O řemeslníkovi a životě v pravdě

22. 9. 2026 / Boris Cvek

čas čtení 1 minuta
30750
Uvažoval jsem o „životě v pravdě“, když už máme to výročí Václava Havla. To je taková velká, zásadní věc. Paradoxně mě napadlo, že v tomto směru musejí excelovat zejména řemeslníci, dělníci atd. Když mi servírka přinese pivo a rozlije ho na mě, je pravda, že to pokazila. O tom se dá těžko argumentovat. Když vám někdo opravuje kohoutky v dřezu a voda neteče, pravda se ukazuje nekompromisně.

Tihle lidé musejí žít v pravdě. Pravda nad nimi visí jako Damoklův meč. Paradoxně o pravdě moc nemluví, protože vědí, co to je. Možná vlastně ani nevědí, že žijí v pravdě. Anebo nežijí? Možná se pravda pozná podle souhlasu. Když chcete něco slyšet a poslouchá se to dobře. Nezní nádherně už to: život v pravdě! Tak vznešené a nádherné. Kam se hrabe nějaký ten instalatér.

Třeba tenhle vzdělanec umí dobře mluvit o pravdě, je náš, tak vlastně žije v pravdě. A kdyby třeba i nežil, o pravdu mu přece jde. To nasazení musí vidět každý, kdo mu fandí. Tenhle zase plní normy a výkazy, takže žije v pravdě. Anebo možná ti, kdo žijí v pravdě s ním, vědí, že jde o lež, ale je lépe vydávat to za pravdu. Pravda se spočítá z čárek a čísel a hrdě se nosí na hrudi. Tohle není žádný plebs, tohle je vznešená pravda. 

0
Vytisknout
251

Diskuse

Obsah vydání | 22. 9. 2026