Dneska budu sprostý

28. 6. 2018 / Jiří Hlavenka

 

Mávnout rukou jistě nejde nad kolosálním střetem zájmů - jen ovšem s dovětkem, že jiné strany na to měly dříve svoje kmotry, Babiš si vystačí sám.

"Boj proti migrantům" jako hlavní priorita vlády je ale hnus, špína a hanebnost. Kde je reformní étos, kde je ta nová, lepší politika, kde je to lepší, efektivnější a modernější řízení státu, kde je to "bude líp"? Všechno je mrtvé, zadupané pod zástupy neexistujících migrantů.

Je to vědomá a jasná lež. Protože tu žádní migranti nejsou, ani k nám žádní nemíří, nebude proti nim vůbec žádný "boj"; nelze bojovat proti něčemu co neexistuje. Nic jej nenutilo tuhle lež říkat - není ve volební kampani, kdy se mávání nejrůznějšími nesmysly toleruje. Má či bude konečně mít SVOU vládu s mandátem a mohl by se pustit do normální práce. Místo toho lže.

Ohavné a sprosté je už to slovo "boj". Bojuje se proti nepříteli. I kdyby tu vůbec nějací ilegální migranti byli, nepředstavují nepřítele. Dělat z lidí, kteří v naprosté většině prostě zoufale prchají z míst, kde se už moc nedá žít, s nadějí aspoň trochu důstojného života, nějaké naše "nepřítele", se kterými máme "bojovat", válčit - to je skutečně s odpuštěním kurvárna a kdo to říká, je lump a nic jiného. Pokud na toto přistoupíme, přestáváme už být lidmi. (A není to nijak v rozporu s tím, že samozřejmě Evropa nemůže přijímat každého kdo zaklepe na její dveře).

Co má být jak deklarovanými, tak skutečně realizovanými prioritami vlády, je jasné, přesto to ale pro kontrast napíšu. Pracovat na dramatickém zlepšení a modernizaci vzdělávacího systému. Vymyslet a spustit "Marshallův plán" pro zanedbané a zapomenuté periferie republiky. Podporovat domácí podnikání, domácí kapitál. Odstraňovat pracující chudobu. Pomáhat nejslabším a nejzranitelnějším. Vrátit zpět do života lidi postihnuté exekucemi. Začít šetrně hospodařit s půdou a vodou.

Kdyby řekl, že tohle jsou velké priority vlády, člověk by mu odpustil Čapí hnízdo a maličko se obměkčil nad kolosálním konfliktem zájmů.

Je naprosto jasné, že Babiš ví, že migranti - zejména pro nás, středoevropskou uzavřenou kotlinu - nejsou nejenom žádnou hrozbou, ale ani žádným domácím tématem, které by stálo za řeč. (Ano, migrace je velké evropské téma; proto tedy Babiš odmítl jet na summit evropských lídrů, svolaný právě za účelem hledání a koordinace, jak to řešit). Proč to tedy říká? Proč se stává svým vlastním Ovčáčkem?

Protože zjistil - jeho poradci mu to spočítali a namalovali - že jediný prostor, kde může brát svoje voliče, kde může ještě někoho oslovovat, jsou voliči Okamury a případně komunistů. Tohle je hodně rychlý a smutný sestup: z člověka, který se prezentoval jako reformní a modernizační politik, který na tento étos nalákal do hnutí desítky kvalitních lidí, a který na to ve své době přesvědčil středové voličstvo, se stal tmářský xenofob. Už ví, že středové voličstvo obelhal a nikdy jej nezíská zpět, takže svou naději staví na tom, že vystraší slabé, bojácné a slíbí jim ochranu před neexistující hrozbou. A pro zisk voličů je ochotný udělat úplně všechno - a když říkám úplně všechno, tak tím myslím úplně všechno.

Víte, co je vlhký sen Babiše a Okamury? O čem Babiš skutečně sní, když náhodou spí, a jaké jsou Okamurovy modlitby k japonskému bohu? Netouží po ničem jiném a nepřejí si nic více, než aby vypukla opravdová masivní migrační vlna, nejlépe doprovázena teroristickými útoky v bezprecedentní škále a to i u nás. Čím víc mrtvých, čím víc mrtvých žen a dětí, čím drastičtější záběry, tím lépe. Protože v ten moment vyvolají předčasné volby, získají v nich společně 70%, změní ústavu, vyvolají výjímečný stav, zakáží zákonem protesty a pozatýkají politické oponenty, a pak si řeknou: milý Tomio, drahý Andreji, teď už je tato země doopravdy naše.