Situace v boji s rakovinou není tak bezútěšná

27. 8. 2011 / Vladimír Wagner

Z jeho příspěvku by se mohlo zdát, že moderní medicína rakovinu stále vůbec nedokáže léčit a s velmi vysokými náklady jen o trochu prodlužuje život pacienta. To ovšem není pravda a právě naopak se v posledních desetiletích a letech daří dramaticky zvyšovat úspěšnost boje proti řadě typů této nemoci. Tyto úspěchy probíhají ve třech hlavních směrech.

Prvním z nich je prevence. Zde bych jako příklad z poslední doby jmenoval očkování proti rakovině děložního čípku, které je velmi úspěšnou metodou prevence jednoho z velmi nebezpečných a smrtelných typů rakoviny. Pokud se očkování dostatečně rozšíří, je šance, že tento typ rakoviny v budoucnu téměř vymizí. Proto je velice dobře, že se nedávno u nás rozhodlo o hrazení očkování u děvčat pojišťovnou. Mezi úspěšné metody prevence nepatří jenom očkování, ale také řada poznatků, které umožňují zjistit rizikové faktory rakoviny a příslušnými opatřeními je omezit. Mezi ně patří například radonový program a jeho opatření, která omezují výskyt radonu v našich obydlích. Dalšími je například omezování kouření či správná životospráva a řada dalších opatření.

Druhým důležitým prvkem je včasná diagnostika rakoviny. Zde se uplatňuje řada metod, ale velmi úspěšné jsou právě metody jaderné. Jednou z nich je například pozitronová emisní tomografie, která umožňuje identifikaci i třírozměrné zobrazení nádoru. Tato metoda dosahuje prostorové rozlišení i lepší než dva milimetry a stále další nová radioafarmaka rozšiřují její možnosti. Radioizotopy se využívají i k dvojrozměrnému zobrazení pomocí scintigramů. Potřebné radioizotopy se produkují pomocí urychlovačů nebo reaktorů a zatímco v minulém století je v naší republice produkoval jedině cyklotron v ústavu, kde pracuji, tak dnes jsou malé produkční cyklotrony pro výrobu těchto diagnostických preparátů i přímo v nemocnicích v Praze a v Brně. V našem ústavu se tak mohou kolegové ještě více soustředit na vývoj preparátů nových. Velice úspěšná je i diagnostika pomocí CT kamery. Využití rentgenového záření je třeba za velmi úspěšným využitím mamografického vyšetření pro včasné odhalení rakoviny prsu. I velký počet celebrit, u kterých byla tato rakovina včas odhalena a vyléčená, svědčí o značném pokroku za poslední léta. Proto nejen ony podporují třeba pomocí AVON pochodu včasnou a pravidelnou diagnostiku této rakoviny. I já mám ve své rodině příklad její včasné a úspěšné léčby. Přicházím do let a tak jsem nedávno poprvé absolvoval jednoduchý diagnostický test pro odhalování rakoviny tlustého střeva. Velice jednoduchá a účinná jsou také vyšetření znamének a různých abnormalit kůže. Pokud jsou odhaleny včas, lze nejen zmíněné typy rakovin stále úspěšněji léčit.

Třetí důležitou oblastí jsou tak metody ničení nádoru. Jedněmi z hlavních jsou metody chirurgické. Díky velmi přesné diagnostice zmiňované v předchozím odstavci a možnosti zjištění přesné polohy a tvaru nádoru je možné zvolit tu nejšetrnější operaci, třeba laparoskopickou metodou. Chirurgické metody se stále vyvíjejí a zlepšují. Jsou však nádory, které pomocí nich bez rizika odstranit nejde. Jde například o nádor v mozku, oku či páteři. V těchto případech často nastupují právě jaderné metody využívající ionizující záření. K ozařování se může využívat například záření gama, které se používá například u známého Lekselova gama nože. Přivezení prvního tohoto přístroje do Česka umožnil kolega František Janouch. Kromě záření gama lze využívat i svazek elektronů z urychlovače. Intenzita svazku záření gama i elektronů klesá postupně při průchodu záření hmotou. Pokud je nádor v hloubce využívá se tak větší citlivost rakovinných buněk vůči záření než buněk zdravých a zároveň se provádí ozařování z různých stran jako například u zmíněného Lekselova gama nože.

