Pozor na národovectví (i české). Neumějí si Angličani vládnout?

19. 3. 2019

čas čtení 4 minuty


Chaos ve Westminsteru ukazuje, jak si Británie nedokáže poradit se svými démony. Irský komentátor Fintan O'Toole brilantně analyzuje nebezpečí národovectví - zejména když (většinou) vůbec nevíme, co je sakra naše národní identita.


Při pozorování chaosu v londýnské Dolní sněmovně člověka napadá, že si Angličani vůbec nedokáží sami sobě vládnout. Je to jako případ náhle osvobozených afrických kolonií v padesátých a v šedesátých letech.

Jestliže, podobně jako brexitéři, si představujete, že jste utlačovanou kolonií, které se chce osvobodit od Německé říše, také známé pod názvem Evropská unie, skončíte s komickou verzí úsilí nově nezávislých kolonií, v nichž po národním osvobození často následovaly občanské války.

Jaká je podstata britské národní totožnosti (A české? pozn. red.)

 Jako při všech národoveckých revoltách, ta první část je lehká: jde o "Oni proti Nám". V tomto případě "Oni" jsou Evropská unie. Obtížné ale je, jak definovat "Nás".  Brexit hovoří ke kolektivní britské identitě, ale to je samotné nesmírně dramatickým příznakem rozkladu celé této záležitosti.

Brexit jen červeným inkoustem zdůraznil body zlomu v britské společnosti - to, že Anglie a Skotsko se rozcházejí a jsou na absolutně odlišných trajektoriích, že existuje obrovský hospodářský a kulturní rozdíl mezi "Anglií bez Londýna" a ostatní Británii, že existují vážné sociální a demografické konflikty mezi vítězi a poraženými v dlouhé thatcherovské revoluci.

Brexit všechny tyto konflikty výrazně zaktualizoval, aniž by měl jakoukoliv možnost či schopnost je nějak začít řešit. Ukazuje to, že britská společnost nemůže vytvořit konsensus, protože v ní chybí základ pro společenský souhlas.

Jiným, s tím těsně spojeným problémem, je skutečnost, že anglické národovectví je při brexitu tak silnou silou a přitom je tak nedokonale artikulováno. Jak ví každá bývalá kolonie, nacionalismus je vynikající nástroj, který vás přivede až do okamžiku nezávislosti - a pak se promění v mrtvého koně. George Bernard Shaw napsal své přítelkyni Mabel FitzGeraldové (matce budoucího irského premiéra Garreta) v prosinci 1914: "I podřízené národy jako Irsko nesmějí nikdy zapomenout, že v okamžiku, kdy získají samostatnost, kůň pod nimi padne a odhalí, svým okamžitým a děsivým rozkladem, že byl mrtvý už léta."

Brexit je mrtvý kůň, je to forma nacionalistické energie, která se začala rychle rozkládat dne 24. června 2016, jakmile vstoupila na scénu politické reality. Nedokáže jít nikam. Nedokáže přenést britský stát do žádné zaslíbené země. Zanechává ho  v zemi nikoho, mezi mlhavými národoveckými fantaziemi a iritujícím způsobem persistentními fakty. Ale zároveň, kvůli výsledku referenda, britská stát z toho koně nemůže slézt a musí ho dál bičovat. (Pozn. red. To není pravda: hluboké ústavní změny se v civilizovaných zemích konají jen na základě dvoutřetinové většiny, nikoliv na základě výsledků referenda 48-51 procent, Cameronovo referendum bylo nekompetentní a nadto ještě kriminálně zmanipulované.)

Nad celou představou anglické samosprávy visí mýtus toho, že "my budeme stát samostatně".  Všechna hnutí za nezávislost mají ve svém jádru tuto představu organizace Sinn Féin - "My sami samostatně!"  Jenže Británie nikdy nestála samostatně, vždycky byla součástí velké mnohonárodnostní struktury, nejprve Britského impéria, pak Evropské unie.

Jenže fantazie slavné, vzdorné samoty je v samém jádru touh brexitérů. Je to velké varování ohledně toho, že byste si měli dávat velký pozor na to, co si přejete. To, čeho jsme svědky nyní, je velká předběžná ukázka toho, jak to bude vypadat, až bude Anglie stát "sama". Není překvapující, že je to horor. Protože když opravdu budete sami, s kým budete sami? Sami se svými démony.


Kompletní článek v angličtině ZDE
 

0
Vytisknout
10039

Diskuse

Obsah vydání | 21. 3. 2019