Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Funkčně vzato, Češi již nežijí v demokracii

11. 3. 2019 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty

Klasické fungování demokratického politického systému vypadá takto: Politik vstupuje do vládní funkce na základě slibů, které voličům rozdal, a celkového dojmu, který svým vystupováním během volební kampaně vytvořil. Mediální systém poté pomáhá voličům zajistit kontrolu nad tím, do jaké míry držitel moci sliby a očekávání s ním spojená (ne)plní. Pokud existují výrazné diskrepance mezi sliby/očekáváními a realitou, průzkumy volebních preferencí ukážou větší či menší propad podpory a příklon k opozici. Pakliže politik na změny preferencí voličů účinně nereaguje, začíná směřovat k volební prohře. Demokracie totiž nepředstavuje způsob, jak dostat na špici nejlepšího politika - ale jen systém, v němž lze špatné politiky zbavit moci bez použití "důraznějších" prostředků.

Přesně tak vypadá politické zřízení, které v Babišově agrofertské republice - s elektorátem přinejmenším od roku 2013 nepřetržitým přísunem vylhaných hrozeb udržovaným ve stavu neustálého hněvu a vyděšení - je pouhou minulostí.

V březnu 2019 již není pochyb o tom, že ekonomické výsledky Babišovy vlády ani zdaleka nejsou pozitivní. V tučných letech globální ekonomiky (která s politikou české vlády nikterak nesouvisela) se peníze rozhazovaly vidlemi, jakmile se ale globální ekonomika sesouvá k další recesi, vláda zahájila další fázi procyklické rozpočtové politiky - všude hledá, na čem by ušetřila. Mezi potenciálními oběťmi jsou již slevy důchodců na veřejnou dopravu, padly plány na dětské obědy zdarma, MF hovoří o propouštění desetiny státních zaměstnanců, vypuštěn byl i zkušební balónek ohledně snížení mandatorních výdajů tím, že stát přestane platit zdravotní pojištění za státní pojištěnce. Další negativní dopady, jakkoliv ve "velkých" číslech hůře zachytitelné a projevující se spíše ve snížené lokální nabídce služeb, čekejte od zavedení EET pro drobné řemeslníky. Je přitom stěží myslitelné, že by průměrně mediálně gramotný volič alespoň část právě zmíněných negativních zpráv nezachytil. Na rozdíl od čerstvé aféry muže č. 2 ANO Faltýnka jsou v oběhu řádově týdny až měsíce.

Reakce voličů? Vládní ANO by na přelomu února a března obdrželo 31 % voličských hlasů (více než ve sněmovních volbách na podzim 2017), zatímco z parlamentu pomalu vypadávají dva menší opoziční subjekty - KDU-ČSL a TOP 09 ZDE. To vše ve chvíli, kdy je výrazně signalizována silná zranitelnost české ekonomiky nadcházející globální recesí ZDE. Tedy hrozbou, na niž se Babišova vláda "bojující proti nekontrolované migraci" sebeméně nepřipravila - a podniká naopak veškeré kroky pro to, aby sama dopady globálního ekonomického cyklu na českou populaci restriktivní rozpočtovou politikou co nejvíce zhoršila.

Voliči děšení přízraky islamizace a masové migrace do ČR ovšem nepřidělují preference podle toho, jaké výkony podává vládní tým v ekonomické oblasti. Ti kdo považují Babiše za záruku "zachování naší české identity" mu odpustí, že jim levou rukou sebere, co jim teprve nedávno pravou vydal, a ještě mnoho navíc. Nejsilnější opoziční strana, vnitřně rozklížení a politicky naivní Piráti sbírající stále především protestní hlasy, mají v takové situaci o něco více jak poloviční voličskou podporu oproti vládnímu "hnutí", zatímco faktičtí Babišovi vládní partneři ČSSD a KSČ(M) se krčí na hranici volitelnosti. Hlasy těch, kdo jsou silně nespokojeni s Babišem, v nějaké míře účinně sbírá pouze Okamurova SPD. A to je model, který už dobře známe z Maďarska: Než volit takovou opozici, jako extremistický Jobbik, mnozí to raději "hodí" Orbánovi.

Babišistán se bezpochyby nachází na škále "hybridních režimů" spojujících některé přetrvávající formální znaky liberálních demokracií s monopolizací a koncentrací nekontrolované moci plus systémovým vyřazením reálné opozice.

Ještě nejsme plně v obdobné situaci jako Maďarsko, avšak - s jakýmisi víceméně nepodstatnými "národními specifiky" - velmi rychle se mu na všech frontách blížíme.