Nejnovější útok Hizballáhu na Izrael může zpečetit pád strany v Libanonu

6. 3. 2026

čas čtení 4 minuty
Konečně ji máme - odpověď na otázku, kterou si mnozí komentátoři a analytici (včetně mě) kladou už desítky let: Je Hizballáh proxie Íránu, nebo jeho juniorním spojencem?, ptá se Nassim Badani.

Proxie je prodlouženou rukou patrona, jejich zájmy jsou jedno a totéž. Spojenec je partner, jehož zájmy se protínají s jeho protějškem. Ukazuje se, že Hizballáh je proxie a události posledních hodin to dokazují. Mohly také zpečetit konec vlády strany v Libanonu.

Pozdě v noci na pondělí odpálili bojovníci Hizballáhu z jižního Libanonu salvu raket na Izrael, aby pomstili zabití íránského nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího, což může být nejhloupější věc, kterou Strana Boží od svého vzniku udělala — rozhodnutí, které by mohlo zajistit její zánik.

Izrael reagoval sérií úderů zaměřených na předměstí Bejrútu. Útoky byly náhlé a neohlášené. Zasáhly civilní budovy, zabily asi 30 lidí a terorizovaly celé město, jehož obyvatelé byli uprostřed noci probuzeni a přemýšleli, jaká nová smrt na ně padá.

Dříve toho dne uspořádal Hizballáh vzpomínku na Chameneího, svého zavražděného duchovního vůdce. Stovky mužů a žen oplakávaly smrt své nejvyšší náboženské autority. Mávali transparenty a drželi obrázky, aby je svět viděl, a všichni jsme si mysleli, že tím to skončí. Hizballáh také vydal prohlášení, v němž sliboval konfrontaci se Spojenými státy a Izraelem, ale nikdo je nebral vážně. Dosud se do boje nezapojili a jejich oslabený status po téměř každodenních útocích Izraele vedl většinu k přesvědčení, že se nezapojí. Až do chvíle, kdy to udělali.

Teď jsou bomby nad Bejrútem zpět. Desítky tisíc mých lidí jsou na cestě, prchají před smrtí a masakrem poté, co zažili každodenní bombardování na svých zahradách. Obyvatelé Bejrútu znovu zaujali kočičí postoj: uši napjaté, hledají zvuky, nohy napjaté, připraveni skočit do bezpečí — nebo alespoň jeho iluze.

A kvůli čemu? Je to nějaký sebevražedný dopis od skupiny, která nám vždy říkala, že jejím cílem je mučednictví? Prostě jsme neposlouchali? Jaký byl plán? Snažím se najít vysvětlení, co by mohlo Hizballáh přivést k takovému šílenství. Bojové schopnosti skupiny jsou zničeny, její vedení rozdrceno a zásoby vzácné. Analytici odhadují, že z arzenálu zůstala pouze pětina.

Byla to odpadlá část strany? Objevily se šeptandy ohledně nespokojenosti s vedením generálního tajemníka Najma Kásima. Může to být dílo několika fanatiků, kteří touží zemřít ve slavné bitvě a vzít s sebou i nás ostatní? Falešná izraelská operace? Myslím, že ne. Proč by Izrael přesměroval prostředky na frontu, kterou měl z velké části pod kontrolou v době, kdy vedl mnohostranný útok na svého nejsilnějšího nepřítele?

V pondělí libanonská vláda zakázala vojenské aktivity Hizballáhu. Dokonce ani nejbližší šíitský spojenec Hizballáhu, hnutí Amal, rozhodnutí nezpochybnilo. Skupina se proměnila ve vyvrhele, nenáviděného za to, že zatáhla zemi do další války, zatímco my se ještě nedostali přes tu předchozí.

Činy Hizballáhu se zdají ukazovat na přijetí existenční hrozby, které skupina čelí po úpadku teokracie v Íránu. Stvrzuje íránskost a sňatek s teokracií na úkor svých libanonských kořenů.

Na téměř všech shromážděních skupiny, šťastných i smutných, často jejich žluté prapory dominovaly průvodu. Íránská vlajka tam byla vždy, rozesetá spolu s náboženskými symboly a ikonografií. Libanonská vlajka — zelený cedr orámovaný červenými pruhy na bílém pozadí — byla vzácná.

Ukazuje se, že Hizballáh nám vždy ukazoval svou pravou tvář. Prostě jsme tomu nevěřili.

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
188

Diskuse

Obsah vydání | 6. 3. 2026