Barbarský zvyk Mikuláše

6. 12. 2011 / Boris Cvek

čas čtení 1 minuta

Včera jsem slyšel na Radiožurnálu rozhovor s dvěma lesbami, které se starají o dítě jedné z nich, a bylo to jako boření nějakého tabu. Tajila se jména, protože mnozí lidé z jejich okolí prý nevědí, že to jsou lesby a že mají dítě. Vyjadřovali se k tomu dva psychologové a byl citován názor poslance ODS Bendy, že výchova dětí homosexuálními páry je proti přirozenosti.

Na to bylo dobře řečeno, že výchova je sociální věc a nesouvisí s biologií osob: dva heterosexuální rodičové mohou ve výchově úplně selhat stejně jako dva homosexuální rodičové mohou výborně obstát. Záleží na osobnostech, nikoli na sexuální orientaci.

S těmito pokryteckými starostmi o dobro dětí ze strany poslance Bendy a zastánců neexistující "přirozenosti" mi přišlo silně kontrastovat včerejší tradiční slavení Mikuláše.

Považuji vystavování malých dětí postavě čerta za týrání, za obrovský útok na psychiku dítěte, které prostě nemá dostatek duševních schopností pochopit, že to je jenom sranda a šaškárna.

Včera v Olomouci na oslavu tohoto tradičního duševního teroru ještě přibyl na náměstí ohňostroj, který dělal tak strašné rány, že týral všechny lidské i zvířecí obyvatele okolí, kteří chtěli strávit klidnou prosincovou noc.

A tak to bývá v lidském životě často: týráme a ponižujeme a ničíme to, na čem nám tolik záleží, pokud je to "tradičně" v pořádku -- a naopak když nám "tradice" zaslepí zrak, bráníme dobru a důstojnosti lidských bytostí jenom proto, že něco je údajně "přirozené".

Tradicionalisté si pletou "lidskou přirozenost" se svými předsudky a je naprosto výmluvným faktem, že ji úplně jinak vnímají lidé vzdělaní v biologii, medicíně a etnografii.

0
Vytisknout
12870

Diskuse

Obsah vydání | 7. 12. 2011