Velikonoce byly „zavirovány“ už dávno (ideově)

6. 4. 2020 / Miloš Dokulil

 

Území nazývané též Palestina bylo v uvedené době provincií Říma; jeho sídelním městem pro prokurátora byla Caesarea Maritima (s různými přívlastky takových „Caesareí“ bylo víc). Pontius Pilatus nebyl zrovna „pohodovým“ správcem země. Už teď ovšem víme, že Pilát nesídlil v Jeruzalémě. Už to, kde a jak by bývalo mělo dojít k soudu nad Ježíšem, je nikoli snadno a automaticky zodpověditelné; nemluvě již o možné režii soudního projednávání té kauzy, když ji známe jenom z biblického podání. Římané neřešili občanské pře svých „poddaných“; zabývali se jen závažnými kriminálními případy, kde obžalovaným hrozil trest smrti. Z čeho vůbec byl Ježíš obžalován? 40 či 50 let po jeho smrti a ve zcela jiných státoprávních a osobních poměrech ve sledované oblasti stěží se něčeho dopátráme, zvláště když židé (s „ž“ jako stoupenci víry; s „Ž“ jako reprezentanti národa) již neměli svůj jeruzalémský chrám; a „kristovci“ ve své původní domovině byli jen bezvýznamnou sektou, než aby měli možnost odvolávat se na nějaký „hrdelní“ soudní případ proběhnuvší již tak dávno. Nehledě též na to, že nebylo radno Římany dráždit, že snad byli vrahy významného proroka.

Zcela zásadní záležitost se ovšem týká toho, zda tzv. „svatý týden“ (či především jeho „triduum“, tj. jakoby „třídenní“ čas) mohl proběhnout tak, jak nám to odkázala evangelia. U židů totiž každý nový den nezačínal teprve půlnocí, ale již od předchozího soumraku. Takže třeba čtvrtek začíná již ve středu v podvečer; čili podle občanského kalendáře ze čtvrtečního závěru dne do pátečního rána máme jen nanejvýš možná 8 hodin, zatímco podle židovského podvečera, jímž by čtvrtek teprve začínal, budeme tu mít navíc o 24 hodiny víc. Jenže i tak se to potom podle biblistů seběhlo až příliš rychle. V pátek hned ráno měl být nad Ježíšem vynesen již soudní ortel římským prokurátorem Pilátem. Ještě téhož brzkého dopoledne byl podle evangelijního podání Ježíš jako odsouzenec vyveden na popravčí místo a tam ukřižován. Ve tři hodiny odpoledne již nežil. Údajně se Ježíšovo pohřbení mělo podařit ještě v onen páteční podvečer (což ovšem je již židovská sobota, navíc takto začínající jeden z klíčových svátků v roce, kdy již nebylo možné něco konat, tím méně někoho pohřbívat!). Podle židovského pojetí dní by v pátek večer po Ježíšově smrti načínala – jako druhý den – sobota a v sobotu večer – prorocky i evangelijními citacemi zázračně předjímaný – „den třetí“; ačkoliv takto bychom se nemuseli dopočítat ani celých 2 x 24 hodin! (O tom jsem se tu již zmiňoval v BListech z 20/3/2020.)

Je tu další problém hned s tím skalním hrobem. Kdyby se opravdu podařilo Ježíšovým stoupencům včas získat to tělo umučeného popravence k pohřbení, a kdyby skutečně následně došlo k onomu jedinečnému zázraku Ježíšova nanebevzetí, to hrobní místo by určitě od počátku bylo uctíváno jako posvátné; ne že o tři století později matka císaře Konstantina Helena by je teprve za odměnu dala bez přijatelných záruk hledat.

To nanebevzetí je přitom též problematické. Pokud se o něm některý evangelista zmiňuje, pak s žádným dalším evangelistou se neshoduje hned vytčenou lokalitou, a ovšem rovněž dalšími doprovodnými okolnostmi. Stylisticky nelze přehlédnout, jak se píše o tomto zázraku v 1Kor 15:5-8; půjde zde zřejmě o jeden z dodatečných vpisků, protože pozdější apoštol Pavel svou vizi Krista nespojoval s jeho ještě výchozí ježíšovskou „tělesností“, nýbrž s „pneumatickými“ charakteristikami už pro „příští život“, jak se Pavel sám o tom zmiňuje. (Opět se zde jedná o tématiku z mé před rokem vytištěné knihy, která kupodivu zatím postrádá regulérní – aspoň elektronicky běžně dostupný – přístup k zájemcům; jde tu o publikaci „Kristus Ježíš, anebo Ježíš Kristus?“ Dalších pár „velikonočních“ témat čtenář BListů v nich najde též pod mou „autorskou jmenovkou“; a nejen tam.)

(Kdo se letos chystá k účasti na velikonočních obřadech, nezapomínat na viry! Rovněž na to jsem již v BL upozorňoval.)