Myšlenky ke Dni památky obětí komunistického režimu

27. 6. 2022 / Boris Cvek

čas čtení 2 minuty

27. červen, výročí popravy Milady Horákové, Jana Buchala, Oldřicha Pecla a také Záviše Kalandry, je Den památky obětí komunistického režimu. Myslím, že v této souvislosti je třeba zdůraznit jednu klíčovou věc. V demokratické společnosti, např. USA, dochází k justičním omylům, dokonce i systémovým, nicméně policie i soudy nejsou v rukou jedné mafie, která ovládá navíc školství, tisk, průmysl, armádu, prostě všechno.


Komunistický teror v 50. letech je výrazem totálního ovládnutí společnosti jednou mafií, a to až do roku 1989 (s krátkou přestávkou konce 60. let). Komunisté záměrně a naprosto systematicky vytvořili společnost, ve které nebyla možná veřejná kontrola moci. Soud nad Miladou Horákovou nebyl výrazem nějakých spontánních společenských předsudků, ale se vším všudy monstrproces podle sovětského vzoru, který neměl se skutečným soudem nic společného. Takto KSČ zaváděla v Československu skutečnou totalitu, totální ovládnutí celé společnosti.

Nejde o to, že by Horáková, která nota bene stejně jako Kalandra a mnohé další oběti KSČ věřila v socialistickou budoucnost Československa, dělala něco protizákonného, protože sama zákonnost byla komunisty zničena v promyšleném systému likvidace právního státu a celé občanské společnosti. Srovnatelné popření a zničení práva lze najít kromě Sovětského svazu a jeho dalších satelitů, kromě Číny a jiných komunistických totalit jen v nacistickém Německu.

Milada Horáková a další oběti komunistického režimu nejsou tedy nějakými přehmaty jinak na veřejnou kontrolu moci a právní stát dbajícího režimu. Je tomu přesně naopak: komunisti tak zničili jakoukoli možnost práva a zákonnosti, že bylo možné dojít až k monstrprocesům.

Na druhou stranu komunistická totalita by nikdy neměla sloužit k diskreditaci levice a celé emancipační vlny od Dreyfusovy aféry po gay marriage. Komunistický establishment se ve skutečnosti podobal vrchnosti, vrchnosti vulgární, tupé, nevzdělané, neznalé kultury a jazyků, vrchnosti nacistické. Jeho emancipační agenda byla naprostá lež, ať už v postavení žen nebo Romů, a dělníkům, jejichž jménem se lživě opovažoval zdůvodňovat svou totalitní moc, nedovolil ani svobodné odbory.

Bohužel nezbývá než konstatovat, že totalitními státy jsou stále více také současné Rusko a Čína – a bohužel se mohou vyvíjet směrem k systému, jaký vidíme v KLDR, který je, zdá se, ještě horší, jde-li o míru nesvobody a brutality, než ten stalinistický nebo nacistický.

2
Vytisknout
2751

Diskuse

Obsah vydání | 30. 6. 2022