Proč už spolu nemluvíme o politice a co dál

5. 10. 2021 / Petr Homoláč

čas čtení 7 minut

Na ty narozeniny jsme jezdili přes 30 let, ale tentokrát se tam prý už nemáme bavit o politice. To tu hodně dlouho nebylo, to je zlý sen, kdysi za komunistů nás učili odmalička, kdy a kde o politice mlčet.

Politika dnes rozděluje stará přátelství, dělící linie jsou nepřekročitelné. A debaty vedou jen k většímu nedorozumění, naštvanosti a odcizení, dokonce napříč rodinami. Začalo to s Babišem a Zemanem a graduje to, kam to dospěje? Zase Dobrý Čech – udavač?

Mnohá témata jsou sporná, ale nezbytně potřebujeme se dohodnout, tedy normálně komunikovat.

Jedny bytostně uráží nebetyčná prolhanost vrcholných politiků, druzí to berou jako jejich pracovní nástroj. Obdobně se zlodějinami - prý kradou všichni. Tihle straší migrantama, tamti se víc obávají agresivního Ruska a Číny. Jedni vyzdvihují, že vláda myslí na lidi a zvyšuje platy, druzí se hrozí, jak nás zadlužuje a vyrábí inflaci. Babišova vláda je nejhorší na světě v covidu, její příznivci tvrdí, že to zbabrali všude. Východ Evropy prý ctí křesťanskou rodinu odmítáním LGBT, jenže západní Evropa to vidí v rozporu se základním evropským právem individuální svobody i základním kamenem křesťanství, kterým je tolerance. Kardinála Duku straší homosexuálové, papež František vidí zlo v sexuálních deliktech kněží.

Mnohá témata jsou sporná, ale copak už se nedokážeme shodnout ani na tom úplně zásadním a základním - že krádeže politiků ani jejich ustavičné účelové lhaní nelze tolerovat?

Jistěže bychom se na tom shodli, za normální situace. Na prezidentské standartě je napsáno Pravda vítězí, dnes se neshodneme ani na tomhle? Zřejmě proto, že by z toho vyplynuly zcela zásadní důsledky.

Tahle zvrácená situace totiž určitým lidem vyhovuje. Nemají rádi otevřenou společnost, ani svobodnou tolerantní západní Evropu. Nezáleží jim na právním státě a nechápou tragické důsledky jeho rozkladu, ani co znamená a jak končí tzv. převzetí státu. Vláda tvrdé ruky jim nevadí, na rozdíl od těch svobodomyslných nemívají problém poslouchat a přizpůsobit se, možná to je jejich hlavní a jediná komparativní výhoda.

Nevadí jim vláda bývalých komunistů podporovaná KSČM a extremisty právě proto, že mnohem víc vadí těm úspěšnějším, těm, které oni trochu nesnášejí a závidí jim. Když Babišovy úřady na někoho zakleknou, možná to tihle lidé ještě oceňují. A když pak finančáky ani přes prohrané soudy nevracejí postiženým peníze - no a co, tak ať ničí zbohatlíky. Proslulá česká závist tu zřejmě taky hraje roli.

Možná za komunistů žili tihle lidé víc v pohodě, sice za ostnatým drátem a chudší, ale mladší, šťastnější, možná relativně úspěšnější nebo důležitější. Možná po roce 1989 čekali blahobyt, který k nim nedorazil a dnes se děsí novot a migrantů.

Není vlastně divu, že těm lidem není zrovna příjemné o svých motivech a postojích mluvit a hlásit se k nim, možná ti lepší z nich se za ně dokonce trochu stydí. Navíc, obhajovat způsob a styl současného vládnutí je nadlidský úkol. Raději se tedy nechtějí o politice bavit.

Jejich jednání je lidsky a psychologicky celkem pochopitelné. V té jejich nechuti k diskuzi se dá najít i jisté přiznání si těch ne zrovna košer postojů. Optimista by v tom našel i naději na jejich sebereflexi a na návrat k normální nezfanatizované mezilidské komunikaci v budoucnu.

Bohužel, dnes jsou diskuze s těmito lidmi asi opravdu zbytečné. Argumenty a fakta je nepřesvědčují, o ty jim nejde a nezajímají je, rozhodující jsou jejich emoce. Andrej je prostě jejich člověk, ten to všem ukázal. Bývalý komunista a přitom veleúspěšný i v kapitalismu, urputné hovado, řekl prý o sobě. Ať je jakej chce, ať udělá cokoli, on je jakési jejich zadostiučinění, taková jejich tajná láska, a hlavně - vztyčený prostředníček na většinovou společnost,.

Fenomén Babiš opustil protikorupční rétoriku a dnes v podstatě těží ze vzdoru nespokojených a neúspěšných proti roku 1989, proti svobodné západní společnosti, proti novému a neznámému. Využívá ve světě stokrát obehraného nacionalismu, skutečnou demokracii vyměňuje za národní třeštění a tradiční české zápecnictví. O všem chce rozhodovat autoritář, formou vlády jde o jakousi pseudoparlamentní nacionalistickou oligarchii. Její styl stručně vystihuje název buranokracie s čímž ladí i současná politika Hradu. Volí to převážně lidé s nižším vzděláním, starší, ale řídí to mazaní političtí manipulátoři, vezou se bezskrupulózní prospěcháři. Nezbytnou umožňující podmínkou je brutální prznění ústavních principů prezidentem Zemanem.

Z prostého popisu i výčtu zúčastněných je jasné, že je to cesta zpět. Kdyby nic jiného, tak to vymře a zásadní změna k normálnímu společenskému diskurzu přijde dříve či později.

Pokud se ovšem nezblázníme všichni a ještě víc! Autoritářský styl vládnutí se zalíbil dalším, "řídit stát jako firmu", je lákavě jednoduché. Vezměme třeba ODS: Vondra je rozhodnut bránit autoritářského Orbána tedy neliberální demokracii, Stanjura neshledává chybu na Polsku, kde vítězové voleb mohou všechno, takhle zcela demokraticky přišel k moci kdysi i Hitler. Tvůrci americké ústavy tomu před 250 lety říkali teror většiny a hrozili se toho stejně jako diktatury. A další - Zahradila neodolatelně přitahuje komunistická Čína, Černochová se Skopečkem nás budou prý bránit proti totalitě Evropské Unie atd. A to je ODS ještě na té racionálnější straně českého politického pološíleného panoptika.

A skoro všem, od SPD přes Babiše až po Kalouska, strašně vadí mladí Piráti. Manévrovací prostor různých šíbrů by zásadně omezila transparentní státní správa a její digitalizace, možnost vyřídit si všechno s úřady na jednom místě i z domova je pro nabubřelou státní správu hodně špatná zpráva - mizí šance pro úřední svévoli, potažmo korupci. A tak se Piráti ocitají pod soustředěnou palbou hnojometů ve vybrané společnosti českých strašáků - Evropské Unie, Sudeťáků, migrantů a Eura.

Změna bude složitá, jsme na ten náš zasmrádlý chlíveček prostě už zvyklí. Přece si nenecháme po mnohá desetiletí pěstěný klientelisticko-oligarchický stát ničit od Pirátostanu. Ze stejného důvodu jako v Evropě jedni z mála neumožňujeme zahraničním Čechům snadnější korespondenční volbu, ty tuzemské byzantinské poměry by lidé znalí světa dostatečně neoceňovali a nepodporovali.

No vida, hluboce rozdělená česká společnost se přece jen na něčem dokáže shodnout.


0
Vytisknout
5906

Diskuse

Obsah vydání | 7. 10. 2021