Je čas, aby ruská armáda provedla inventuru

12. 7. 2022

 

Dále jsem naznačil, že to může začít představovat pro ruské vrchní velení nepříjemné volby. Bude muset zvážit svou dlouhodobou pozici a to, jak udržet své síly, aby se vypořádaly s budoucími hrozbami, jinými než Ukrajina. Rusko si nebude moci dovolit "ustupovat k hranicím centimetr po centimetru a celou cestu snášet ztráty". Tímto bodem bych se chtěl dále zabývat.

Koncem minulého týdne ruské ministerstvo obrany oznámilo, že po nedávném vypětí v Luhansku potřebují jeho  jednotky pauzu, aby "doplnily své bojové schopnosti", než přejdou do další fáze války. Putin využil této příležitosti, aby vyzařoval optimismus a trval na tom, že není důvod k obavám. 'Z velké části,' řekl minulý čtvrtek na setkání s vedoucími představiteli parlamentu, 'jsme ještě ani nic pořádně nezačali'. Vrátil se ke svým známým tématům, že je to západní podpora Ukrajiny, která prodlužuje válku, a že ekonomický tlak na podporovatele Ukrajiny povede Rusko k vítězství. 'Slyšíme, že nás chtějí porazit na bojišti,' řekl Putin. "Ať se o to pokusí." Jeho dvořané hovoří o naplnění původních cílů zvláštní vojenské operace. Putinův starý soudruh Nikolaj Patrušev, šéf ruské bezpečnostní rady, stále tvrdí, že cílem je 'demilitarizovat' celou Ukrajinu.

Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov vysvětlil, že jeho šéf pouze připomíná, že "potenciál Ruska je v tomto ohledu tak velký, že se nyní do speciální vojenské operace zapojuje pouze jeho malá část ... A proto jsou všechna tato prohlášení Západu [o tom, že ruské ozbrojené síly se potýkají s nedostatkem lidí a techniky] doslova absurdní. Jsou absurdní a ukrajinskému lidu pouze přidělávají starosti."

Cílem tohoto záměrně přeháněného ruského optimismu může být odradit země NATO od ještě většího angažmá a také uklidnit domácí publikum, ačkoli náročnější jedinci budou takové ujišťování považovat za hluboce znepokojující. Proč ruské ozbrojené síly využívají jen malou část svých schopností, když potřebují, aby válka skončila co nejdříve? Na co čekají? Proč nasazují staré tanky a staré vojáky? Po Putinově tvrzení britské ministerstvo obrany poznamenalo, že zatímco v únoru 2022 byly "útočné jednotky prvního sledu vybaveny bojovými vozidly pěchoty BMP-2, která mají pancíř o tloušťce až 33 mm a jsou vybavena výkonným 30mm autokanónem a odpalovacím zařízením protitankových střel", mnoho posil, které nyní přicházejí do služby, "jsou ad hoc uskupení, nasazená se zastaralým nebo nevhodným vybavením".

Putinovo tvrzení, že se ruské síly sotva rozjely, bude pro jeho generály, kteří byli svědky ztráty třetiny a možná i více bojových schopností, novinkou. Ruské jednotky potřebovaly více než dva měsíce, aby dobyly posledních několik procent Luhanska, zatímco ke splnění Putinových minimálních cílů je třeba dobýt ještě polovinu Doněcka.

V rozporu s Putinovými tvrzeními se ruské ozbrojené síly mohou naopak blížit ke krizovému bodu, protože čelí nejen stále náročnějšímu boji na Ukrajině, ale také proto, že riskují dlouhodobou degradaci svých schopností.

Proč mohou mít ruské ozbrojené síly obavy

Existují tři aspekty současné situace, které budou ruské vrchní velení znepokojovat:

Za prvé, nedostatek vojáků. Putin stále nenařídil všeobecnou mobilizaci, pravděpodobně kvůli obavám z její nepopularity, ekonomických dopadů a omezené schopnosti vycvičit osoby bez předchozích bojových zkušeností. Místo toho se ruská armáda snaží nalézt rekruty, kde se dá. Snaží se nalákat veterány, brance a chudé mladé lidi do služby slibem dobrého platu. Objevují se snímky poměrně starých mužů v uniformách, kteří se připravují na boj, a zprávy o vězních s vojenskou službou, kteří jsou propouštěni do armády. Informace přicházející z Ukrajiny jsou však dostatečně pochmurné na to, aby nové rekruty odradily, a jen málo z těch, kterým končí smlouva, se pravděpodobně bude chtít upsat na další období. Pravidelně se objevují, i když těžko potvrzené, zprávy o jednotkách, které odmítají rozkazy k nasazení na Ukrajině.

