Vzpomínka na Levné knihy

26. 3. 2026 / Matěj Metelec

čas čtení 4 minuty
Na začátku března na sebe síť prodejen Levné knihy podala insolvenční návrh. Dá se říct, že tím skončila éra, která začala skoro přesně před dvaceti lety. Netuším, kde se v roce 1996 otevřela první prodejna Levných knih, a nejsem si ani jistý, kdy a kde jsem je poprvé zaznamenal já. Pravidelně jsem ale začal chodit do prodejny na rohu Jungmannovy a Palackého. Měl jsem ji na cestě do knihkupectví Krakatit, speciálky na fantasy a science fiction, kde jsem pravidelně utrácel své skromné kapesné. Později otevřely Levné knihy o mnoho větší pobočku v nedalekém Domě uměleckého průmyslu na Národní, a tam mi začaly ty skutečné žně. Knížky mých oblíbených žánrů se tak totiž objevovaly v pravidelných záplavách, jako ty pověstné nilské.

 

Dospívající fanoušek fantastiky jako já si mohl z jedné takové návštěvy odnést klidně pět šest titulů, a to už mu na nějako dobu vydrželo. Ne, že bych přestal kupovat knihy v běžných knihkupectvích, ale u nich jsem, s ohledem na své značně omezené zdroje, musel sázet na jistotu a kupovat tituly, o nichž jsem věděl (nebo si myslel, že vím), že jsou dobré. V Levných knihách jsem se ale mohl pustit do všežravého experimentování, a kupovat skoro všechno, co mi přišlo po ruku. Občas se člověk samozřejmě také spálil, ale to se stávalo i na doporučení kamarádů nebo recenzentů v Ikarii (můj zásadní rozcestník k novým knihám), neméně často však mohl narazit na vyslovené perly – třeba Čaroděje Zeměmoří od Ursuly Le Guin, hororový Malpertuis Jeana Raye nebo fascinující Chung Kuo od Davida Wingrova (první román vyšel rozdělený na tři svazky a dalších devět česky nevyšlo nikdy).

Když jsem potom během dalších fází dospívání rozšířil své čtenářské portfolii i o jiné žánry a polohy, Levným knihám jsem zůstal věrný, protože pořád dokázaly plnit zmíněnou funkci. Navíc otevřely velkou prodejnu na Andělu, kousek od místa, kde jsem vyrůstal, takže jsem nemusel s plnou taškou knih cestovat tak daleko. Právě tam jsem si koupil svého prvního Isaaca Bashevise Singera, Tolstého Vojnu a mír nebo McCarthyho Všechny krásné koně. Díky Levným knihám jsem přečetl skoro kompletní edice Transatlantika a Francouzská knihovna od Garamondu a desítky, možná nakonec i nižší stovky překladů aktuální světové beletrie ve Světové knihovně v Euromedií vzkříšeném Odeonu.

Našlo by se samozřejmě nemálo silných argumentů proti celému pojetí „Zlevněnek“. V prvé řadě asi to, že pokřivovaly trh, uvykaly zákazníky čekat, až dotyčná kniha spadne do slev, a tím ztěžovaly už tak nelehké podmínky na českém knižním trhu hlavně malým nakladatelům. Přesto však mám pocit (zcela instinktivní a žádnými daty nepodložený), že nakladatelů, kteří do Levných knih nikdy žádný z vydaných svazků neposlali, bylo jen minimum. A nepochyběn jejich model sloužil (malým a chudým) čtenářům.

V posledních deseti, patnácti letech jsem do Levných knihy zabloudil už řádově méně často. Asi, že jsem toho měl vždycky dost co číst pracovně, a z beletrie jsem sahal většinou po knihách, které se lépe shánějí po antikvariátech. Nemyslím, že čtu míň než před pětadvaceti lety, možná dokonce víc, ale už to není ta čtenářská hltavost, kdy si člověk s nadšením na začátku prázdnin přinese domů patnáct knížek, a na jejich konci si zoufá, že nemá co číst. Kvůli těmhle vzpomínkám se budu za Levnými knihami vždycky ohlížet s nostalgii.

 

1
Vytisknout
1849

Diskuse

Obsah vydání | 27. 3. 2026