Mučení v izraelských věznicích během války prudce vzrostlo, říká propuštěný palestinský autor
5. 11. 2025
Slavný palestinský autor, který byl minulý měsíc propuštěn po více než 32 letech strávených v izraelských věznicích, řekl, že během posledních dvou let jeho věznění došlo k dramatickému nárůstu mučení, protože Izrael začal považovat své věznice za další frontu ve válce v Gaze.
Násir Abu Srour, jehož vězeňské paměti byly přeloženy do sedmi jazyků a který má tento měsíc dostat významnou mezinárodní literární cenu, byl jedním z více než 150 Palestinců odsouzených k doživotnímu vězení, kteří byli propuštěni v rámci příměří v Gaze zprostředkovaného USA a poté okamžitě vyhoštěni do Egypta, kde většina z nich zůstává v nejistotě.
Pětapadesátiletý Abu Srour popsal prudký nárůst bití a odepírání jídla a tepla po vypuknutí války v Gaze v říjnu 2023.
„Vězeňští strážci dostali nové uniformy s nápisem ‚bojovníci‘ nebo ‚válečníci‘ na hrudi a začali se chovat, jako by byli ve válce a toto byla další fronta, a začali bít, mučit a zabíjet jako válečníci,“ řekl.
Komise OSN zaznamenala 75 úmrtí Palestinců ve vazbě Izraele mezi 7. říjnem 2023 a 31. srpnem 2025. Izraelská vězeňská služba opakovaně popírala používání mučení ve svých věznicích.
Abu Srour v telefonickém rozhovoru z Egypta také popsal „závratný šok“ z toho, že byli z brutálních podmínek izraelského vězení převezeni přímo do pětihvězdičkového hotelu v Káhiře jako hosté egyptských úřadů.
Jako mladý muž se Abu Srour zúčastnil první intifády, palestinského povstání v letech 1987 až 1993, kdy byl obviněn jako spolupachatel smrti izraelského bezpečnostního policisty Shin Bet, který se snažil přimět Abu Srourova bratrance, aby se stal spolupracovníkem.
Na základě přiznání, které učinil pod mučením, byl Abu Srour v roce 1993 odsouzen k doživotnímu vězení bez možnosti propuštění na podmínku. Během desetiletí poznamenaných dlouhými obdobími samovazby získal bakalářský a poté magisterský titul v oboru politologie a začal publikovat básně a další texty, které byly pašovány z vězení.
Jeho vězeňské paměti, The Tale of a Wall: Reflections on Hope and Freedom (Příběh zdi: Úvahy o naději a svobodě), byly z větší části diktovány během telefonních rozhovorů s příbuzným v průběhu více než dvou let. Byly přeloženy z arabštiny do sedmi jazyků a jsou finalistou ceny za arabskou literaturu, kterou každoročně uděluje Institut arabského světa v Paříži.
Apely na jeho propuštění zůstaly po desetiletí bez odezvy, a tak když po příměří z 10. října přišli úředníci do vězení se seznamem vězňů, kteří mají být propuštěni, Abu Srour se je snažil ignorovat.
„Vyvolávali čísla cel a já seděl na posteli v místnosti č. 6 a měl pocit, že se mě to netýká,“ řekl. „Během těch let bylo tolik příležitostí, kdy jsem se toho měl zúčastnit. Ale celá ta věc je tak obrovská a bolestivá, že jsem nechtěl komunikovat. Byl to obranný mechanismus. Říkal jsem si, že to se mnou nemá nic společného.
„Ale pak přišli do mé cely a řekli: ‚Násire, připrav se.‘ Boží milost mě konečně dostihla. Moji přátelé mě objímali a líbali a já tomu nemohl uvěřit.“
Abu Srour řekl, že po vypuknutí války v Gaze, kterou vyvolal útok Hamásu na Izrael 7. října 2023, se zacházení s palestinskými vězni odsouzenými k dlouhým trestům v izraelských věznicích výrazně zhoršilo.