Za druhé, nedostatečné vybavení. Podle otevřených zpravodajských zdrojů činí kumulativní ztráty vybavení (zničeného, poškozeného, opuštěného nebo ukořistěného) 4 658 kusů, včetně více než 850 tanků. Nedostatek součástek, včetně mikročipů, způsobuje potíže s velkou částí jejich obranné výroby. S problémy se nyní potýkají opravy poškozeného vybavení, příprava uskladněného vybavení k uvedení do provozu i výroba nového vybavení. Vzhledem k tomu, že se staré zbraně uvádějí do provozu, zdá se, že chybí přesný naváděcí systém, a proto jsou raketové údery nepřesné. Existují náznaky, že rakety země-vzduch S-300 jsou používány v roli země-země, pro kterou jim chybí přesnost. Jsou také drahé. Dokonce i dělostřelecké granáty, jichž mají Rusové obrovské zásoby a které byly nezbytné ve všech jejich dosavadních operacích, se vzhledem k rychlosti používání vyčerpávají rychleji, než je možné je nahradit. Tento problém nyní zhoršují ukrajinské údery namířené proti jejich muničním skladům.

Zatřetí se naopak začíná projevovat přesnost ukrajinských systémů, zejména při útocích na tyto muniční sklady. Nyní, když mají Ukrajinci k dispozici systémy dlouhého dosahu, jako je americký HIMARS, mohou být přesné útoky vedeny na vzdálenost více než 60 km. Údery probíhají podle promyšlené strategie, což Rusku nesmírně ztěžuje zvládnutí dalšího postupu. Jedna ze sobotních zpráv hovořila o čtyřech úderech rozmístěných v Luhanské, Doněcké, Chersonské a Černobylské oblasti (posledním cílem je letiště). Způsobují vážné problémy ruské logistice, která je již tak pomalá a neefektivní.

Zásobovací řetězce jsou zvládnutelné, dokud mohou ruské síly bojovat v blízkosti železničních uzlů, ale stávají se stále problematičtějšími, jakmile se uzly přesunou blíže k hranicím, kde se pak materiál musí ručně nakládat na nákladní automobily, které se vydávají na někdy nebezpečné cesty na frontu. Igor Girkin, upřímný nacionalistický kritik kremelského vedení války, si stěžoval, že neschopnost zamaskovat, ochránit nebo přijmout "základní bezpečnostní opatření" u těchto míst představuje "mimořádnou nedbalost" velitelů.

Jiný vojenský blogger si posteskl nad "nevycvičenými blbci", kteří vedou ruskou armádu:

'Navzdory absenci jakéhokoli vojenského utajení kolem dodávek moderního dalekonosného dělostřelectva a MLRS na Ukrajinu, pokračují v soustřeďování dělostřelecké munice ve velkých a pro daný účel nevhodných průmyslových objektech v dosahu nepřátelských raket a dělostřelectva. Přicházejí postupně o všechny sklady. V důsledku toho ztratí schopnost řádně postupovat alespoň tak, jak postupovali dříve. Vznikne tak z ničeho nic divoký "hlad po střelách" v podmínkách, kdy nepřítel obdržel nové dělostřelecké zbraně a MLRS.

Méně dramatické, protože nevedou k velkým požárům a výbuchům, byly útoky na ruská velitelská stanoviště. Ukrajina tvrdila, že v pátek byla zasažena dvě v Chersonu, tedy v oblasti, která se nyní pravděpodobně stane hlavním středem pozornosti. Pokud jsou zasahovány i objekty protivzdušné obrany, umožnilo by to ukrajinským letounům podnikat více výpadů na okupované území.

Dopad těchto útoků na základní ruské kapacity se projeví, až se Ukrajina bude snažit získat zpět Cherson, provincii, která je pro její ekonomickou prosperitu životně důležitá. Ta je již dlouho označována za perspektivní oblast pro protiofenzívu, ačkoli se nejedná o nejjednodušší terén. Ukrajinské úřady vyzývají obyvatele obsazených oblastí, aby opustili region, a ty, kteří nemohou, aby se "připravili na bojové akce, hledali úkryt, vodu a potraviny".

