Když prohrajeme volby, změníme pravidla. Vondráček chce jednokolový Senát až po porážce ANO

23. 10. 2026 / Petr Waniek Horváth

 

To načasování je skutečně více než výmluvné. ANO prohrálo všech třináct závěrečných soubojů a vzápětí se začalo mluvit o změně pravidel. Není důvod tuto souvislost zamlčovat. Otázkou je, zda by návrh zazněl se stejnou naléhavostí, kdyby ANO získalo třináct senátorů.

Volební systém se samozřejmě měnit může. Neměl by se však měnit podle nálad  toho, komu právě přinesl porážku. To by byla opravdu  poněkud svérázná představa demokracie: když vyhrajeme, pravidla jsou správná; když prohrajeme, začneme hledat chybu v pravidlech.

Nízká účast není důkazem vadného systému

Podle konečných údajů Českého statistického úřadu činila účast v prvním kole senátních voleb 43,31 procenta, ve druhém klesla na 21,12 procenta. Ve druhém kole se rozhodovalo o 22 mandátech; dalších pět senátorů bylo zvoleno už v prvním kole. Letošní účast byla v obou kolech nejvyšší od roku 2010.

Nízká účast je  určitě důvodem k debatě. Není však důkazem, že je současný systém špatně nastaven.

České právo nestanoví minimální volební účast, bez níž by senátní volby byly neplatné. Podle čl. 19 odst. 3 Ústavy se senátorem stává zvolený kandidát za podmínek stanovených volebními pravidly. Nízká účast může oslabovat politický dojem reprezentativnosti, sama o sobě však nezpochybňuje právní legitimitu mandátu.

A argument několika sty hlasů? V Karviné rozhodlo druhé kolo rozdílem 648 hlasů. Vítěz Petr Kazík získal 5836 hlasů.

Těsný výsledek ovšem není důkazem vadného systému. V demokratických volbách může rozhodnout i jediný hlas. To není právní vada, ale důsledek rovnosti hlasů. Pokud by měl mandát získat pouze kandidát s výraznějším náskokem, museli bychom nejprve vysvětlit, jak velký náskok požadujeme a proč právě takový.

Co vlastně zrušením druhého kola získáme?

Dvoukolový systém má své nevýhody. Vyžaduje druhou návštěvu volební místnosti, stojí další peníze a účast v něm bývá nižší. Má ale také svůj smysl: v prvním kole umožňuje voliči podpořit kandidáta podle vlastních preferencí a ve druhém rozhodnout mezi dvěma finalisty.

Vítěz získá většinu hlasů odevzdaných v závěrečném souboji. Nikoli nutně většinu všech oprávněných voličů, ale více hlasů než jeho jediný soupeř.

V jednokolovém systému relativní většiny může naproti tomu zvítězit kandidát s 29 procenty hlasů, přestože 71 procent voličů dalo přednost někomu jinému. Takový systém je demokraticky použitelný, ale hlasy převádí na mandáty jinak a může vést k jinému výsledku.

Existují i jednokolové systémy s preferenčním hlasováním, při němž voliči seřadí kandidáty podle svých preferencí. Nestačí proto říci, že chceme jedno kolo místo dvou. Je třeba vysvětlit, jaký systém má druhé kolo nahradit a jaké důsledky to bude mít pro politickou soutěž.

Vondráček zatím předložil podnět k debatě, nikoli podrobně rozpracovanou reformu. Na změnu pravidel volby jedné z komor Parlamentu je to poněkud málo.

Ústava není návod k přepisování nepříznivých výsledků

Článek 18 odst. 2 Ústavy stanoví, že volby do Senátu se konají podle zásad většinového systému. Dvě kola výslovně nepředepisuje; konkrétní postup upravuje zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, zejména jeho § 75 a § 76. Změna volebního systému tedy není sama o sobě protiústavní.

Podstatný je čl. 40 Ústavy: volební zákon musí schválit Poslanecká sněmovna i Senát. Pravidla pro volbu horní komory tak nelze změnit pouhou vůlí většiny v dolní komoře.

Volební pravidla nejsou neutrální ve svých důsledcích. Ovlivňují strategie kandidátů, chování voličů i počet mandátů, které jednotlivé politické síly získají. Reforma proto potřebuje přesvědčivé zdůvodnění, nikoli jen nespokojenost s posledním výsledkem.

Orbán ukázal, kam až lze zajít

Viktor Orbán po vítězství Fideszu v roce 2010 přestavěl maďarský volební systém. Reforma z roku 2011 zrušila druhé kolo v jednomandátových obvodech, změnila přepočet hlasů a snížila počet poslanců. Další změny volebních obvodů a podmínek politické soutěže přispěly k dlouhodobé výhodě vládnoucí strany. OBSE upozorňovala na nedostatečnou transparentnost některých kroků a na nerovné podmínky soutěže.

Právě proto je třeba být při změnách volebních pravidel obezřetný. Volební systém není náplast na porážku. Kdo chce měnit pravidla, musí doložit, jaký problém řeší a proč navržená změna prospívá demokratické soutěži, nikoli jen momentálnímu politickému zájmu.

Pravidla mají platit i pro poražené

Vondráčkův návrh přišel po volebním neúspěchu ANO. To je doložitelná skutečnost a není důvod ji při hodnocení jeho návrhu zamlčovat. Stejně tak je legitimní ptát se, zda by změnu požadoval se stejnou naléhavostí, kdyby jeho strana ve druhém kole uspěla.

Pokud má současný systém vady, je třeba je pojmenovat a doložit, že navrhovaná změna je skutečně odstraní. Nízká účast je důvodem k diskusi, nikoli automatickým důvodem ke zrušení druhého kola. A těsný výsledek není důkazem nespravedlnosti, nýbrž někdy prostě výsledkem demokratické soutěže.

Volební pravidla mají platit i pro ty, kteří prohrají. Jinak se z voleb stane hra, v níž vítězové určují pravidla a poražení požadují nová.

Když se nám výsledek voleb nelíbí, není řešením automaticky změnit pravidla. Nejdřív bychom měli vysvětlit, co je na nich skutečně špatně.