Neumíme číst
3. 5. 2018
Vážený pane šéfredaktore, trápí mne určitá deprese, do které se Britské listy dostaly. Vnímám ji jako spojenou nádobu se sociální a politickou situací České republiky. Kde a z čeho pramení? ptá se Vladimír Chlu...9. 5. 2018
Cituje preambuli Listiny základních práv a svobod, která
deklaruje svrchovanost zákona jako jednu ze základních hodnot, na
kterých stojí naše společnost a směšuje ji s myšlenkou demokracie.
Ta je ovšem jako hodnota jmenována o kousek dál, s principem
právního státu, kterým je myšlena ona svrchovanost zákona, jde v
ruku v ruce, ale principiálně se od něj liší a vůbec, jedná se o
něco úplně jiného. Jejím projevem je mimo jiné princip omezenosti
a zákonnosti výkonu veřejné moci, jehož zákonnou definici autor o
pár řádků dál cituje. Není mi ovšem jasné v jaké souvislosti.
Tvrdí také, že Ústava navazuje na Listinu a nikoli naopak.
Ústava České republiky je prvním zákonem České republiky vzniklé
1. 1. 1993 a čistě z právního hlediska nenavazuje na žádní právní
dokument. Listinu naopak ve svém článku 3 předpokládá. Sama o sobě
dokonce Listina nemá ani právní sílu ústavního zákona, ta se
odvozuje až z již právě zmíněného článku Ústavy. Pokud to bylo
myšleno tak, že Listina základních práv a svobod byla přijata
Federálním shromážděním dříve, potřebovalo by to další
dovysvětlení.
Největší nedostatek ovšem spatřuji v přímé citaci čl. 54 odst. 2,
kdy autor píše: "Prezidenta republiky volí Parlament na
společné schůzi obou komor." To je ovšem naprostý nesmysl!
Článek 54 odst. 2 Ústavy naopak říká: "Prezident republiky je
volen v přímých volbách." Autor cituje znění článku, které není
účinné již téměř šest let! (od 1. října 2012, kdy nabyl
účinnosti ústavní zákon č.71/2012 Sb.)
Jelikož nestuduji jenom právo, ale i filozofii, dovolte mi, abych se vyjádřil i k autorovým odkazům na Aristotela a Platóna. Autor zmiňuje ochlokracii, kterou přísně odlišuje od demokracie a za její nejvyšší formu považuje komunismus. Termín ochlokracie, neboli lůzovláda nicméně poprvé použil Aristotelés a popisoval jím zvrhlou formu demokracie v Athénách. V dnešním západním světě se klade veliký důraz na práva menšin, bez jejichž dodržování není myslitelné, aby demokracie zůstávala demokracií, nicméně ochlokracie je, alespoň v původním významu toho slova, demokracií! Proto ani Platón, ani Aristotelés nebyli jejími horlivými zastánci. Již na střední škole jsme se učili o Platónově Ústavě, kde popisuje své utopistické uspořádání společnosti, ve které vládnou ti nejmoudřejší a nejvzdělanější. Tento systém se nazývá sofokracie a s demokracií nemá nic společného. Nechápu tak, co má autor na mysli, když píše: "Takto ji chápal [demokracii] i Platón v Ústavě..." Ani Aristotelova Etika Nikomachova, pokud si z vlastní četby tohoto veledíla dobře pamatuji, nikde o demokracii nemluví. Je pravda, že Aristotelova etika má velice blízko k politice, neboť etika nás učí, co je ctnostné, politika nás pak k této ctnosti vychovává. Kde ovšem autor nalézá spojist myšlenek představených v Aristotelově díle s demokracií, nevím.
Věřím, že všechny tyto informace autor neuvedl ve zlém úmyslu mystifikovat, a že se jedná pouze nedopatření, když byly takto prezentovány čtenářské obci Britských listů. Jak to ovšem vnímám já, jedná se o čistý projev dezinformace, proti které Britské listy tak dlouho a cíleně bojují a diskredituje tak vlastní myšlenku o stále upadající schopnosti správného porozumění textu. Děkuji, že jste dočetl až sem.
Diskuse