Ukrajina: Poslední záchvěvy ruské ofenzívy?

9. 5. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 5 minut
Ani při výrazném omezení cílů po porážkách u Kyjiva a Charkiva nevypadají vyhlídky ruského dobyvačného tažení na Ukrajině nijak povzbudivě. 

Postup na Donbasu nyní ohrožují ukrajinské protiofenzívy: Jedna východně i severovýchodně od Charkiva a druhá u města Izjum v Charkivské oblasti, které hrozí odříznout zbylé nejlepší ruské jednotky v izjumském výběžku od jejich komunikačních a zásobovacích linií.


Mnohé v našich představách je podvědomě ovládáno metaforami, které jsme si kdysi dávno osvojili. Tak bývala tradičně německá druhoválečná Wehrmacht popisována jako "sprinter" (včetně dlouho přehlížených experimentů s pervitinem u manévrových jednotek), zatímco Rudá armáda ve srovnání s ní jako "maratonec".

Pokud ale tyto metafory automaticky přenášíme do současné situace, znemožňují nám ji adekvátně zkoumat.

Současná ruská armáda už rozhodně není žádným "maratoncem", a to z celé řady důvodů. Předně celá země trpí vážnou demografickou krizí a armáda kvůli tomu obecně nedostatkem personálu. Dnešní Rusko si rozhodně nemůže dovolit ztrácet stovky a tisíce životů v dobyvačné válce a zničit již tak velmi početně slabou generaci mladých mužů.

Masivní program budování nových "papírových" divizí při naprostém nedostatku personálu vede k tomu, že útočící mechanizované jednotky trpí chronickým nedostakem podpůrné pěchoty - z analýzy počínání obrněných jednotek samotných dokonce některým vyplývá, že osádky bojových vozidel bývají v některých případech neúplné (dva muži v tanku místo tří, atd.). Jakmile takováto "reklamní" jednotka utrpí sebemenší ztráty, rychle se stává zcela bojově neefektivní.

Dále základní útvar, v němž Rusové na Ukrajině bojují - praporní taktická skupina - bývá vyčleněn z vyšší organizační jednotky (brigády, divize) a postrádá vlastní mechanismy doplňování ztrát.

To znamená, že v případě větších ztrát musí být celá taková praporní taktická skupina stažena z fronty do zázemí a tam doplňována. Kromě nešikovnosti zmíněného řešení to samozřejmě znamená další ztráty času, pohonných hmot a přepravních kapacit. Kromě toho vážně poničené jednotky by vyžadovaly k rekonstituci řádově týdny až měsíce. To je při čistě politické metodě stanovování vojenských cílů ale v současném Rusku zcela mimo realitu. Například poražené jednotky stažené od Kyjiva a Charkiva byly znova nasazeny v Donbasu zhruba již za týden.

***

Jak zde bylo v mých článcích opakovaně zmíněno, ruská armáda tradičně klade na první místo dělostřelectvo, v němž má co do počtů i nad současnými západními armádami značnou převahu. Čertovo kopýtko ovšem vězí v ruské armádní logistice (tohoto výrazu mimochodem ruští vojáci obvykle ani nepoužívají, hovoří stále o "materiálně technickém zabezpečení"), která zůstala trčet v nejlepším případě v 80. letech.

Mechanizace nakládky a vykládky materiálu, paletizace, elektronická evidence potřeb jednotek a další západní samozřejmosti zde neexistují. Připočtěme velké ztráty nedostatkových nákladních vozidel s levnými čínskými pneumatikami v ukrajinských léčkách a obtížném terénu - a vidíme, proč se dnes naprosto nehodí považovat ruskou armádu za "maratonce". Příslušné palebné průměry dělostřelectvo vystřílí velmi rychle, jejich doplnění však představuje nesmírně zdlouhavou a komplikovanou operaci. To ruská armáda je dnes sprinterem, který uběhne sto metrů a musí se zastavit a vydýchat. Ukrajinská armáda je teď v roli maratonce.

Mimochodem, dnešnímu Rusku chybí Stalinem vybudovaná, na klíč nakoupená západní (převážně americká) průmyslová základna někdejšího SSSR. A dokonce ani ten nebyl schopen vyrábět nákladní automobily v dostatečných počtech a kvalitě. Během celé "Velké vlastenecké války" dokázal sovětský průmysl vyrobit jen něco přes 200 000 nepříliš dobrých vlastních náklaďáků, zatímco zhruba dvojnásobek mnohem lepších dostal na základě Lend-Lease Act z USA.

Dnes to však není Moskva, kdo získává masivní pomoc ve vojenském materiálu, zbraních a technice od západního průmyslu. Taková pomoc naopak providelně míří na Ukrajinu.

***

Plánovaný obkličovací manévr na Donbasu se zjevně Rusům nedaří a někdejší hlavní osa postupu ze severu, již zmíněný Izjum, bude v pro ně příznivém případě brzy pouhou defenzivní pozicí.

Jestli se jim ještě jednou podaří přenést hlavní ofenzívní úsilí na jiný směr je v tuto chvíli spíše předmětem spekulací a "dojmů" pozorovatelů než tvrdých dat.

A představa, že od základu špatně zorganizovaný, nekompetentně řízený, zkorumpovaný a morálně upadlý ruský válečný stroj může rozhýbat všeobecná mobilizace, která by v současné situaci nejspíše definitivně pohřbila ruskou ekonomiku, patří do říše snů.

3
Vytisknout
8505

Diskuse

Obsah vydání | 12. 5. 2022