„Každé místo, kde nebyly kamery, bylo místem brutality,“ řekl. „Svázali nám ruce za hlavou, hodili nás na podlahu a pak nás začali šlapat.“
Izraelský ministr národní bezpečnosti Itamar Ben-Gvir se chlubil, že pod jeho kontrolou již izraelské věznice nejsou „prázdninovými tábory“. Abu Srour řekl, že pod tímto režimem byly odebrány všechny materiály pro čtení a psaní.
„Veškerý kulturní život ve vězení v posledních dvou letech skončil, takže zbýval jen biologický život. Každý se snažil přežít po svém. A byli jsme pořád hladoví,“ řekl. Denní příděly byly udržovány na úrovni holého přežití a on sám řekl, že zhubl o 12 kg.
Vězni směli mít pouze jednu sadu tenkého oblečení, takže v zimních nocích jim byla vždy zima. „Naše těla byla slabá. Nezvládali jsme ani střední teploty,“ řekl. „Kdykoli někdo opouštěl vězení, všichni se snažili s ním spřátelit, aby dostali jeho tričko, spodní prádlo nebo cokoli jiného.“
Abu Srour uvedl, že v průběhu 24 hodin předtím, než byli vězni, kteří měli být propuštěni na základě příměří, jmenováni a nastoupili do autobusů, aby odjeli, byli vystaveni obzvláště intenzivnímu poslednímu kolu bití.
Během následující 48hodinové cesty nesměli otevírat záclony v autobusech, které projížděly Izraelem a poté jely podél jižního okraje Gazy k hraničnímu přechodu Rafah s Egyptem. Teprve po vstupu do Egypta uviděl poprvé oblohu mimo vězeňské zdi.
Autobusy vysadily 154 propuštěných vězňů v luxusním hotelu v Káhiře, což samo o sobě bylo šokující. „Nikdy předtím jsem v hotelu nebyl. Všechno jsem dělal poprvé jako dítě, nastupoval a vystupoval z výtahu, učil se o pokojové službě, jak vnímat nebo používat sprchu,“ řekl Abu Srour.
Část šoku spočívala v tom, že se poprvé po desítkách let setkal se čtyřmi sestrami a bratrem. „To byl pro mě další důvod ke stresu... Byli jsme od sebe odděleni asi 33 let. Připadalo mi to kruté, protože mi to bylo tak dlouho odepřeno,“ řekl. Vzpomíná si, jak si říkal: „Je v pořádku je obejmout?“
Propuštění vězni byli sledováni egyptskými bezpečnostními úředníky, když se mísili s turisty, a řídili se jejich příkladem, jak se chovat.
„Ráno jsme viděli bufet a všechno to jídlo. Tak si všichni naložili na talíř 2 kg jídla. Byla to surrealistická scéna. Bylo nám trapně. Nevěděli jsme, co dělat s nožem a vidličkou,“ řekl Abu Srour. „Měl jsem smíšené a napjaté pocity. Bylo mi trapně. Neumím to vyjádřit slovy, nedokážu pojmenovat věci kolem sebe.“
V sobotu, poté co Daily Mail zveřejnil článek odhalující přítomnost propuštěných palestinských vězňů mezi západními turisty v takzvaném „Hotelu Hamás“, dostala skupina dvě hodiny na sbalení svých věcí, než byla odvezena autobusem do jiného hotelu v poušti, hodinu jízdy od hlavního města.
Tento náhlý přesun, kdy byli naloženi do autobusů a odvezeni na neznámé místo vybrané jinými, připomněl Abu Srourovi, že ještě nejsou svobodní.
Bylo mu nabídnuto několik možností třetích zemí, které jsou ochotny ho přijmout na delší dobu, a on se snaží rozhodnout, kam jít, na základě dostupnosti pro svou rodinu a toho, zda bude moci pokračovat v psaní.
Diskuse