Dozvěděli jsme se také, že prezident vynaložil značné úsilí na skrytí diskusí s lídrem cizí nepřátelské mocnosti nejen před zpravodajci a postavami z oblasti zahraniční politiky ve vlastní administrativě, ale i před vysokými představiteli v Oválné pracovně. Mělo by být bez diskuse jasné, že se i zde, jako v mnoha jiných oblastech snažil vyhnout kontrole Kongresu.

Příznivci a spojenci to vše označují za spiknutí "hlubokého státu" vyvolané FBI za propuštěného ředitele Jamese Comeyho. Uražení Trumpovi oponenti, kteří si říkají Odboj a jsou přesvědčeni, že tohle jsou důkazy nejen o ruském vlivu, ale že jde rovnou o kandidáta vybraného a řízeného Moskvou.

Historka o "hlubokém státě" je nesmyslná. A obrázek agenta v Oválné pracovně je příliš extrémní - i když to už není tak šílená teorie jako před rokem či dvěma. Prezident zjevně něco skrývá. Je velmi nepravděpodobné, že existuje nevinné vysvětlení pro častou frekvenci a hloubku Trumpových koketujících interakcí s Ruskem za posledních zhruba 30 let, a zejména během prezidentské kampaně.

I když Trump není "agent" Ruské federace, zdá se v tuto chvíli nepochybné, že se prezident obává ruského prezidenta Vladimira Putina z důvodů, které naznačují existenci kompromitující informace. A ta se nejpravděpodobněji týká možného spojení Trumpových financí s ruským podsvětím, ruskými zpravodajskými službami a vládou - což vše z funkčního hlediska tvoří jedinou skupinu hráčů - během minulých desetiletí.

Američané, kteří se snaží v klidu promýšlet implikace posledních událostí, by neměli zapomínat na tři znepokojivé skutečnosti.

Za prvé, existence kontrašpionážního vyšetřování nepředstavuje skandál. Když Trump vyhodil Jamese Comeyho z vedení FBI, toto vyšetřování se stalo nevyhnutelným.

Za druhé, prezidentovy pokusy skrývat obsah jeho konverzace s Putinem nejsou jen nenormální, ale také hluboce podezřelé. Zpravodajská komunita, Kongres a veřejnost by měli být vždy znepokojeni, když nějaký americký představitel jedná s vysoce postaveným Rusem a pak se snaží zmocnit záznamů o schůzce. Takové jednání odporuje praxi smysluplné diplomacie a zpravodajské analýzy a nikdo nejedná tímto způsobem z nevinných důvodů.

A konečně, je vyčerpávající, ale nepochybně nezbytné opět poukázat na gigantické pokrytectví Republikánské strany a Trumpových omlouvačů v konzervativních médiích. Pokud by záznamy z jednání s íránským prezidentem skrýval prezident Barack Obama, nebo kdyby kampaňový manažer Hillary Clintonové seděl ve vězení za lhaní o jednáních s čínským obchodním partnerem - a údajným zpravodajským důstojníkem - ohledně sdílení dat z průzkumů, GOP by se snažila odvolat všechny, od prezidenta až po personálního šéfa Bílého domu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE