Sugesce, nebo láska?

14. 2. 2023 / Soňa Svobodová

čas čtení 8 minut
Foto Jan Malíř


Není to tak dlouho, co v divadelním klubu Divadla Ungelt proběhla tisková konference k chystané inscenaci Všechny báječný věci. A nejde jen o nějakou takovou obyčejnou hru, ale o monodrama, které počítá i s aktivním zapojením diváků do děje. Asi se budete ptát: „Proč?“

 

Foto: Lenka Hatašová

Není to tak dlouho, co v divadelním klubu Divadla Ungelt proběhla tisková konference k chystané inscenaci Všechny báječný věci. A nejde jen o nějakou takovou obyčejnou hru, ale o monodrama, které počítá i s aktivním zapojením diváků do děje. Asi se budete ptát: „Proč?“ A já, vám hned odpovím: „ Jde totiž o příběh mladého muže, jehož matka se pokusí o sebevraždu, a on se rozhodne začít psát seznam věcí, kvůli kterým stojí za to se nezabíjet, ale žít… A právě na tomto seznamu, se budete vy jako diváci, kteří na toto představení zavítáte, moci společně s jeho hlavním aktérem Richardem Krajčem, podílet.

Obě premiéry sice již v Ungeltu proběhly, ale budete-li mít štěstí a podaří se vám ještě sehnat lístky na letní scénu zmíněného divadla, pak se můžete zapojit do děje i vy. Autorem této hry není nikdo jiný než slavný britský dramatik Duncan Macmillan, jenž na něm spolupracoval s neméně slavným britským komikem Jonny Donahoem. V překladu Magdalény Zelenkové, v dramaturgii Pavla Ondrucha, ve výpravě Marka Cpina, se režie ujala Karin Krajčo Babinská.


Paní Babinská, když se vám do rukou dostal scénář dané hry, věděla jste hned koho do role hlavního aktéra obsadíte?


Vždycky bylo jasné, pro koho scénář hledáme. Ono to celé vzniklo tak, že nás asi před pěti lety oslovil Milan Hein z divadla Ungelt, zda bychom pro ně nechtěli společně nastudovat nějakou hru. Že bych si já prvně vyzkoušela divadelní režii a Richard by si po letech, kdy na prknech této scény hraje po boku Davida Švehlíka ve stále vyprodaných Deštivých dnech, rozšířil repertoár.

Souhlasili jsme a nastala etapa mnohaletého hledání vhodného textu. Bylo pro nás náročné najít něco, co by nás přesvědčilo a naplňovalo. Když se nám do ruky dostala tato hra, byli jsme zrovna každý na jiném místě, ale četli jsme ji v současnou chvíli. Okamžitě jsme si pak volali, že to konečně máme.


Jaké myšlenky se vám nad daným scénářem, který tak zásadně rezonuje se současným celosvětově neutěšujícím politicko-sociálně-ekonomicko-zdravotním děním, neboť právě v jeho důsledku počty sebevražd neustále stoupají, honili hlavou?


Sebevraždy tu byly a bohužel nejspíš vždycky budou, stejně jako nikdy nezmizí smrt. Člověk, který se pro ni ovšem dobrovolně rozhoduje, je buď nemocný nebo si prochází zásadním existencionálním dramatem. Vždy jde ale o situaci natolik hraniční, že právě proto tak často přitahuje umělce napříč časem. Ve Všech báječných věcech je ovšem na problém nahlíženo šířeji a je znát, že autor při psaní textu spolupracoval s celou řadou psychologů. Hlavně je ovšem hra uchopena tak, aby nesla naději a poskytovala návody, jak těžké situace zvládat. Vypráví o krásách života, které se ukrývají v tom nejobyčejnějším kolem nás. Myslím, že má na publikum až očistný terapeutický účinek.


Jak náročné pro vás bylo režírování jednoho jediného aktéra dané hry, když text umožňuje kromě přímé komunikace s diváky i improvizaci, autorský herecký vklad či také zpěv?


Zkoušet monodrama bylo pro Richarda dlouho hereckým snem. Takže jsem ráda, že u toho můžu být. Většinu času jsme zkoušeli doma v obýváku a všude možně, kde jsme se právě nacházeli. Na pódium jsme vyšli až 9. ledna, čtyřikrát jsme si to zahráli bez diváků a pak už jsme věděli, že je nutné začít zkoušet s lidmi, protože některé pasáže jsou na interakci s publikem založené. Na každou další zkoušku jsme tak přizvali kolem dvaceti diváků. Jsem přesvědčená, že Richard je nejen skvělý herec, ale také výborný improvizátor a že ho komunikace s publikem vysloveně baví. Díky tomu je také každé představení jedinečné. Původně je ovšem hra více koncipovaná jako stand up vystoupení hrané na scéně arénového typu, kdy je aktér obklopený publikem. Já jsem chtěla představení přenést na divadelní prkna při zachování klasického uspořádání hlediště - jeviště. Myslím, že jsem tak vytvořila nejen větší prostor pro herecké vyjádření, ale že se nám tím podařilo umocnit ještě další nepopiratelnou kvalitu této divadelní hry, kterou je její emocionalita.


Co myslíte, vítězí spíše sugestivní přesvědčování mladého muže vůči jeho matce, nebo je tím vítězem jeho láska vůči ní, která ho přinutí bojovat za záchranu jejího života.


Tak, jak jsme hru nastudovali my, je jediným vítězem skutečně láska. Je hybatelem aktérova chování a nakonec i jeho zachráncem.


Kromě tohoto monodramatu, jste režírovala i filmy Křídla Vánoc, Pusinky,

či desetidílný komediální seriál Gumy. Co je po stránce režie náročnější film nebo seriál?


Náročnost režírování pro mě nespočívá v obsáhlosti, nezáleží mi na tom, jestli točím film či seriál. Náročnost určují podmínky, ve kterých dílo vzniká. A ty velmi často neodpovídají tomu, v čem bych chtěla pracovat. A to je to, co mě od filmařiny odrazuje. Že výsledek často bývá pouhým kompromisem vznikajícím z nedostatku financí. To je i důvod, proč jsem filmařinu v podstatě opustila a našla seberealizaci a naplnění v jiných uměleckých oborech.


Ano, stala jste se úspěšnou autorkou knih Kecy, kecy, kecy; Za sny, Hvězdy na cestě, Tsunami. Byla to ta větší tvůrčí svoboda, co vás přimělo pustit se do psaní?


Je to tak. V psaní jsem našla skutečnou tvůrčí svobodu a možnost sebevyjádření bez jakýchkoli kompromisů. Což je asi to, co skutečně potřebuju, abych byla spokojená. Už teď přemýšlím nad námětem nové knihy a těším se, až se pustím do psaní.


Patříte také k těm autorům, kteří jsou při psaní duchem nepřítomní?


To záleží, v jaké etapě psaní se zrovna nacházím. Každá moje kniha vzniká zhruba rok a půl a intenzita práce se naštěstí proměňuje. Kdybych byla duchem nepřítomná po celou dobu, tak by se chod naší velké domácnosti nejspíš zbortil. Takto rodině a lidem kolem mizím hlavně při dokončování knihy. Což ovšem někdy bývají i dva až tři měsíce, kdy od rána do večera sedím zavřená v pracovně a píšu, a i když se večer k mým blízkým vracím, stejně jsem duchem nepřítomná. Myslím, že to je pro všechny náročné, ale naštěstí mívám v tomto období obrovskou oporu v Richardovi. Snaží se mě co nejvíce zastoupit, dokonce se kvůli tomu naučil i vařit.

Foto: Jan Malíř

A tím šikovným kuchtíkem není nikdo jiný než frontman skupiny Kryštof, Richard Krajčo, který je vaším manželem. Proto se vás musím zeptat, zda při jeho režírování, ať již jde o divadlo, film či TV seriál máte, vždy zcela volnou ruku nebo vás svými tvůrčími připomínkami inspiruje?


Mám volnou ruku, ale zároveň mě samozřejmě svými nápady inspiruje. My spolu nikdy nesoupeříme, ale spolupracujeme. Baví nás to, žijeme tím, tvoříme totiž oba srdcem.


Děkuji za rozhovor.


Foto: Lenka Hatašová

0
Vytisknout
3852

Diskuse

Obsah vydání | 16. 2. 2023