Neuvěřitelná krutost

14. 9. 2020

čas čtení 1 minuta
Nikdy jsem nečekal, že se v tomto světě stane něco takovéhohle.

Jak daleko se můžeme dostat? Spát na hřbitově, to je příliš, píše Mohamed Sapry.

Chci říct, viděli jsme, jak lidi spí na silnicích nebo v parcích nebo na pláži, ale na hřbitově, to je nové.

A zajímavá věc: nikdo neví ani si nikdo nesnaží dělat nic s tím, že se nám to snaží ztížit.

Chci říct, co chcete, abychom udělali, kam chcete, abychom šli, když lidé spí na hřbitově?

Proč prostě nezemřeme - jsem si jist, že jim by to bylo jedno.

 

Jestliže jsme uprchli před smrtí a zanechali jsme za sebou své domovy a rodiny, hledali jsme pokojný život, nechtěli jsme spát na hřbitově, ani se stát obětí požáru, ani být vězněni.

Už si nemyslím, že by se mohlo stát ještě něco horšího, kromě toho, že jednoho dne lidi začnou umírat a to se blíží, protože se uprchlíkům už stalo všechno to nejhorší, co se jim mohlo stát.

Spí v blátě, mrznou, hladovějí, nemají možnost se umýt, nemají přístup ke zdravotní péči a mnoho, mnoho dalšího.

Každý den trpíme, ale všem je to jedno a nechtějí to vidět. Lidi nás ignorují.

A jestliže někdo něco neudělá, všichni budeme obětmi.

Zdroj v angličtině ZDE   


 

0
Vytisknout
13657

Diskuse

Obsah vydání | 21. 9. 2020