4. 7. 2018 / Karel Dolejší
Lidé, kteří nic neuměli a ničemu nerozuměli, avšak měli "správné kádrové předpoklady" a projevovali bezmeznou loajalitu, přišli do veřejných funkcí v této zemi poprvé na zlomu 40. a 50. let. Teprve v závěru let 60. se země alespoň částečně začala vzpamatovávat z řádění na dobytém území prvorepublikové expertízy - znovu se, alespoň do jisté míry, oceňovala reálná odbornost a kompetence. Zmíněný proces se však po příjezdu "spřátelených" tanků v srpnu 68 opět téměř zastavil. V první fázi normalizace přišla ke slovu osvědčená zásada, že bezmezná loajalita má absolutní přednost před kvalifikací.
Mentalita, podle níž slepá poslušnost vůči pseudoautoritě je vždy prvním přikázáním, však nebyla ničím specifická jen pro komunistický totalitní režim. Nacismus ji aplikoval neméně zapáleně. Lidé jako Adolf Eichmann vzývali banalitu zla v podobě maximy, že rozkaz musí být splněn - a na ničem jiném už pak valně nezáleží.
Jásejte, neboť požehnané časy se vracejí. Malá může rozumět rezortu spravedlnosti jako Zeman Peroutkovi, na překážku to však není. Neboť o tom, kdo ve vládě pracuje správně a kdo nikoliv, rozhoduje výhradně jediný šéf, jehož Malá vždy poslouchá na slovo: Andrej Babiš.
Na ničem jiném zde už ani dost málo nesejde.
Diskuse