"Moskva musí zvážit, zda si přeje padnout do americké pasti"

25. 11. 2022

čas čtení 11 minut
Politolog Münkler vidí známky toho, že Putinova ochota jednat s Ukrajinou roste. Říká, jak by mělo vypadat příměří – a vidí velké riziko pro EU. Jedna věc je podle něj jistá: Bundeswehr se stane "největší ozbrojenou silou" v Evropě. Ptali se Jacques Schuster a Jennifer Wiltonová.

WELT AM SONNTAG: Pane Münklere, Ukrajinci vstoupili do Chersonu. Radost z toho je pochopitelná, ale možná trochu ukvapená. Nakonec se Rusové stáhli a ukrajinský postup ztratil sílu, kterou měl v říjnu. Jak hodnotíte situaci?

Herfried Münkler: Základní konstelace jsou stále stejné: Rusové mají větší zálohy, jak stíhaček, tak dělostřeleckých systémů a munice. Ani vojensky, ani finančně není Ukrajina na stejné úrovni jako Rusko. Díky tomu budou Rusové stále moci zaútočit na ukrajinské území.

Kyjiv navíc stále nedostává zbraně, které by mu umožnily zaútočit na ruské území. Asymetrie je tedy zachována. V této válce jsme zatím viděli tři fáze: První byla bitva o Kyjiv, druhou byly boje na Donbasu, třetí ukrajinská protiofenzíva. Čtvrtá fáze se týká masivních útoků na ukrajinskou infrastrukturu. Takže právě teď jsme někde mezi fází tři a čtyři.

WELT AM SONNTAG: Koncem května jste v rozhovoru řekl: "Ukrajina prohraje válku." Mýlil jste se?

Münkler: Ne, myslím, že ne. V té době byla Ukrajina na pokraji kolapsu. Byli jsme ve fázi dvě, tedy ruského postupu na Donbasu, ve kterém Rusové spoléhali na materiální boje. O to šlo. Dodávka některých dělostřeleckých a raketových systémů, ale také vynalézavost Ukrajinců, zvrátily trend.

WELT AM SONNTAG: Jakou roli sehrály dodávky zbraní?

Münkler: Ve chvíli, kdy jste řekli, že nechcete, aby Ukrajina prohrála válku, jste museli zvýšit odolnost Ukrajiny na bojišti. Ti, kteří byli v této situaci proti dodávkám zbraní, počítali s tím, že Ukrajina válku prohraje, aby co nejdříve skončila.

WELT AM SONNTAG: Jaký je rozdíl mezi výhrou a neprohrou?

Münkler: Neprohrát znamená dát Ukrajině k dispozici zbraně, což znamená, že Rusové nemohou dosáhnout svých vojenských cílů. Všechny západní státy dosud odmítly vybavit Ukrajinu zbraněmi, které by jí umožnily zahájit ofenzívu na ruské území nebo tam způsobit zmatek podobný tomu na Ukrajině. Existuje obava, že v takovém případě se úroveň eskalace stane nezvladatelnou.

WELT AM SONNTAG: Jaké jsou cíle Rusů?

Münkler: Maximálním cílem bylo asi převzít ukrajinský stát. To už neplatí. Minimálním cílem je dobýt významnou část východní Ukrajiny. Rusové pravděpodobně zamýšleli občas dobýt celou oblast za řekou Dněpr.

Otázkou nyní je, zda se ochota Ruska vyjednávat zvýší, až budou ukrajinské ozbrojené síly silnější. Evropané chtějí, aby se Ukrajina vrátila na hranice před 24. únorem.

A Američané? Podle ministra obrany Lloyda Austina by se válka měla prodlužovat, aby Rusy připravila o co nejvíce vojenských schopností. Moskva se musí rozhodnout, zda se chce chytit do americké pasti, nebo je připravena zahájit seriózní jednání – jisté známky toho jsou.

WELT AM SONNTAG: Je bezprostřední příměří vážnou možností?

Münkler: V žádném případě by neměla nastat situace, kdy by Ukrajina souhlasila s příměřím, které Moskva využije k reorganizaci svých sil v období klidu. Aby se tomu zabránilo, Ukrajina by musela obdržet bezpečnostní záruky odpovídající úrovni členství v NATO.

