Miloš Forman: Muž, který přinesl duch protisovětské rebelie do Hollywoodu

14. 4. 2018

Forman byl emigrantem z české nové vlny, který přinesl ducha protisovětského vzbouření do Hollywoodu a nechal jeho lstivé komické strategie a strategie a vášeň pro humanismus rozkvést desítkami nejrůznějších způsobů.

Forman byl senzačním vítězem na Oskarech s filmem Přelet nad kukaččím hnízdem (1975) v hlavní roli s Jackem Nicholsonem jako hyperaktivním podvodníkem, který předstírá šílenství, aby získal to, o čem si myslí, že je lehce zvládnutelná alternativa psychiatrické kliniky, a Amadeus (1984), napínavým mýtem o Antoniu Salierim s úzkými rty, v podání F. Murrayho Abrahama, který plánuje usmrtit uličnického Mozarta Toma Hulceho - racionální kariérista, zosobnění prostřednosti zničí ze žárlivosti chaotického génia. Formana oslavovali za to, že se mu podařilo kouzelně vytvořit drama a vyvolat hvězdné výkony ze sršatého ensemblu menších rolí. A scéna v blázinci, se vší svou naléhavou, bolestnou fraškovitostí a foucaultovským politickým dohledem, se stala klíčovým motivem všech jeho filmů a dokonce se objevila i v jeho posledním, nedokonalém díle Goyovi duchové.

Formanův film Lásky jedné plavovlásky (1965) využíval, stejně jako populární kultura na Západě, mnoho z romantické a erotické nespokojenosti a sociálního neklidu mladých. Jeho dalším hitem byla senzační - ale zajímavě jemná a nepřímá - satira Hoří, má panenko (1967). Formanova komedie z r. 1971 Taking Off se znovu dotkla tématu usedlé a nyní absurdní starší generace, která nedokáže porozumět svým dětem, ale až film Přelet nad kukaččím hnízdem (1975) vrhl Formana do velké ligy. Byl to brilantní film, jemuž lidé pořád ještě plně neporozuměli: Forman režíroval neuvěřitelnou scénu, v níž  se ukazuje, že nenáviděnou zdravotní sestru Ratchetovou nepohání sadismus, ale zaslepený, chybný profesionalismus.

Amadeus byl ideální pro Formanovu vlastní inteligenci a jeho živou, zažitou zkušenost umění a vládnoucích byrokratů, jak státní úřady, ve své absurdní pompéznosti, sice tvrdí, že podporují umění, ale ve skutečnosti jen šíří konformismus ve snaze pomáhat lidem ovládat jejich emoce i mysl, a tím vytvářejí škodlivou prostřednost.

Forman byl fascinujícím a triumfálním umělcem dvacátého století  - jeho kariéra byla karnevalovým podvrácením tyranií.

Kompletní článek v angličtině ZDE