Nejčastější dezinformace proizraelské dezoscény

13. 8. 2026 / Filip Šimeček

 

V prvé řadě jde o totální dehumanizaci obětí. Proruská i proizraelská dezoscéna zpravidla neprojevuje nad civilními oběťmi lítost, vždy si najde narativ typu “můžou si za to sami”. U Palestinců navíc ještě vstupuje do hry rasismus a islamofobie. Druhým klíčovým prvkem je kolektivní vina. Zatímco jedni křičí, že všichni Palestinci jsou teroristi, druzí řvou, že všichni Ukrajinci jsou nacisti. A nelze opomenout ani obecnou vlastnost dezoscény - konspirační teorii. A tak zatímco podle jedněch sahají nitky Hamásu až do struktur OSN, Lékařů bez hranic, ICC či Amnesty International, druzí šíří narativ o ruském medvědovi zahnaném nepřátelským okolím do kouta. Každopádně ve všech případech je agresor vykreslován jako ten, kdo se vlastně jen brání.

Pojďme se na jednotlivé dezinformace podívat podrobněji.

1. “Počet obyvatel v Gaze dlouhodobě roste, takže o žádnou genocidu jít nemůže.“ 

Jedná se o směšování demografického trendu z minulosti s právní definicí. Podle Úmluvy OSN o zabránění a trestání zločinu genocidy z roku 1948 závisí genocida na úmyslu zničit zcela nebo zčásti některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu a na činech, které k tomu vedou (zabití, způsobení těžkých tělesných nebo duševních útrap, úmyslné vytvoření životních podmínek k fyzickému zničení). Historický nárůst populace před daným konfliktem nemá na právní posouzení současných činů žádný vliv. Opak je tedy pravdou, dle palestinského statistického úřadu začala po vypuknutí genocidy tamní populace poprvé v novodobé historii klesat, a to zhruba o 6%. 

1. “Palestinci většinově podporují Hamás, takže je legitimní na ně útočit.”

Jde o nebezpečné uplatňování kolektivní viny. Podle nezávislých průzkumů (např. Arab Barometer z podzimu 2023, těsně před 7. říjnem) většina obyvatel Gazy Hamásu nedůvěřovala a čelila pod jeho vládou autokratickému útlaku a korupci. V Gaze navíc žije extrémně mladá populace – téměř polovina obyvatel jsou děti a dospívající, kteří nemají s politikou Hamásu nic společného. Izraelská armáda spolu s osadnickými teroristy navíc útočí i na Západním břehu, kde Hamás žádnou moc nemá.

1. “Izrael dodává do Gazy obrovské množství humanitární pomoci, hladomor si vymyslela propaganda.”

OSN, WHO, Červený kříž i mezinárodní nevládní organizace dlouhodobě upozorňují na systematické a záměrné byrokratické i fyzické překážky, které Izrael při vstupu pomoci vytváří (zdlouhavé inspekce, uzavírání přechodů, zamítání konkrétních položek). Ačkoliv k rozkrádání či zneužívání pomoci ozbrojenými skupinami dochází, mezinárodní monitorovací mechanismy potvrzují reálné riziko hladomoru způsobené celkovou blokádou a kolapsem distribuční sítě. To, že okupační síla zajistí humanitární pomoc, neznamená, že zároveň nemůže provádět válečné zločiny. Příkladem může být strategie srbského generála Ratka Mladiće během masakru ve Srebrenici.

1. “Izrael před údery vždy varuje, takže za oběti může výhradně Hamás, který lidem brání odejít.”

Varování samo o sobě nezbavuje útočící stranu povinnosti neútočit na civilní cíle, pokud civilisté nemohou nebo nestihnou oblast opustit. V Gaze navíc často nefungovaly telekomunikační sítě, lidé neměli kam utéct (přesuny z jedné „bezpečné zóny“ do druhé, které byly následně také bombardovány) a v přeplněném pásmu neexistoval reálně bezpečný úkryt. Docházelo také k úmyslnému bombardování uprchlických táborů, kdy desítky lidí v provizorních stanech uhořely zaživa.

1. “Údaje o počtu obětí v Gaze jsou zcela vymyšlené propagandou Hamásu.”

I když je ministerstvo politicky podřízeno vládě Hamásu, jeho administrativní aparát tvoří běžní zdravotníci. V předchozích konfliktech (2008, 2014, 2021) se statistiky tohoto ministerstva po zpětném prověření OSN, Světovou zdravotnickou organizací (WHO) i izraelskou rozvědkou ukázaly jako převážně přesné. Pozdější nezávislé demografické studie a satelitní analýzy rozsahu ničení obytných čtvrtí navíc vysokému počtu obětí odpovídají. 

1. “Pokud kritizuješ Izrael a neřešíš válku v Súdánu nebo Jemenu, jsi antisemita, kterému vadí jen Židé.”

Toto už není ani dezinformace, ale přímo argumentační faul, konkrétně whataboutismus. Lidé a média v západních zemích se o Izrael zajímají více mimo jiné proto, že jde o klíčového spojence Západu, který od západních států dostává masivní vojenskou, finanční a diplomatickou podporu. Západní občané tak cítí větší spoluzodpovědnost za kroky státu, který jejich vlády přímo podporují. Poukázání na jiné tragédie ve světě nijak nemění právní a morální hodnocení situace v Gaze.