Evropané musí být připraveni přijmout tyto bezpečnostní záruky. To by ovšem znamenalo, že by se v případě obnovené ruské agrese stali válečnou stranou. Ti, kteří již delší dobu volají po větší diplomacii a nyní volají po příměří, tento důsledek ještě nepochopili.

WELT AM SONNTAG: Jednání o příměří předpokládají schopnost kompromisu. Vidíte v Kremlu její známky?

Münkler: Pokud Putin může opustit bojiště s kostí v ústech, pak to bude moci prodat jako vítězství. V porovnání s jeho původními cíli by to sice nebylo vítězství, ale usnadnilo by to jednání. Spíše však očekávám, že válka bude pokračovat, ale zpomalí. Vzhledem k povětrnostním podmínkám bude v příštích měsících obtížné rychle postupovat vpřed.

To by zase mohlo vést k tomu, že ruské obyvatelstvo bude postupně unavené z války. Putin by této atmosféry mohl využít k jednání. Pravděpodobně by se musel zbavit některých zastánců tvrdé linie jako Ramzan Kadyrov a Jevgenij Prigožin z Wagnerovy skupiny, kteří si oba vybudovali soukromé armády.

WELT AM SONNTAG: Řekl jste, že v případě příměří by Evropané museli být garanty této dohody. Co by to znamenalo pro Němce?

Münkler: V první řadě by to znamenalo vojenský výcvik pro Bundeswehr. Na německé a evropské straně musí nyní potenciál odstrašení rok od roku růst. Teprve poté by Kreml začal brát evropské bezpečnostní záruky pro Kyjiv vážně. Čím působivěji jsou Evropané vyzbrojeni, tím menší je riziko, že budou vtaženi do konfliktu.

WELT AM SONNTAG: Uvědomila si vláda zlomový bod, o kterém hovořil kancléř Olaf Scholz (SPD)? I letos je příspěvek na obranu necelá dvě procenta hrubého domácího produktu.

Münkler: Na to se skutečně můžete ptát. Německá politika je v současnosti zaneprázdněna testováním flexibility konceptu zlomu epoch. Obávám se, že ve chvíli, kdy přátelé diplomacie uvidí šanci na jednání s Ruskem, opomenou potřebu spolehlivé bezpečnostní politiky. Měli by vlastně pochopit, že každý, kdo slibuje Ukrajině bezpečnostní záruky, musí rozhodným způsobem investovat do svých vlastních ozbrojených sil. 

(Podle posledních analýz renomované britské společnosti Jane`s aktuální machinace s prostředky v rozpočtu spolkové republiky ve skutečnosti znamenají, že německé výdaje na obranu budou nakonec do roku 2026 fakticky stagnovat. Velká většina schválených dodatečných fondů dále padne na letectvo, námořnictvo a předražená bojová vozidla pěchoty, což sotva udělá z Bundeswehru nejsilnější evropskou armádu - pozn. KD.)

WELT AM SONNTAG: Myslíte si, že toto spojení budou vidět?

Münkler: Mám pochybnosti. Němečtí politici jsou takticky zdatní lidé, kteří se učí, jak se ve svých stranách chytře umístit, jinak se na vrchol nedostanou. Ale jsou to strategičtí amatéři. Řekl bych: To asi platí plošně.

WELT AM SONNTAG: Spolkový prezident Frank-Walter Steinmeier a vůdce SPD Lars Klingbeil uznali chyby ve své východní a ruské politice. Jaké byly tyto chyby?

Münkler: Spíš bych mluvil o chybných úsudcích. Stála za tím velká koncepce, totiž myšlenka nastolení mírového řádu s méně a méně zbraněmi, tedy nahrazení vojenské síly mocí ekonomickou. Cílem bylo znemožnit vojenský konflikt prostřednictvím vzájemných závislostí a společně bojovat proti velkým úkolům, kterým lidstvo čelí, jako jsou klimatické změny, migrace a hlad na jihu. Byla to naprosto racionální strategie.