Obrovskou výhodou oproti záření gama a elektronům mají svazky protonů urychlených na rychlosti blízké rychlosti světla. Pokud je jejich rychlost dostatečně velká, ztrácejí jen velmi málo kinetické energie. V okamžiku, kdy rychlost klesne pod určitou hodnotu, začnou ztrácet energii velice rychle, téměř na místě se zastaví a deponují zde dominantní část své kinetické energie. Ta se pak využije k ničení rakovinných buněk. Původní energie urychlených protonů pak určuje, do jaké hloubky protony doletí. Magnetické pole je zase při výletu z urychlovače nasměruje do správného místa. Ničivá energie je tak deponována přesně v místě nádoru. Správnou postupnou změnou energie urychlených protonů a magnetického pole se tak nádor v podstatě vypálí. Ještě efektivnější v ničení nádorů jsou pak urychlená jádra těžší než protony. Využití svazků protonů nebo těžších iontů je ideální v případě mozkových nádorů. Tyto nádory se častěji objevují u mladých lidí i a dětí. Často také jsou dobře lokalizované nemetastázují, takže po zničení nádorů jsou děti vyléčené a mají před sebou celý život. Určitou nevýhodou je, že je pro tuto metodu potřeba velmi velký urychlovač, což není laciná záležitost. V devadesátých letech, když jsem začal jezdit na experimenty do výzkumného urychlovačového centra GSI v Darmstadtu, tak se tam začala testovat právě tato metoda. Pomocí svazku těžkých iontů se podařilo úspěšně vyléčit desítky dětských pacientů. Na základě velice dobrých zkušeností se postavilo velké centrum pro ozařování těžkými ionty při nemocnici v Heidelbergu. Protonový urychlovač pro tuto terapii se v současnosti staví i u nás na Bulovce. Podrobný popis různých jaderných metod je populární formou podán v tomto článku. Pochopitelně existuje řada dalších metod. Známá je například transplantace kostní dřeně při leukemii a i v této oblasti se díky rozšiřujícímu se registru dárců dosahuje velkých úspěchů.

Daleko náročnější situace pochopitelně nastává, když je nádor příliš velký nebo začíná metastazovat. V takovém případě je kromě chirurgického zákroku a ozařování třeba uplatnit chemoterapii, radioterapii a další léky. A je pravdou, že právě s těmito pokročilými a těžkými případy si i moderní medicína neví často rady. Dochází pak k tomu, že se snaží alespoň prodloužit život pacienta. A právě tyto případy má pravděpodobně na mysli Tito Fojo a Christine Grady, které cituje Boris Cvek. Jak dlouho a za jakou cenu při tomto prodlužování pokračovat je velkou etickou otázkou medicíny. Pokud se podaří prodloužit život babičce tak, aby se mohla při rozumné úrovni zdravotních těžkostí ještě zúčastnit promoce či svatby vnučky nebo pohladit narozené pravnouče, je to "k nezaplacení". Jiný případ je, když jde jen o prodlužování umírání v nemocnici, které je provázeno pouze utrpením. Ovšem tehdy je možné, že používání daného léku či medicínské metody při tomto boji s chorobou přispěje k jejich vylepšení a tomu, že v budoucnu už nepůjde o pouhé prodloužení umírání, ale o prodloužení hodnotného života či dokonce uzdravení. Jak jsem už zmínil, jde o těžkou etickou otázku s nejednoznačnou odpovědí, se kterou se s velkou pravděpodobností setká na svém konci řada z nás. Téma, které si opravdu zasluhuje vážnou a hlubokou diskuzi. Hodně k tomu pochopitelně mají co říci lékaři, kteří se zmíněnými případy v nemocnicích zabývají. Ale nejen oni.

Nakonec bych měl ještě jednu poznámku k textu pana Borise Cveka. Výzkum dalšího využití starých léků v jiných oblastech než se zatím využívaly je velmi důležitý a užitečný. Ukazuje se například, že stará antibiotika začínají fungovat proti superodolným bakteriím, které si vybudovaly imunitu proti moderním antibiotikům, ale proti starým ji už nemají. Mám jen pochybnosti, jestli to může nahradit a nějakým způsobem významněji konkurovat hledání léků a metod nových. A určitě by nemělo být využívání starých a hledání nových léků dáváno do protikladu. V případě rakoviny musí být léčivá látka smrtelná pro rakovinné buňky a zároveň musí nechat přežít buňky zdravé. Pokud se tyto smrtící schopnosti neprojevily dříve a mají se projevit nyní, musí být dávkování velice odlišné a mohou se tak projevit úplně nové nežádoucí efekty. Je otázkou, jestli výzkum nové možnosti využití léku nebude srovnatelně nákladný s hledáním úplně nového. Ale nejsem v této oblasti odborníkem, takže můj názor nemusí být správný. Navíc se asi bude situace značně lišit případ od případu.

Na závěr bych chtěl ještě zdůraznit, že jsem nechtěl popřít, že problémy, kterých se dotkl ve svém příspěvku Boris Cvek, existují. Právě naopak, jsou velmi vážné a dotýkají se každého z nás. Na druhé straně si však moderní medicína může v boji s rakovinou připsat velkou řadu úspěchů. Dokazuje to řada celebrit i obyčejných lidí z našeho okolí, které se podařilo úspěšně vyléčit nebo jim alespoň smysluplně prodloužit život, který bohatě naplnili.