Vysoký íránský představitel rovněž naznačil, že země je připravena do týdne znovu otevřít Hormuzský průliv, pokud USA podniknou reciproční kroky k uvolnění vojenského a ekonomického tlaku, který na Írán vyvíjejí.

Írán dříve stanovil sedm náročných podmínek pro zrušení blokády průlivu, který je jednou z klíčových světových tras pro přepravu ropy, včetně ukončení války USA „na všech frontách“ a závazku USA ukončit veškeré agresivní akce proti Íránu, včetně sankcí.

Nový postoj, který vyšel najevo uprostřed hektických zákulisních jednání na Valném shromáždění OSN v New Yorku a který v Teheránu sdělil íránský představitel japonské tiskové agentuře Kyodo a následně agentuře Reuters, by znamenal zmírnění některých z těchto předběžných podmínek.

Úředník tvrdil, že tento postoj byl schválen íránským nejvyšším vůdcem, Modžtabou Chameneím, a Nejvyšší radou národní bezpečnosti, ačkoli některá íránská média blízká Islámskému revolučnímu gardistickému sboru (IRGC) popřela, že by byl přijat jakýkoli nový postoj, což odráží spory v Teheránu.

Diplomaté sondovali terén pro případná jednání mezi USA a Íránem, přičemž katarští diplomaté vedli rozhovory s Araghchim. Setkání mezi íránským prezidentem Masoudem Pezeshkianem a Trumpem však bylo z velké části vyloučeno jako příliš výbušné.

Pezeškian má ve středu vystoupit před Valným shromážděním OSN, kde většina íránské delegace opustila sál během úterního projevu Trumpa poté, co Írán označil za tyrana Blízkého východu a teroristickou organizaci číslo jedna na světě.

Již dříve však IRGC vydalo prohlášení, v němž uvedlo, že neexistuje rozpor mezi vedením jednání a současným vedením války, což potvrdil i hlavní íránský vyjednavač Mohammad Ghalibaf ve svých nedávných online vystoupeních před íránským parlamentem.

Tento představitel uvedl, že Írán očekává od Washingtonu signály, že je připraven vrátit se k jednání a podniknout kroky směřující k ukončení vojenské blokády íránských přístavů a zastavení vojenských operací v oblasti Hormuzského průlivu. V takovém případě je Írán podle něj připraven strategickou vodní cestu do sedmi dnů znovu otevřít a vrátit se k jednacímu stolu.

Tyto podmínky jsou méně přísné než ty, které v uplynulých 48 hodinách předložili jiní vysoce postavení íránští představitelé.

Zkušenosti ukazují, že na první pohled lákavé íránské nabídky se mohou ukázat jako složitější, jakmile se odhalí drobné písmo, a v Teheránu se odehrává sotva skrytý boj mezi zastánci tvrdé linie a osobnostmi, jako je Pezeshkian, ohledně hodnoty případných jednání.

Vyřešení těchto sporů neusnadňuje ani to, že se nejvyšší vůdce, který je obvykle rozhodčím v takových vnitřních sporech, drží v pozadí.

Trump ve svém projevu před Valným shromážděním uvedl, že musí učinit velké rozhodnutí: zda Írán zničit, nebo mu pomoci stát se velkou zemí.

„Mám je uvrhnout do pekla bez šance na přežití a bez naděje na budoucí velikost či budoucí generace?“ zeptal se a dodal, že očekává, že Írán uzavře dohodu ihned po amerických volbách do Kongresu. „Existují dvě možnosti; jedna by mohla být velmi špatná a druhá by mohla vést k velikosti a pokroku této země. Proto si myslím, že to chtějí udělat.“

Celkově jeho chování a smíšené signály z Teheránu naznačují, že obě strany jsou stále příliš daleko od sebe, než aby dosáhly dohody, která by musela začít dohodou mezi Íránem a Ománem o nové trase pro komerční lodní dopravu v Hormuzském průlivu, která z velké části prochází íránskými vodami. Státy Perského zálivu takovou dohodu neschválily.

Saúdská Arábie rovněž chtěla být signatářem a schvalovatelem této trasy, Írán však trval na tom, že ji musí schválit pouze ty dvě země, jejichž vodami úžina protéká – Írán a Omán.

Teherán je rovněž pod rostoucím tlakem, jelikož americká blokáda jeho vývozu ropy způsobuje chaos v jeho měnových rezervách a domácí inflaci. Ve svém projevu Trump vyzval ostatní země, aby Írán ekonomicky izolovaly, mimo jiné tím, že budou požadovat, aby všechny státy zabránily jakýmkoli íránským civilním letadlům přistávat na svých letištích. Američtí diplomaté varovali Turecko a Irák, že pokud se nepodřídí, budou čelit sankcím.

Mnohé státy Perského zálivu rovněž plánovaly vyzvat Trumpa, aby vyvinul větší tlak na Izrael, aby splnil své závazky vyplývající z půl roku starého mírového plánu na stažení z Gazy.

Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan vyvolal odchod izraelské delegace z jednacího sálu, když popsal Gazu jako „největší hřbitov na světě a nejnelidštější a nejhanebnější koncentrační tábor naší doby“.

Dodal: „Izrael odmítá ukončit okupaci. Čelíme genocidnímu myšlení, které se zabíjení nikdy nenabaží. Nikdo, kdo má smysl pro lidskost, milosrdenství nebo soucit, nikdo, kým se řídí spravedlnost a svědomí, nemůže zůstat lhostejný k tomuto obrazu.“

Jordánský král Abdalláh ve svém projevu prohlásil: „V případě Izraele rezoluce končí tam, kde začaly – na papíře. Výsledkem je stát bez jakýchkoli zábran. Pocit beztrestnosti této vlády dosáhl děsivých rozměrů. Už se necítí nucena ptát se: ‚Projde nám to?‘ Odpověď už zná.“

Dodal, že to, co se odehrává na okupovaném Západním břehu, není série izolovaných činů, ale spíše „prvky jediné politiky, jejímž cílem je donutit celé obyvatelstvo opustit svou zemi. A pro to existuje název: nucené vysídlení. A to je válečný zločin.“

Prohlášení osmi ministrů zahraničí zemí Perského zálivu rovněž vyzvalo Izrael, aby neprodleně splnil své dosud nesplněné závazky v rámci první fáze dohody o příměří v Gaze, mimo jiné zajištěním okamžitého, bezpečného a nerušeného doručování humanitární pomoci a zásob pro rychlou obnovu a usnadněním obnovy kritické infrastruktury.

Ministři znovu zdůraznili své kategorické odmítnutí jakýchkoli opatření zaměřených na vyhnání nebo nucené vysídlení palestinského lidu z jeho vlasti či pokusů o změnu územního nebo demografického charakteru okupovaného palestinského území.

Zdroj v angličtině ZDE