Česká koalice směřuje k porážce

25. 8. 2023 / Robert Anderson, Albín Sybera

Když se český premiér Petr Fiala minulý týden vrátil z letní dovolené do práce, měl být hluboce znepokojen, píší na serveru Intellinews Robert Anderson a Albin Sybera.

Přivítal ho průzkum veřejného mínění od agentury CVVM, který ukázal, že jeho koaliční vláda složená z pěti stran je jednou z nejnepopulárnějších vůbec a jen 2 % Čechů jí vyslovily silnou důvěru. Takto hrozivá čísla byla v minulosti zaznamenána pouze během velkých politických krizí.

"Důvěru vládě nyní vyjadřují pouze její skalní příznivci, kteří podpoří cokoli, co tato vláda udělá," řekl Jan Červenka z CVVM pro bne IntelliNews.

Zároveň podpora opoziční strany ANO - osobního nástroje stále více pravicově populistického miliardáře Andreje Babiše - dosáhla nedávného maxima 35,5 %, což je více než dvojnásobek oproti Fialově pravicové ODS (14 %). To je téměř stejně jako mají všechny koaliční strany dohromady.

Proti Babišově vládě protestovalo v roce 2019 asi 300 000 Čechů, nyní Češi považují Fialovu vládu za ještě horší.

Podle některých politických pozorovatelů se zdá, že vláda bezradně pluje k volební katastrofě a nemá nikoho u kormidla. Její příznivci odcházejí a možná se nebudou obtěžovat přijít k volbám v roce 2025, zatímco její odpůrci se zdají být stále energičtější.

Ale místo toho, aby koalice propadla panice z těchto čísel nebo se pustila do akce, tak je téměř ignoruje a dál se spokojeně potácí bezcílně stejně jako v posledních dvou letech. Ministři čísla bagatelizují jako předvídatelný případ střednědobé krize, když uklízejí fiskální nepořádek po Babišově rozhazovačné vládě.

Pražská bublina

Hluchá reakce vlády posílila dojem, že je uvězněna v pražské bublině a nechápe, jak krize životních nákladů, recese a vysoké úrokové sazby poškodily obyčejné lidi v celé zemi.

Chudoba, nerovnost a regionální rozdělení v Česku sice vypadají podle regionálních nebo dokonce mezinárodních měřítek nízké, ale čísla neberou v úvahu skutečnost, že 700 000 Čechů je stále uvězněno v noční můře osobních dluhů kvůli podlému průmyslu úvěrových společností, exekutorů a právníků, který po desetiletí využíval cizího neštěstí.

Mnoho Čechů má následně jen malý polštář pro horší časy a nyní trpí hlubokým snížením reálných mezd kvůli inflaci. Plánovaný vládní balíček úsporných opatření jejich tíživou situaci jen zhorší a prohloubí sociální rozdíly mezi bohatými městskými centry, jako je Praha a Brno - které se již nyní blíží životní úrovni západoevropských měst -, a marginalizovanými starými průmyslovými oblastmi a deprimovanými venkovskými okresy.

"Obyčejní lidé potřebují cítit, že se s nimi komunikuje, že nejsou přehlíženi," komentoval čísla z průzkumu veřejného mínění pro bne IntelliNews politický veterán Jiří Pehe. "Odpověď vlády nebyla tím, co obyčejní lidé potřebují slyšet. Situaci to rozhodně nezlepší."

Obrovská propast

Pehe tvrdí, že jedním z důvodů zaslepené reakce vlády na vlastní nepopularitu je prohlubující se polarizace české politiky.

Polarizace je něco, s čím středoevropští sousedé České republiky žili již desítky let, ale  pro ČR, nejbohatší zemi regionu, je to relativně nové.

Populisté, jako je Babiš, usilují o prohloubení polarizace, protože to potvrzuje jejich narativ, že zastupují obyčejné lidi proti odtažitým liberálním elitám.  Polarizace však může také způsobit, že mainstreamové strany rezignují na starší, chudší, méně vzdělané a venkovské voliče a budou se bavit jen se svými městskými příznivci. Tím polarizaci zhoršují a pomáhají populistům.

"Stále spoléhají na to, že jsou zvoleni těsnou většinou a mohou se na ni spolehnout, a zbytek jsou Babišovi lidé," říká Pehe. "Příliš spoléhají [na víru], že jejich voliči po volbách nezmění stranu, protože nemají alternativu."

Způsob, jakým čeští novináři informují - nebo spíše neinformují - o vládním marasmu, tuto polarizaci prohlubuje a tlačí některé voliče, aby místo toho chodili na dezinformační weby. Novinářka Saša Uhlová si všímá, že "ta část médií, která, řekněme, podporuje vládní koalici, včetně veřejnoprávních médií, se bojí, že se Babiš vrátí k moci, a nemá chuť vládu kritizovat".

Červenka varuje, že tato politická polarizace je již natolik zakořeněná, že bude velmi obtížné ji zvrátit. "Ta polarizace je tak silná, že už se s ní dá těžko něco dělat," říká.

Pehe poukazuje na prezidenta Petra Pavla - bývalého generála, který s podporou koalice porazil Babiše v lednové prezidentské volbě - jako na vzor, jak by vláda měla reagovat na svou nepopularitu.

Pavel souhlasí s nutností snižovat výdaje, ale kritizuje vládu za to, že o tom řádně neinformovala.

Oslovil Babišovy voliče tím, že navštívil chudé oblasti, které miliardáře volily. Odmítl také démonizovat všechny účastníky demonstrací pořádaných extremisty proti vládě.

