Velký vlastenecký výlet
4. 9. 2025 / Adam Sybera
čas čtení
5 minut
O
filmu již bylo napsáno mnoho. Stejně tak jako o protagonistech.
Polemizuje se o tom co řekli, co neřekli, jestli to byli herci nebo
nebyli (nebyli, natáčení jsem se účastnil), spekujuje se o záměrech,
mikinách, poselství.
Je mi z toho smutno.
Když mě Robin Kvapil a Bohumil Kartous
oslovili, zda-li bych je společně nevzal do Ukrajiny, že má Robin nápad
natočit film, neváhal jsem. V Ukrajině žiji již čtvrtým rokem. Poprvé
jsem ji navštívil v roce 2007 a minimálně od roku 2014 vnímám, že to je
místo kde se rozsekne budoucnout světa a podobě v jakém já, moje rodina a
moji nejbližší budou dožívat své životy. Sám dokumentuji válku od
prvního dne invaze a svěděctví z první ruky považuji za důležité.
Když jsem přijel do Kyiva 21.2.2022, tedy tři dny před vypuknutím ruské plnohodnotné invaze, většina z těch kteří dnes do detailu rozebírají tvorbu Punk Film o důsledcích ruské propagandy, tehdy do detailu rozebírali jestli Putin plnohodnotnou válku spustí nebo ne. Proč by to Putin dělal? Přeci není blázen...dodnes mi to zní v uších, stejně tak jako první raketové útoky 24.2.2022.
Smutný jsem z toho, protože v době kdy nám Ukrajina přijde něco jako nekonečná telenovela, která dřív byla dobrá ale dnes už má moc sezon, trochu nás unavuje a navíc jí konkurují už další šlágry (hint hint Gaza), nám opět uniká to nejdůležitější - Ukrajina a její boj za budoucí podobu světa a svobodných hodnot.
Na filmu jsem pracoval jako fixer, tedy ten, který propojuje natáčecí tým s Ukrajinci a jejich příběhy, ten kdo hledá místa kde se bude natáčet a zda-li tam je (v rámci možností) možné jet.
Za tu práci a možnost jí udělat jsem rád. Souhlasil jsem s tím ani ne tolik s nadějí, že změní pohled protagonistů, ale o to, aby se tyto příběhy dostaly do československého veřejného prostoru a aby na ně film přitáhl pozornost. To se do premiéry podle mě dařilo.
Potom co byl film uveden, se ale pozornost opět odklonila. Na mikiny, protagonisty, na casting, na každý detail okolo filmu kromě Ukrajiny a příběhy těch Ukrajinců.
Považuji to za velký úspěch ruských informačních a psychologických operací, které za posledních 20 let, v důsledku prakticky nulového vzdoru vůči ruské hybridní válce, vytvořili prostředí, ve kterém je zajímavější doslova cokoliv, než to co se děje v Ukrajině.
Místo toho aby jsme se od Ukrajinců učili jak hybridním hrozbám čelit, tedy jak odhalit a potrestat viníky/umožňovatele, ukazujeme na oběti propagandy (jakoby většina z nás před těmi 4 roky nebyla sama obětí).
Místo toho aby jsme rozplétali sítě hybridních operací které veřejný názor manipulují (kudos Voxpot, který se o to dnes snad jediný v ČR snaží), lámeme rukama nad tím kolik lidí nenávídí stát a Evropu.
Místo toho, abychom se skutečně snažili pochopit, o co Rusku jde – tedy o identitu a o to, kdo má právo ji určovat, o existenci rusismu a o systematickou likvidaci těch, kteří se tomuto rusismu staví na odpor – raději si přehazujeme jednoduché narativy a povrchní argumenty.
Namísto konfrontace kulturních a ideologických kořenů ruského imperialismu sklouzáváme k technokratickým diskusím o sankcích, dodávkách zbraní či diplomatických gestech, jako by tyto dílčí otázky mohly samy o sobě vysvětlit či vyřešit podstatu této války.
Tak se sami připravujeme o možnost porozumět tomu, že ruská agrese není jen geopolitickou hrou o území či vlivové sféry, ale že jde o pokus vnutit celému prostoru mezi Vladivostokem a Berlínem jediný model existence, v němž má být jakákoli jiná identita než ruská buď marginalizována, nebo zcela vymazána.
Neberte toto jako kritiku filmu, ale jako kritiku publika a společnosti, která se plnou parou, pokud nezabere, řítí do katastrofy.
Pozn. JČ: Nemohu s Adamem stoprocentně souhlasit v tom smyslu, že bylo absolutní chybou, že výrobní tým do filmu zahrnul pana Peter Pötheho trvale v mikině válečné zločiny páchající izraaelské IDF. To úsilí filmu zdiskreditovalo a odvedlo pozornost od tématu Ukrajiny, na nějž Adam Sybera právem poukazuje jako na nejdůležitější. Jenže nemohu upozorňovat na Putinovy válečné zločiny na Ukrajině a přitom podporovat Netanjahuovy válečné zločiny v Gaze.
A druhá věc: Voxpot sice záslužně poukázal na obrovskou vlnu ruských dezinformací v ČR i na to, že česká vláda, sebevražedně a hloupě, proti nim nic nedělá. Neuvěřitelmé. Jenže pominuta byla jiná, zásadní, důležitá věc: V Česku se něco děje, že jsou lidé ochotni brát vážně ruskou propagandu a podporovat kriminální Putinův režim. Kdy se budou příčiny tohoto vážně zkoumat a zasáhne se efektivní akcí i proti tomu? V nečinnosti se ČR skutečně řítí do katastrofy.
240
Diskuse