Jednání rusko-ukrajinskou válku neukončí, dokud jedna strana neprohraje

23. 11. 2022

čas čtení 5 minut
V posledních dnech pozorujeme nárůst výzev k vyjednanému řešení války na Ukrajině. Od předsedy sboru náčelníků štábů, od progresivních členů Kongresu a od předních odborníků na mezinárodní vztahy stále více hlasů naléhá na USA, aby investovaly do jednání mezi Ruskem a Ukrajinou a daly šanci míru. Podle některých zpráv se touto myšlenkou zabývá i Bidenova administrativa. Je to nebezpečný nápad, napsal profesor mezinárodních studií na Johns Hopkins University Eugen Finkel.

Obavy z jaderné eskalace mezi Ruskem a NATO vedou mnohé k tomu, aby argumentovali ve prospěch jednání. Ale přestože je podnět dobře míněný, návrh je naivní a nepraktický. Na Ukrajině není volba mezi nákladnou, krvavou válkou a diplomacií. Na výběr je mezi krvavou válkou a stejně krvavým mírem – což by samo o sobě vedlo k ještě větší konfrontaci. Smutnou realitou je, že ne všechny vojenské problémy mají politická řešení. Jakékoli diskuse o ukončení války by měly tuto skutečnost uznat.

V této fázi by jakékoli vyjednané řešení války vyžadovalo, aby obě strany ohrozily území, které považují za své. Od Ukrajiny by se očekávalo, že se vzdá svých nároků na Krym a možná i Donbas, od Ruska, že se stáhne na předinvazní linie. Nedávné ruské stažení z Chersonu nic nezměnilo na tom, že Kreml trvá na tom, že region je ruským územím, a Kyjiv je hluboce oddán návratu k předúnorovým liniím a případnému osvobození Krymu. Vzhledem k nedávným vojenským triumfům Ukrajiny není takové očekávání neopodstatněné. Na obou stranách záleží na domácím veřejném mínění a ani jednomu prezidentovi by nebylo odpuštěno, kdyby se vzdal "své země".

Vyjednané řešení by mělo také hrozivé důsledky pro civilisty uvězněné pod ruskou okupací. Výměnou za příměří by se od Ukrajiny očekávalo, že se vzdá nejen půdy, ale i lidí. Prakticky každá osada, kterou Ukrajina osvobodila, odhaluje děsivé důkazy o mučírnách, rozsáhlém sexuálním násilí, vraždách civilistů, zmizeních a bezpočtu dalších zločinů. Rostoucí počet expertů se domnívá, že ruské násilí na Ukrajině představuje genocidu, a Kongres v současné době zvažuje rezoluci, která toto označení potvrdí. Jakékoli příměří nebo mírová dohoda, ve které si Rusko ponechá části ukrajinského území, by umožnily, aby tato genocida pokračovala bez přerušení.

Místo zastavení krveprolití by příměří ponechalo ukrajinské oběti jejich osudu bez jakékoli reálné šance na záchranu. Rovněž by se vzdalo jakékoli možnosti právní odpovědnosti za spáchané zločiny, což je závazek, který na sebe vzaly USA a další státy ratifikací Úmluvy o prevenci a trestání zločinu genocidy. Pouze porážka Kremlu umožní postavit ruské pachatele před soud. Pokud je mezinárodní společenství ochotno obětovat ukrajinské civilisty výměnou za zmrazení války, měli bychom mít alespoň jasno v tom, jaké kompromisy to přináší.

Finanční tlak je dalším faktorem, který podněcuje řeči o jednání, ale to je krátkozraké. Válka nepochybně ovlivňuje globální ekonomiku a ukrajinští partneři utrácejí značné částky – od února více než 100 miliard dolarů – na finanční nebo zbraňovou pomoc Kyjivu. Přesto tyto sumy blednou ve srovnání s odhadovanými náklady na poválečnou obnovu Ukrajiny. Za škody způsobené Ukrajině je výhradně odpovědné Rusko, ale jakékoli příměří nebo vyjednaný mír, které nedosáhnou porážky Ruska, téměř jistě zajistí, že Kreml nebude platit žádné reparace za válečné škody. Místo toho USA a EU – a Ukrajinci v příštích desetiletích – pravděpodobně ponesou hlavní břemeno nákladů na obnovu Ukrajiny, což Rusku umožní vyhnout se následkům své záměrné destrukce civilní infrastruktury.

V tomto okamžiku je jakékoli vyjednané řešení odsouzeno k neúspěchu jednoduše proto, že je nerealistické. Aby mírová smlouva nebo příměří vydržely, vyžaduje to, aby obě strany mohly věřit v její životaschopnost. Vzhledem k rejstříku Vladimira Putina zahrnujícímu opakované porušování ruských závazků respektovat suverenitu Ukrajiny, anexe ukrajinského území, lži o jeho záměrech vůči Ukrajině a přesvědčení, že Ukrajina není skutečným státem, je rozumné očekávat, že Rusko použije diplomacii jako zástěrku k odpočinku, přezbrojení, lepší přípravě a znovu udeří. I kdyby se Kreml zavázal k mírové dohodě, nemělo by se od žádného ukrajinského lídra očekávat, že by riskoval a uvěřil tomu. Místo toho by si Ukrajina pochopitelně také odpočinula, vyzbrojila se a připravila se na odražení očekávaného příštího ruského útoku. Jedinou vnější silou, která může poskytnout životaschopné záruky, je NATO, které se odmítá nechat zatáhnout do této války.

Nyní je možné pouze vojenské řešení. Diplomacie se stane životaschopnou pouze tehdy, když jedna ze stran bude příliš slabá na to, aby pokračovala v boji, a vzdá se nároků na východní a jižní Ukrajinu. V Rusku je taková změna nepravděpodobná, dokud bude Putin u moci. Porážka by mohla změnit ruský kalkul, ale příměří by prostě poskytlo Kremlu cestu, jak se vyhnout převzetí odpovědnosti za katastrofu, kterou způsobil Ukrajině a Rusku.

Namísto zastavení krveprolití jakákoli předčasná diplomatická iniciativa jen zaseje semena budoucí války.

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
3777

Diskuse

Obsah vydání | 28. 11. 2022