Podmínky však musí být správné. Jednou z nich je, že na druhé straně je také homo oeconomicus, někdo, kdo jedná racionálně. Na druhou stranu v Moskvě máme co do činění s rozhořčeným mocenským politikem.

WELT AM SONNTAG: To jste mohli vidět nejpozději od anexe Krymu v roce 2014.

Münkler: Může být. Předpokládejme ale, že spolková vláda v roce 2014 opustila svou předchozí koncepci a prohlásila, že od nynějška se musí do Bundeswehru masivně investovat, pak by tato politika u voličů selhala. Místo toho byly učiněny pokusy zachránit koncepci a zvýšit vzájemné závislosti.

V této zemi mnozí předpokládali, že Putin, muž z tajné služby, je střízlivý, vypočítavý charakter jako většina agentů tajných služeb. Putin je ale plný zášti. Dal si za cíl obnovit Ruské impérium.

WELT AM SONNTAG: Co z toho vyplývá?

Münkler: Že se do popředí dostane bezpečnostní politika s vojenskými prostředky a bude to pro nás drahé. Názor, že světový řád může být založen pouze na zákonných pravidlech a rozhodčích soudech, je zastaralý.

WELT AM SONNTAG: Stále platí věta, že bezpečnost a mír v Evropě jsou udržovány odstrašováním, ale také usilováním o uvolňování vztahů s Ruskem?

Münkler: Rusko je a zůstane největším státem na euroasijské pevnině. Už jen proto s ním budete muset vycházet. Celá ruská politická třída je skrz naskrz zkorumpovaná. To ale neznamená, že jednoho dne ruská střední třída nepřijde s myšlenkou zaměřit se více na prosperitu a opustit sny o veliké minulosti. Alespoň v Německu tomu nebylo jinak.

Když jsem byl dítě, občas jsem slýchal větu "Pohraničí Odra-Nisa není nic jiného než další průser". Nejpozději, když byl Willy Brandt v roce 1972 zvolen kancléřem, se touha po ztracených východních územích stala jen folklórem. Rusové by mohli udělat totéž. Stručně řečeno: Fungující ekonomický systém je pro Rusy důležitější než Kateřina Veliká.

WELT AM SONNTAG: V současnosti lze naříkat nad ochlazením v německo-francouzských vztazích. Co právě zažíváme mezi Paříží a Berlínem: Známý konflikt mezi de Gaullovou zahraniční politikou a německým transatlantickým přístupem – nebo něco nového?

Münkler: Od znovusjednocení se opakovaně objevuje obava Francie, že jako nejsilnější ekonomika bude mít Německo v Evropě větší vliv než Francie. Obava pak znovu a znovu ustupovala do pozadí, protože Němci jsou zaujatí sami sebou.

Nyní ale Francouzi cítí, že časy staré Spolkové republiky jsou pryč a že Berlín ne vždy zásadně nechá Francouzům přednost. To bude sílit, až se Bundeswehr stane největší ozbrojenou silou v Evropě. Pokud ekonomická velmoc jako Německo skutečně vydává 2 % svého HDP na obranu, pak má nevyhnutelně nejsilnější armádu.

WELT AM SONNTAG: Spolupráce ve vyzbrojování je věčným bodem sporu mezi Berlínem a Paříží. Jak problém vyřešit?

Münkler: Hluboce zakořeněný gaullismus Francouzů se scvrkává na to, že jejich vlastní zbrojní výroba je prvořadá. Němci jsou pragmatičtější a vidí, kde se dá rychle sehnat dobrý materiál za nižší ceny.

Problémem spolupráce na zbrojních projektech jsou jednotkové ceny. Americké zbraňové systémy jsou obvykle levnější, protože USA prodávají své zbraně po celém světě. Pokud tedy chcete, aby se evropské produkty v budoucnu používaly, musíte své věci prodávat všude tam, kde je po nich poptávka. Obávám se, že každá spolková vláda se tomu bude vyhýbat. A to vztahy s Francií nijak neusnadní.

Podrobnosti v němčině: ZDE

1
Vytisknout
6223

Diskuse

Obsah vydání | 29. 11. 2022