Český neoliberální experiment za jeden rok připravil o život víc lidí než komunistický režim

12. 3. 2021 / Daniel Veselý

čas čtení 5 minut

Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous

Domnívám se, že už dále nemá cenu chodit okolo horké kaše: česká mutace neoliberalismu, konkrétně thatcherismu, jež u nás byla s velkou pompou zaváděna v 90. letech Václavem Klausem a jeho kumpány, nese shnilé ovoce v podobě tisíců zmařených lidských životů. Ani tolikrát zlořečený komunistický režim trvající dlouhých 41 let nedokázal připravit o život tolik lidí jako český neoliberální experiment za jeden pouhý rok.

Čísla hovoří jasně; zatímco komunistickému režimu se připisuje zhruba 6 tisíc obětí, cynická promořovací strategie oligarchické vlády umocněná tlakem průmyslových a podnikatelských lobby nese lví podíl na téměř 23 tisících oficiálních obětí koronavirové pandemie. Celková bilance covidové infekce však již mohla překonat hranici 30 tisíců skonů, bereme-li v potaz nadměrná úmrtí. A to nejsme zdaleka u konce. Další tisíce Čechů zbytečně zemřou v následujících měsících, než nás z této noční můry vysvobodí kolektivní imunita získaná plošnou vakcinací. Podle hlavního epidemiologa pražského IKEMu Petra Smejkala se v červnu můžeme dostat až ke 40 tisícům oficiálních obětí.

Jistě, můžeme oponovat, že nebýt patogenu, nikdy by k takové tragédii nedošlo – navíc předchozí režim své nepřátele zbavoval života vědomě. To je samozřejmě rozumný argument, který mé výchozí tvrzení poněkud oslabuje. Nabízí se ale otázka, do jaké míry jsou státní instituce připraveny čelit pohromě, před níž epidemiologové varovali už před téměř 20 lety.

Pokud se podíváme na statistiky zohledňující příčiny úmrtí obětí minulého režimu, zjistíme, že drtivá většina z nich (4500) zemřela ve vězení. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) nikterak nespecifikuje, zda se některým z těchto úmrtí dalo předejít, či nikoliv. Vždyť za mřížemi se umíralo a umírá i po roce 1989. Nadto situace v komunistických kriminálech byla přece dramaticky odlišná během stalinského teroru v první polovině 50. let a v 60. až 80. letech. Nicméně ani v 50. letech, kdy docházelo k největšímu bezpráví, nadměrná úmrtnost zdaleka nedosahovala takové výše, jako je tomu nyní. Pandemie v tomto ohledu dokonce o půl procentního bodu překonala poslední rok 2. světové války. Komunistický režim bezesporu vědomě usmrtil stovky osob, a to popravami, mučením či zastřelením při útěcích z lágrů nebo republiky, jak detailně dokládá Lubomír Vejražka v článku s názvem Účet za 40 let komunismu. Mrtvé i vězně lze spočítat, lidské utrpení ne.   

Jestliže byla komunistická éra poznamenána spoustou neodpustitelných zločinů, jak lze potom nahlížet na zločiny českého neoliberálního kapitalismu v době koronavirové krize? I kdyby se v 50 procentech případů nedalo úmrtím na infekci zabránit, stále hovoříme o zhruba 11 až 15 tisících mrtvých během jediného roku. A nehumánní přístup předních politických činitelů k epidemii, opozici nevyjímaje; přístup, jejž umocňuje kriminální tlak průmyslových a podnikatelských lobbistů na politiky, aby montovny běžely hlava nehlava, je jasným viníkem této tragédie.

Podle matematika Reného Levínského je jednou z příčin vysokého počtu zemřelých na covid „skutečnost, že se česká vláda na rozdíl třeba od té německé chová asociálně, doslova nelidsky“. Levínský je přesvědčen o tom, „že to, jakou máme dnes vládu a jak se obecně při pandemii jako národ chováme, vychází stále ze syndromu divokých devadesátých let, kterého se pořád nedokážeme zbavit“. Levínský má svatou pravdu, vždyť neoliberální ortodoxie akcentuje sobecké zájmy jednotlivců na úkor zájmů celé společnosti, potažmo státu. Ten je zapotřebí jaksepatří vykuchat, aby nestál v cestě svobodným individuím, či spíše obřím korporacím, jejichž jediným smyslem existence je maximalizace zisku. Jakmile udeří katastrofa postihující celou společnost, je na každém z nás, jak se s tím popereme – jak nedávno naznačil ministr Blatný.

Když Václav Klaus a jeho poskoci v českých podmínkách zaváděli tehdy už zdiskreditovaný thatcherismus, nestála jim v cestě žádná opozice, přestože se Česká republika mohla vydat jinou, rozumnější cestou. Klaus a spol. za nadšeného přizvukování sdělovacích prostředků začali s vervou sobě vlastní budovat mafiánský kapitalismus, jehož shnilé plody sklízíme dodnes. A výsledek? ČR se stala nesvéprávnou montovnou vydanou na milost a nemilost velkým korporacím, což ostatně potvrzují i kapitáni průmyslu, když odmítají zastavit fabriky, neboť by čelili hromadným žalobám od zahraničních firem. A mezitím zbytečně umírají tisíce lidí, přičemž viník tohoto stavu je dobře znám.

 

4
Vytisknout
8931

Diskuse

Obsah vydání | 16. 3. 2021