"Neházel bych všechny účastníky těchto demonstrací a protestů do jednoho koše," řekl Pavel na začátku letošního roku. "Část z nich je pravděpodobně inspirována proruskými živly. Ale mnozí z nich prostě nejsou spokojeni s tím, jak vláda komunikuje různá opatření v sociální a ekonomické oblasti," dodal. "A je fér přiznat, že komunikace není nejsilnější stránkou (současné) české vlády."

Milion zneuznaných

Hned na začátku vláda vykročila špatnou nohou. Nepochopila, natož aby uznala, že Babišova porážka ve volbách v říjnu 2021 byla skutečně náhodná. Fialova ODS byla schopna sestavit středopravou koalici jen proto, že sociální demokraté a komunisté, kteří miliardáře podporovali, nepřekročili pětiprocentní hranici pro vstup do parlamentu.

Volby sice byly hlasováním o nedůvěře Babišovi, ale sotva to byl silný mandát pro neoliberální zápal ODS. Babišovo ANO zůstalo celkově zdaleka největší stranou a středopravá strana STAN měla téměř stejný počet mandátů jako ODS.

Ještě znepokojivější je, že milion lidí, tedy rekordních 19 % voličů, podpořilo strany, které se dostaly pod hranici volitelnosti, což prohloubilo rozčarování z demokracie, které Babiš doluje od dob špatného hospodaření a korupce poslední vlády vedené ODS, jež padla v roce 2013.

Mnoho nízkopříjmových skupin - zejména důchodci, obyvatelé venkova a lidé s nižším vzděláním a kvalifikací - již mělo pocit, že jim přechod od komunismu po roce 1989 nepřinesl žádný prospěch, a dlouhodobě volilo populistické politiky.

Této přetrvávající nespokojenosti s pomalým doháněním životní úrovně Západu v regionu, zejména po globální finanční krizi, nyní využívá nová generace populistických stran, které využívají i kulturního šoku ze vstupu do EU a jejích hodnot, zejména v otázkách, jako jsou práva LGBT.

Nejextrémnější z těchto nových stran - nyní posílené dezinformacemi - vystupují proti EU a NATO a pravidelně demonstrují proti "spiknutí" covidu-19, sankcím proti Rusku, vládní podpoře Ukrajiny a ukrajinských uprchlíků a přízračné hrozbě migrantů. Na jedné demonstraci v Praze loni v září protestovalo proti vládě 70 000 lidí, v poslední době jsou však počty mnohem menší.

Reálné nebezpečí spočívá v tom, že tito zneuznaní voliči by v případě řádné mobilizace mohli posílit krajně pravicovou SPD Andreje Babiše a Tomia Okamury, čímž by se dostali do výhodné pozice pro sestavení vlády v parlamentních volbách v roce 2025.

Babiš nyní svou stranu ANO pevně posunul do tohoto krajně pravicového prostoru a v parlamentu uplatňuje stále obstrukčnější taktiku. Podle průzkumů veřejného mínění tím však riskuje ztrátu svých mainstreamovějších a levicovějších voličů.  Jeho podpora možná již dosáhla svého vrcholu.

Rozpad komunikace

Vláda se rozhodně chová, jako by tomu tak bylo. Fialova ODS, která ovládá ministerstvo financí, se cílevědomě soustředí na snižování velkého rozpočtového deficitu, který po pandemii zanechal Babiš, a na další pokus o důchodovou reformu. Nedokázala však přesvědčit obyčejné lidi, proč by měli trpět další bolestí po covidu-19 a po prudkém nárůstu cen energií a potravin po ruské invazi na Ukrajinu.

"Oni opravdu věří, že balíček úsporných opatření zlepší situaci," říká Pehe, "a že lidé uvěří, že vkláda udělala správnou věc."

Prezentace balíčku však zatím od oficiálního oznámení v polovině května připomíná vlakovou nehodu plnou smíšených zpráv a bojů. Ministr financí Zbyněk Stanjura předvedl fatální kombinaci arogance a neschopnosti a sám Fiala selhal jako vedoucí představitel.

"Prezentace úsporného balíčku je větší problém než balíček samotný," říká Pehe. "Nikdo neví, jak bude balíček fungovat."

"Pokud jste vláda pěti stran, potřebujete silné vedení, jednotnou komunikační politiku," říká. "Tato vláda působí spíše jako konfederace pěti stran a ministrů než jako jednotný orgán."

Fiala utlumil koaliční spory a získal si uznání za to, jak důrazně podpořil Ukrajinu v boji proti ruské agresi, a za úspěšné rotující předsednictví země v EU v první polovině letošního roku. Na domácí scéně však tento bývalý rektor katolické univerzity často působí arogantně a nedůtklivě.

"Na domácí scéně je Fiala skutečně neviditelný," říká Pehe. "Není to silné vedení, které lidé od premiéra v této situaci očekávají."

Mimo synchronizaci

K problémům vlády přispívá i to, že hospodářský cyklus není synchronizován s volebním cyklem. Obvykle se vlády snaží provádět škrty v prvním roce svého působení, aby měly v roce před volbami nějaké peníze k dispozici a mohly vyvolat konjunkturu nebo si alespoň dovolit trochu rozdávání.

Vláda však byla proti svému instinktu nucena (se zpožděním) rozdávat dotace, aby zmírnila dopady loňské krize životních nákladů. Nejvýraznější škrty proto začnou platit až v příštím roce, což vládě nedává žádný čas na vytvoření dobrého pocitu před parlamentními volbami v říjnu 2025. Kromě toho je růst stále anemický a snížení úrokových sazeb bylo zřejmě odloženo na příští rok.

Volby do Evropského parlamentu v červnu příštího roku by proto měly být ideální příležitostí pro nespokojené voliče, aby vládu nakopli. To by mohlo konečně přinutit koalici k nějaké změně.

"Pokud volby do Evropského parlamentu skončí velkým vítězstvím Babiše, může to mít dezintegrační účinky," varuje Pehe.