10. 12. 2020 / Daniel Veselý
Žijeme v naprosto unikátní době, kdy se mnohé z přetrvávajících problémů, jimiž se dennodenně zabýváme, stávají ve světle možného společenského rozvratu takřka irelevantními; kolapsu, ke kterému může dojít již v tomto století, jak varuje více než 250 výzkumníků z celé řady vědních oborů. Zajisté, nemůžeme ignorovat běžné „provozní záležitosti“, jako je dění na domácí politické scéně, včetně groteskního úsilí jednoho mesianistického naivy o restart „slušné politiky“, apod., nicméně pokud budeme i nadále prokrastinovat tváří v tvář možné záhubě, vše může být nenávratně ztraceno.
V první řadě je třeba neprodleně a především efektivně čelit postupnému klimatickému rozvratu, což úzce souvisí i s řešením pandemické krize, jak se dočteme v robustní studii publikované v lékařském časopise Lancet. Účinný globální postup proti klimatické krizi a pandemii přitom přináší značné výhody, konkrétně lepší veřejné zdraví, výkonnější ekonomiku a důmyslnější environmentální ochranu. A nejen systematická devastace panenských ekosystémů, ale i tání permafrostu a zvyšování mořské hladiny v důsledku globálního ohřívání významně přispívá ke vzniku a rozmachu smrtících epidemií.
Jedno je zcela evidentní: pokud budeme i nadále pokračovat v nastalém kurzu, riziko globální katastrofy je víceméně reálnou vizí. Přechod na obnovitelné zdroje sice bude obnášet nejeden problém a zádrhel, nicméně jedině tak se můžeme vyvarovat apokalypsy. Autor globálního zeleného nového údělu – ekonom Robert Pollin – konstatuje, že dosažení nulových emisí do poloviny století by vyžadovalo investice odpovídající zhruba 2,5 procentům globálního HDP ročně.
Ačkoli zlí jazykové tvrdí, že přechod na zelenou energii dozajista povede k ekonomickému zhroucení a obrovskému lidskému strádání, opak je pravdou. Masivní investice do realizace globálního nového zeleného údělu by se v průběhu času vrátily zpátky, jelikož na celém světě by došlo ke snížení energetických nákladů pro spotřebitele. Vytváření nových pracovních míst a implementace spravedlivých politických strategií k přechodu na obnovitelné zdroje jsou jádrem tohoto ambiciózního projektu. Kupříkladu v Indii by při investicích ve výši dvou procent HDP každý rok po dobu dvaceti let bylo vytvořeno 13 milionů pracovních míst ročně.
Nikdo příčetný snad nepochybuje o tom, že onou příslovečnou žábou na prameni, jež se zuby nehty brání přeměně globálního energetického systému (a tím pádem urychluje smrtící marš k propasti), je korporátní kapitalismus chronicky závislý na dobývání fosilních paliv. Nadnárodní korporace, ať už hovoříme o energetických gigantech, farmaceutických korporacích nebo finančních institucích, mají světové vlády hluboko ve své kapse. Přestože si nyní připomínáme páté výročí ratifikace pařížské klimatické dohody, země G20 jen v rámci programů na ekonomické zotavení od vypuknutí koronavirové pandemie poskytly fosilnímu průmyslu přinejmenším 233 miliard dolarů (nepočítaje v to roční apanáž přesahující půl bilionu dolarů ročně).
Dokonce i představitelé vědecké obce nyní bez obalu přiznávají, že bezuzdná honba za HDP za cenu světa rozvráceného katastrofickou klimatickou změnou, nedostatkem nerostů a hmot může do poloviny tohoto století rozložit lidskou civilizaci. Podle výzkumníků podporovaných výzkumným a inovačním programem Evropské unie Horizon 2020 kapitalismus tak, jak ho známe, nedokáže podpořit tranzici na čistou energii.
Nabízí se samozřejmě otázka, jak z této šlamastyky ven. Multinacionální koncerny podle mého soudu nakonec pochopí investiční východy zelené agendy (některé z nich už to pochopily), takže s kolapsem kapitalismu nelze v následujících letech počítat. Máme však na výběr: buďto budeme předstírat, že se nic tak dramatického neděje, a budeme i nadále jako somnambulové kráčet vstříc záhubě, anebo ze všech sil budeme volat po přeměně globálního energetického systému, aby existovala reálná možnost k vybudování spravedlivějšího světa bez absurdní koncentrace moci v několika rukou; světa, kde bude méně mizérie, než je tomu dnes. Pokrok totiž spočívá v uskutečňování zdánlivých utopií.
Diskuse