Koronavirus: Američtí lékaři zachránili život dvou bratrů, 15 a 16 let, jen s nejvyšším úsilím

24. 8. 2020

čas čtení 5 minut

Jak je to možné?


Na fotografii vidíte rodinu Gravesonových z města Alexandrie v americkém státě Virginie. Mnoho Čechů protestuje, že je to vopruz muset zase nosit roušky, tak jim Babiš povolil, před volbami,  je nenosit. Proč se starat, že, a proč dodržovat sociální distancování, když koronavirus přece postihuje jen důchodce nad hrobem.

Skutečně?
V Gravesonově rodině koronavirus skoro vůbec nepostihl rodiče. Avšak dva synové Gravesonových, sportovec Matthew, 16, a Timothy, 15, měli neuvěřitelně vážný průběh nákazy. Strávili v nemocnici v bezvědomí měsíc. Lékaři je zachránili jen s nejvyšším úsilím.

 
 
Nakažen koronavirem byl nejprve jejich otec. Rodina velmi pečlivě dodržovala všechna antikoronavirová opatření, otec, George Graveson, však říká, že virus zřejmě dostal při nákupu potravin v supermarketu. Pokračuje: "Trochu jsem kašal a pak jedno odpoledne jsem měl zimnici. Nebylo to nic moc."

Matka Sherry Gravesonová: "Měla jsem na koronavirus pozitivní text a nebylo to nic. Ani jsem neměla rýmu. Žádnou horečku. Žádný kašel, nic. Proč? Má dcera byla s námi v domě po celou dobu a taky nedostala nic. Nedává to smysl."

Avšak koronavirem byli nakaženi oba synové Gravesonových, šestnáctiletý Matthew a patnáctiletý Timothy. A u nich byl průběh nákazy tak vážný, že se oba octli na prahu smrti a lékaři jim zachránili život jen s nejvyšším nasazením.

Timothy Graveson: "Já jsem ani netušil, co je to ventilátor. Nevěděl jsem co je ECMO ani co je podpůrný zdravotní systém, který vás udrží při životě. Netušil jsem, jak vážné to může být, takže jsem tím pádem nepanikařil."

Otec: "Matthew, to je kluk, který je příkladem toho, že je někdo mladý a zdravý. Pořád cvičil. Byl součástí všech sportovních týmů. Teď nemůže vyjít do schodů. Lékaři nás varovali, že mu poklesne objem kyslíku v krvi a hrozí mu selhání všech systémů organismu. Šlo to neuvěřitelně rychle."

Lékař dr. Erik Osborne: "Používali jsme pro oba chlapce stroje ECMO. (ECMO je Extracorporeal membrane oxygenation, mimotělesné membránové okysličování. Též je známé jako podpora udržení pacienta při životě mimotělesnou technikou, která poskytuje dlouhodobou podporu srdci a dýchání pacientům, jejichž srdce a plíce nejsou schopny poskytovat dostatečnou výměnu plynů, aby se organismus udržel při životě.)  Je to nejvyšší forma životní podpory organismu, jakou máme k dispozici. 95 procent našich pacientů na ECMU by bez toho zemřela. Ten stroj v podstatě nahradí vaše srdce a vaše plíce tím, že vypumpuje vám krev z těla, okysličí ji, a vrátí ji zpátky. Je to metoda poslední záchrany. Posunujeme hranice fyziologie a přivádíme pacienta do míst, kam by on sám nikdy nezašel. Suspendujeme pacienta ve stavu těsně před smrtí a udržujeme ho v tom stavu dlouhé dny či týdny, než se mu zotaví plíce.

U těchto pacientů myslíte na tu mlhavou hranici mezi životem a smrtí. Co se týče Matthewa, pamatuju na dny, kdy jsme snížili jeho léky a snažili jsme se ho probudit, abychom zjistili, jak  je na tom, a nedostali jsme z něho nic. Nereagoval. Vůbec jsme nevěděli, jak je na tom jeho mozek, jestli je v pořádku, jestli je ještě schopný fungovat. Máme k dispozici nejmodernější lékařské prostředky, ale v tu chvíli se snažíte pacienta stimulovat tím, že ho chytnete za rameno, díváte se mu do očí, zkoumáte, jestli na vás jeho oči reagují. Bude to znít nevědecky, ale je něco na tom, když se díváte do pacientových očí a vidíte, že ještě jsou živoucí bytost a možná jsou schopni poznat, že se dívají na jinou živoucí bytost, a vidíte a cítíte jejich životní sílu.

Zdravotní sestry to dokážou cítit po celou tu dobu. 'Reaguje na to, co mu říkáte?' 'Ne.' 'Pohnul nohama?' 'Ne, ale on je ještě pořád tady. Je pořád tady.'"

Matthew: "Já si pamatuju ty sny. Byl jsem v nějaké opuštěné nemocnici a byl jsem k posteli připoután řetězy. Bojoval jsem s těmi řetězy a snažil jsem se utéci. Když jsem se probudil, nedokázal jsem poznat, co je skutečnost. Viděl jsem místnost v nemocnici a tabuli na zdi, ale den a měsíc nedávaly smysl. Bylo to jako: Kde jsem? Co se stalo s celým květnem?"

Timothy: "Já taky. Trvalo to celý měsíc, který si vůbec nepamatuju. Když jsem se probudil, myslel jsem si, že jsem pořád ještě ve snu. Všechno bylo černé jako tma. Nejprve se vrátil zvuk. Slyšel jsem přístroje zase pípat, a začal jsem cítit, že mám na pažích přidělány postroje. Nemohl jsem hnout rukama, nohama, tělem, nic. Nevěřil jsem, že jsem zpátky ve skutečnosti, než mi maminka pustila video mých učitelů a všech, jak se za mě modlí. Pak jsem si uvědomil. Aha. Tohle musí být skutečnost. To je příliš šílené i na sen."

Matthew: "Ta podpora od lidí je vynikající, a já jsem vděčný. Ale část mě si pořád říká: Proč já? Byl jsem zdravý. Nikdy jsem nebyl nemocný. I během karantény jsem cvičil a sílil jsem, a pak jsem zhubl o 25 kilo a probudil jsem se jako vyzáblý chlapeček. Budu toho muset hodně znovu vybudovat."


Podrobnosti v angličtině ZDE   


 

0
Vytisknout
6726

Diskuse

Obsah vydání | 27. 8. 2020