Trumpismus v ČR

4. 10. 2021 / Pavlína Antošová

čas čtení 4 minuty

Pokud vymezujeme oligarchu v politice jako svébytný typ, začnou se vynořovat zajímavé shody mezi různými jedinci. Za prezidentského mandátu Donalda Trumpa oplývali zahraniční státníci a jejich doprovod velkou vynalézavostí při vyjadřování nesouhlasu. (Například manželka japonského premiéra během recepce předstírala neznalost angličtiny, aby s Trumpem nemusela mluvit). Andrej Babiš patřil mezi několik málo politických představitelů, kteří o takové setkání opravdu stáli. Což rozhodně dává smysl. Pro načrtnutí jeho vzájemné podobnosti s Trumpem se nabízejí tři hlediska – tři jejich postupy: Odstraňování nepohodlných, odvádění pozornosti a vychloubání. Lze jistě namítnout, že se s nimi setkáme také u většiny politiků – neobchodníků. Avšak Trump a Babiš je vybrousili.

 

Nepohodlní bývají odstavováni podle zásady o ničení konkurence. A oligarcha, který jako nováček vstoupil rovnou do vrcholné politiky, nechápe pravidla ani potřebu dialogu. V obou zemích se však nepohodlní mohou aspoň ozvat. Ve Spojených státech se původní obyvatelé za ošklivého zimního počasí shromáždili na protest proti ropovodu, jenž se měl táhnout i přes jejich posvátná území. Zato drobným českým, moravským a slezským farmářům svítilo podzimní slunce, když se vydali do Prahy na traktorech, aby posílili letenskou demonstraci a vyjádřili odpor proti rozpínavosti Agrofertu.

Pozornost odvádí oligarcha často tehdy, když se média mohou zavrtat do jeho minulosti. Trumpovi to začalo hrozit už před inaugurací. Velmi se mu proto hodilo představení kultovního muzikálu Hamilton, které zhlédl tehdejší nastávající viceprezident Mike Pence a jež divadelníci provázeli proslovem o blahodárnosti diverzity. Vládce obchodního impéria si u nich i u novinářů začal vynucovat veřejnou omluvu. A svou absurdní žádost několikrát opakoval. Výrazně jiný kontext představovalo v České republice znovuotevření vrbětické kauzy. Uvedení klíčových skutečností vládě prospívalo, ale na tom v té době nezáleželo – podstatné je, že informace o podrobnostech tragédie ve veřejném prostoru zazněly. Musely zaznít. Avšak zajímavě působí načasování: Stalo se tak těsně po nalezení a zveřejnění Babišovy karty agenta StB. Jednalo se pouze o náhodnou časovou shodu? I kdyby ano, svého času Babiš například usilovně křísil pachuť, která tady zůstala po jeho uměle stanoveném protihráči Kalouskovi. (Po etické stránce přitom spolu ztělesňují rčení „jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet").

Oligarchovo vychloubání svědčí o nulovém smyslu pro uměřenost, který souvisí i s návykem na reklamní kampaně. Trump se údajnou úspěšností své prezidentské politiky – podle něho nejzářivější v dějinách USA – pochlubil mimo jiné na mezinárodním fóru, a delegáti OSN si tím pádem užili předčasný silvestr. Babiš se ve volné chvilce uchýlil ke komunikačnímu prostředku, který si shodně s Trumpem oblíbil – tedy ke Twitteru – a na sklonku léta 2021 zde zopakoval své neskutečné tvrzení "best in covid". Nejenže v tomto ohledu ani nemůže vypuknout žádná soutěž; středoevropský magnát po takové drsné účelovosti znovu sáhl v době, kdy Česká republika v poměru úmrtí na počet obyvatel figuruje jako pátá (nejhorší) na světě.

V listopadu 2020 se Američané spojili, aby dosáhli změny. Rozšířeným heslem těch dnů se stalo "Vote him out" – „Odstraňte ho hlasováním". Jistě – za Bidenova prezidentství se také vyskytují některé velice sporné momenty; ale jejich rozsah, frekvence a dopad se s trumpovštinou nedají srovnat. To občané Spojených států věděli – a tuto změnu si zajistili nebývale vysokou účastí ve volbách. Nyní vyvstává otázka, jestli se i v České republice k něčemu podobnému vzchopíme.

1
Vytisknout
6397

Diskuse

Obsah vydání | 7. 10. 2021