Zranitelnost Ruska

Přestože se tento příspěvek soustředil na nedostatky Ruska, nechtěl bych zlehčovat ztráty, které Ukrajina utrpěla, ani její závislost na západních zemích, pokud jde o pokračující dodávky vybavení a munice, ani ignorovat obavy, že jich stále nemá dostatek. Jejich výkony v nadcházejících bitvách budou bedlivě sledovány, aby se ukázalo, že mohou v další fázi války převzít iniciativu, což by vyžadovalo, aby se ruští velitelé soustředili na obrannou bitvu v Chersonu namísto dalších ofenziv v Doněcku. Pokud v tomto úsilí neuspějí, pak bude debatě na Západě nadále dominovat otázka, jak se vyrovnat s dlouhou opotřebovací válkou s malým pohybem.

Již tak pravidelné předpovědi patové situace odrážejí pochybnosti, a to i mezi těmi, kteří souhlasí s tím, že se relativní vojenská pozice Ukrajiny zlepšuje, že bude schopna v dohledné době zatlačit Rusy zpět k hranicím. Rozšířený je také předpoklad, že Putin je příliš tvrdohlavý a odhodlaný na to, aby někdy připustil, že válka je prohraná, a že tak silný stát, jako je Rusko, má vždy něco v záloze, s čím může jakoukoli bitvu zvrátit. Tyto předpoklady nelze snadno odmítnout. Proto může být závěr tohoto příspěvku docela dobře zpochybněn.

Nejjednodušší vysvětlení ruské pauzy je takové, jaké by se dalo očekávat po tak rozsáhlé operaci, jakou byla Luhanská kampaň, aby se síly mohly zotavit a zregenerovat. Tomu odpovídá, že ruské síly pokračují v ostřelování ukrajinských pozic, pravděpodobně s cílem odradit je od příliš mnoha iniciativ, než budou jejich velitelé připraveni k dalšímu postupu. Lepší využití by však bylo, kdyby ruský vojenský establishment provedl inventuru situace.

Ukrajinské ozbrojené síly mají jediný úkol, bránit svou vlast, k čemuž jsou plně mobilizovány a vysoce motivovány. Naproti tomu ruské ozbrojené síly mají mnoho úkolů. Sdílejí hranice s řadou zemí NATO, které jsou nyní považovány za nenávistně nepřátelské a jejichž počet roste, neboť do aliance vstoupilo Švédsko a Finsko. Mají jednotky nasazené v takzvaných "zamrzlých" konfliktech v Moldavsku a Gruzii, udržují mír mezi Arménií a Ázerbájdžánem a stále podporují Asadův režim v Sýrii. Skupina Wagner, soukromý vojenský dodavatel, hraje v bojích na Ukrajině významnou roli poté, co byla na mnoha místech, zejména v poslední době v severní Africe, využívána jako nástroj ruské strategie.

V nedávných válkách, až do této, Putinovi ruská armáda dobře posloužila. Revitalizace a modernizace armády byla charakteristickým rysem jeho vedení a výrazně se promítá do symboliky ruského státu. Tyto války poskytly výkladní skříň ruskému zbrojnímu průmyslu, jehož zákazníci mohou být nyní trochu znepokojeni tím, že ne všechny systémy fungují tak, jak je inzerováno. Tato válka je zatím mnohem obtížnější. Armáda utrpěla těžké ztráty z rukou údajně podřízeného státu. Její schopnost obnovy, alespoň v krátkodobém horizontu, je omezená. Dokonce i v nejlepším případě z jejího pohledu budou muset Rusové poskytnout vojáky pro okupační armádu, která může očekávat, že bude přepadávána po neurčitou dobu.

Pokud se Rusku ještě podaří najít způsoby, jak postupovat a dotlačit Ukrajinu k defenzívě, pak budou pokračovat. Pokud však nastane doba, kdy se pozice obrátí a ústupy Ruska se stanou běžnými, pak se ruské  vrchní velení bude muset ptát, jaké ztráty jsou přijatelné pro zachování jeho a Putinovy cti a jak velkou část své budoucnosti by mělo v Donbasu investovat. Ať už tato válka dopadne jakkoli, Rusko samozřejmě stále bude mít rozsáhlé vojenské zařízení a zůstane jadernou velmocí, ale v nejhorším případě bude složeno převážně z vyčerpaných a demoralizovaných jednotek se zastaralou technikou, kterou nebude schopno v příštích letech nahradit.

Ruská armáda ukázala, že je připravena stáhnout se z obklíčených pozic - nejvážněji, když se vzdala Kyjeva, a nejnověji, když opustila Hadí ostrov. Vzdát se celé Ukrajiny by byl mnohem významnější krok, kterému se nepochybně bude bránit tak dlouho, jak jen to bude možné. Možná dokonce doufají, že se stažení podaří zvládnout s určitou důstojností v rámci vyjednávání.