambassadorka, že?

Ano. Stala jsem se ambassadorkou projektu Smetana 200 spolu s osobnostmi, jako je Jakub Hrůša, Josef Špaček, Gabriela Beňačková, Pavel Černoch a Haasovo kvarteto, což považuji za svůj další velký úspěch.

Děkuji za rozhovor.